Část 12. - Oběd

793 54 36
                                    



Lucy jela samozřejmě s Ramim a já nemohla odmítnout Benova smutná očka, když prosil, abych jela s ním. Nechtěla jsem riskovat, že se, nedej bože, naštve, když ho odmítnu. Nasedla jsem tedy proto do jeho auta a společně jsme následovali Ramiho. Tedy jen chvíli. Pak odbočil jinám, než my.
"Ještě jedou pro Gwila.", ujasnil mi Ben, když jsem se na něj nechápavě podívala. Taky mi to mohlo dojít, ale tak třeba jindy.

"Když jsem ti dnes okupoval postel já...nechceš přespat ty u mě? Teď to myslím jen čistě kamarádsky. Natáčení by mohlo skončit tak kolem 6, tak bude hodně času. Můžeme si třeba pustit nějaký film a popovídat si, moc se ještě neznáme."
"Pokud v tom nejsou jiný úmysly, tak to beru."
"Nechci s tebou spát. Nebo jo, ale ne teď. Bože, teď se do toho ještě zamotám. Prostě teď jen kamarádi, nic víc."
"Platí!", odpověděla jsem mu s úsměvem a dál sledovala cestu před námi. Všimla jsem si, že na mě Ben dost často kouká, pomalu častěji než na vozovku.
"I když to bude hodně těžký.", pronesl Ben a konečně věnoval pozornost jen vozovce.
"Co bude těžký?", zeptala jsem se nejistě.
"Tak už jsme tady. Vystupovat.", řekl Ben a tím zamluvil moji předešlou otázku. Pokroutila jsem nad ním hlavou a vydala se za ním. Vešli jsme dovnitř a usedli k volnému stolu.

Chvilku jsme mlčky jen tak seděli a Ben na mě stále zíral. Chtěla jsem něco říct, ale v tu chvíli se otevřely dveře a v nich stál Rami s Lucy a s Gwilem. Všimli si nás okamžitě a vydali se za námi ke stolu.

"Ahoj, Gino.", pozdravil mě Gwil a nastavil svou náruč. Objala jsem ho a pozdrav mu opětovala. Usedl si na židli naproti Benovi.

"Už jste si něco objednali?", zeptala se nás Lucy a my jen zakroutili na nesouhlas.
"Jste synchronizovaní jak nějaký pár, který spolu žije už 30 let.", pronesl Rami a s Gwilem se tomu zasmáli. Hodila jsem na ně nechápavý pohled.
"Oba jste zakroutili hlavou úplně stejně. Jak na čas, tak i na strany.", objasnil nám Gwil a stále se nad tím musel usmívat.
Jen jsem nad tím protočila oči a věnovala pozornost servírce, která zrovna přišla k našemu stolu.
S Benem si vyměnili dost zvláštní pohledy a všem bylo jasno, kdo to je. Až na mě.
"Máte vybráno?", zeptala se blonďatá servírka a všechny si nás řádně prohlídla.
První se slova ujal Gwil, protože nikdo jiný se zatím nechystal něco říct.
Po něm si objednal Rami, který objednal i Lucy.

"A co si dáš ty, zlato?", zeptal se Ben.
Nevěděla jsem na koho mluví a tak jsem jen stále koukala do jídelního lístku. Chytl mě za ruku a zeptal se znova.
Celá jsem skorbněla, ale probralo mě to.
"Pardon, zadívala jsem se až moc do toho lístku.", obhájila jsem svoji nepřítomnost a nadiktovala servírce objednávku. Ta mě přímo probodávala pohledem. Pak si taky objednal Ben a ona zmizela rychlostí blesku.

Všichni, co byli u stolu, se na mě podívali a čekali, co řeknu.
"Vysvětlí mi, prosím, někdo, co to mělo být?", zeptala jsem se a s přehnaně milým úsměvem zvedla pohled k Benovi.
"Vysvětlím ti to, všechno. Slibuju. Ale mohla bys mi tady prosím ještě dát pusu? Až sem přijde s pitím, prosím."
Dost zaskočeně jsem se na Bena podívala a nejdříve chtěla odmítnout. Jenže pak jsem uviděla jeho pohled a přikývla. Vždyť je to jen pusa, o nic nejde. Jak kdybych se vítala s rodiči. Možná.

Naštěstí ale k ničemu takovému dojít nemuselo. Servírka místo sebe poslala někoho jiného a sama zmizela v kuchyni. Nějak tak mi došlo, že asi něco s Benem měla. Nebo s ním alespoň určitě chtěla něco mít. Najedli jsme se a vydali se ven. Bylo lehce po 14:00 a tak jsme se už rovnou vydali do studia. Že tam budeme dřív, to nikomu neublíží.

Po cestě bylo mezi mnou a Benem ticho. Domluvili jsme se, že to probereme večer. Dojeli jsme ke studiu a vydali se dovnitř.
Při vstupu jsme potkali Joeyho, který nás sotva slyšitelně pozdravil.
Chtěla jsem ho zastavit a zeptat se ho, proč mi neřekl, že má přítelkyni. Ale zmizel tak rychle, jak nás jen pozdravil.
Bylo mi z toho smutno. Ze začátku se tu se mnou baví, jako bychom byli nejlepší kamarádi už pár let a teď mu pomalu nestojím ani za pozdrav. Ben se omluvil, že se musí jít chystat a já si šla sednout za režisérem.

Tohle ve scénáři nebylo 📽Where stories live. Discover now