Candyno štěstí

Část 2.

"Konečně víkend" říkám si a už se nemůžu dočkat az přijde Staisy a půjdeme nakupovat... Uslyším zvonek a vím, že už přišla..

  Hned jak otevřu dveře na ni skočím a vyhrknu: "Ahoj Staisy, já ti toho musím tolik říct a tak moc jsem se na tebe těšila" ona se jen usměje a hned vyrazíme, po cestě do obchodního centra ji nepustím ani ke slovu : "Proč si mi jako neřekla, že je to Tom Felton? Vždyť přece víš, jak ho miluji... A ta práce je opravdu úžasná, akorát už jsem se stihla strapnit.." "Nepovídej" usmála se a pohledem mi naznačila, že ji mám všechno říct, když jsem jí to dorekla už jsme byli v obchoďáku a zašli hned do prvního obchodu.

"Em Candy budu si muset odskočit, tak mě omluv" řekla Staisy a už někam utíkala.. Tak jsem jen vzdychla a rozhlížela se po obchodě, když jsem zahlédla Toma, chtěla jsem se za ním rozběhnout a pozdravit ho, ale vedle něj jsem uviděla štíhlou, vysokou brunetu na vysokých podpatkách v krátkých a úplných červených šatičkách s velkým výstřihem skoro do poloviny břicha. Chvíli jsem na ni a Toma civěla a než mi to došlo tak si mě všiml a usmál se na mě, pak něco řekl své "přítelkyni" a oba dva šli za mnou. "Ahoj em- ještě jses mi nepředstavila" řekl Tom a já jsem ze sebe rychle vyhrkla "Carry... Em Teda je to Candy jo jsem Candy" a šibalsky jsem se usmála a věděla jsem že už jsem se zase stihla strapnit.. Oba dva se rozesmáli a pak Tom řekl "Candy hezké jméno.." A podíval se mi do očí, chvíli jsem si připadala jako by to mezi námi jiskřilo, ale pak jsem rychle změnila názor. "Tohle je moje přítelkyně Šarlota" řekl Tom a políbil ji "Ahoj" řekla Šarlota a podala mi ruku na Přivítanou. Zadívala jsem se Tomovy do očí a spanikařila jsem, tak že jsem zakopla a zhodila na sebe věšáky s oblečením... "Jsi v pohodě?"okamžitě se ke mně naklonil Tom a pomohl mi se zvednout, když jsem se otočila tak jsem viděla Staisy stát opodál a mít záchvat smíchu, tak jsem řekla že už budu muset jít a rozběhla jsem se tím směrem, ale byla kluzká podlaha a já sebou ještě švihla o zem...

Když jsme dorazili domů jsem si lehla do postele a měla chuť se propadnout mezitím co se Staisy smála tak že už padala na zem.. "Přestaň" vykřikla jsem na ni "Tohle není vůbec sranda... Teď mě určitě vyhodí, s tím že jsem moc nešikovná a co si o mě bude myslet?... Já jsem ale blbka" rozbrečela jsem se a Staisy mě objala a řekla, že Tom takový není a určitě na to zapomene...

" Proboha, už je tady pondělí, vůbec nemám náladu někam jít.. Hlavně po sobotě.. Co si o mě asi myslí.." pořád mi vrtalo hlavou, už jsem byla v práci a připravovala jsem si co mu řeknu, najednou jsem ho zahlédla a změnila jsem názor, vyděšeně jsem se dívala kolem sebe a přemýšlela, kam se schovat ale to už si mě všiml a šel přímo za mnou.. "Ahoj Candy" "Emm ahoj" "opravdu jsi v pořádku?" "Em jo, nic mi není" "No alespoň to vypadalo komicky, jako z nějakého filmu" řekl a oba dva jsme se začali nahlas smát, až se na nás všichni nechápavě dívali.. "Nechtěla by ses projít a zajít si na oběd ?" zeptal se mě a já celá rozzářená přikývla ". Bavili jsme se opravdu dobře a hodně jsme si rozuměli, když už jsme došli zpátky a jsem mu ještě poděkovala za oběd a chystala se na odchod domů, ještě se na mě otočil a řekl : " V pátek je firemní večírek pro zaměstnance a myslím, že bys tam neměla chybět" a usmál se.. Pak už odcházel a zase se vrátil a rozloučil se obejmutím a řekl, že jsem nejlepší sekretářka, kterou měl..