Again? (Newt Scamander)

10.

,,Neboj se. Vím že to zvládneš." povzbudil jí Newt, když se marně snažila upravit famfrpálový dres.

,,Nevím. Mám hroznou trému. Víš to?" odvětí rozechvělým hlasem.

,,Vím. Třesou se ti ruce, a slyším jak rychle ti buší srdce." uchechtl se. ,,Jestli to nevyjde, nevadí. Vždycky tu budu čekat já, aby jsme mohli společně navštěvovat kůrolezy, nebo zkoumat teorii akromantulí." pousmál se.

,,Děkuju." zasměje se Mia a pevně jej obejme. Avšak všechen dík, který k němu chovala se jedním objetím splatit nedal.

....................

Byla velmi zmatená. Ještě více jí mátla skutečnost, že právě teď seděla v menším bytě u dřevěného stolu a zkoumaným pohledem jí skenovala mladá blondýnka spolu s jejím šéfem, panem Kowalskim. Nejistě si mnula ruce, a modlila se aby jeden z nich prolomil to hluboké ticho.

,,Newt by tu měl být za chvíli. A potom ti všechno vysvětlíme." pousmála se Queenie, aby kudrnatou ženu alespoň trochu uklidnila.

Velmi dlouho nebyla v kontaktu s kouzelníky, nýbrž jen s mudly. Proto pro ni byl pohled na Queenie která v ruce svírala hůlku podél těla velmi zvláštní. Vzpomněla si na svou vlastní hůlku z vavřínového dřeva a jádrem z pera fénixe, která ležela v kapse od jejího dlouhého kabátu. Díky němu se stále cítila jako plnoprávná čarodějka.
Z vedlejší místnosti se ozval dupot kroků z kufru. No jistě, zvětšovací kouzlo, pomyslela si Mia.
Sotva se stihla otočit, a do místnosti kterou nyní obývaly tři lidé, vstoupil mladý muž vyšší postavy, s tváří plnou pih a těma nejtajemnějšíma zelenýma očima.

,,Omlouvám se za zpoždění. Pochopitelně budeš chtít co nejdřív vědět o co vlastně jde." zamumlal a zavřel za sebou dveře. Už na sobě neměl kabát, ale pouze bílou košili se žlutou vestou.
Pomalu a nejistě se posadil před ni. Před tu, které by tak rád řekl to co jí za ta léta říct nestihl. Queenie a Jacob se jen mlčky posadili na volná místa vedle nich a pozorovali co se bude dít.

,,Byl to čtvrtý ročník v Bradavicích. Vzpomínáš na hodinu Obrany proti černé magii? Když se ti jako bubák zobrazila..tvoje sestra?"

Bez váhání lehce přikývla. Jak by mohla zapomenout. Dodnes jí čas od času provázely noční můry které se tomu dni velmi podobaly.

,,Víš, to odpoledne, kdy ses...mi svěřila s tím co se u vás doma stalo. Nebyla náhoda že Grindelwald zaútočil právě na tvoji rodinu." oznámil tiše. V tu chvíli ji zamrazilo. Vražda to byla, tím si byla jistá vždy. Ale plánovaný útok na Cowellovic rodinu?

,,Grindelwald měl důvod na nás zaútočit?" vyhrkla zmateně. Snažila se vymyslet, co by černokněžníkovi dávalo důvod zabít tak čistou a nevinnou osobu, jako byla Merida.

,,Měl jistý důvod. Ve vaší rodině je totiž síla, magická energie, která by jej mohla ohrozit. Vlastně se jí chtěl zmocnit. Nevím jak. Nikdo to neví, jak se o tom dozvěděl. Ale to něco v sobě měla tvoje sestra Merida, a to něco v sobě máš ty." prohlásil ponuře. ,,Když, tvoje sestra zemřela a Grindelwald se přemístil, byla jsi jediný živoucí zdroj. Takže se to něco, přesunulo přímo na tebe."

,,A...a co je to něco?" promluvila nejistě.

Newt si úzkostně povzdychne a pohlédne na Queenie po svojí pravici.

,,To že jste ty a tvoje sestra byli adoptovány novými rodiči, také nebyla náhoda. Tvojí biologičtí rodiče zemřeli, ale nikdo nechtěl přiznat proč i když to věděli.  Oni...potlačovaly schopnosti tvojí sestry. Byli ti teprve dva roky, nic jsi nemohla vědět. A tvojí sestře bylo teprve šest let. I přesto to pro ni bylo psychické i fyzické týrání. Proto...proto se z ní....." nedopověděl to. Věděl že to tuší sama.

V hlavě jí běhali tisíce otázek, ale ani jedna odpověď. Když najednou, to všechno začalo dávat smysl. Vše do sebe zapadalo. Konečná odpověď na to vše byla neskutečně děsivá, strašná...ale pravdivá.

,,Obscurus." zašeptala nevěřícně.