Summer Camp

11. Kapitola

"Já chci reklamaci! Stačil mi s tebou pobyt na marodce." Naštvaně jsem si odfrkla.

"Taky z toho neskáču do vzduchu." Odpověděl znuděně.

"Prosím tě! Nikdo lepší než já ani není." Sladce jsem se na něj usmála a zamrkala jsem na něj.

"Pojď, máme na starosti úklid menšího bazénu pro děti, chci to mít co nejdřív za sebou." Začal nám vázat ruce k sobě a já se zasmála.

"Můžu jen pozdvihnout, jak máš hezky hebké ruce z toho depilačního krému ze sprcháče?" Zadržovala jsem smích.

"Jo no, teď máš chlupatější ruce než já." Smích mě přešel, za to ale on se teď ze svého vtipu málem válel na zemi.

"Já nemám chlupatý ruce!" Vyjekla jsem a mračila jsem se. Fakt nemám!

"Když říkáš." Pokrčil rameny a udělal krok v před. S tím jsem však nepočítala a tak díky naším svázaným rukám a nohám, jsem skončila hlavou v hlíně. Jenomže jsem ho strhla s sebou, takže byl na zemi taky.

"Co děláš?" Koukal na mě ze sedu.

"Co děláš ty?!" Zase jsem se rozkřičela, už jsme byli na místě jediní a nemohli plýtvat časem.

"Prostě pojď." Začal se zvedat a podal mi ruku na pomoc, koukla jsem na ní, zpátky na něj a pak se zvedla sama, ničí pomoc nepotřebuju. Chris se jen zasmál, nejspíš to i čekal.

"Až řeknu tři, tak vykročíme svázanou nohou, ať zas nechutnáš hlínu." Přikývla jsem, ale nemohla jsem ho ochudit o svůj otrávený výraz. Dělá, jak kdyby to nebyla jeho chyba.

"Raz... Dva... Tři!" Podařilo se nám udělat první krok a pak i další a směřovali si to do kůlny, tedy on si to směřoval, já za ním vlála jak prapor a snažila se držet krok.

Najednou jsem v dálce poznala Zoiny zrzavé vlasy. Stála u první chatky, natírajíc jí. Její dvojici jsem však nepoznala, dokud se neotočila. Hned jak mě zaregistrovala, její oči se rozzářily, že by je viděli až z vesmíru. To mohlo znamenat jen jednu věc.

Přesně jak jsem počítala, kluk vedle ní, svázaný stejně jako já s Chrisem, byl Thomas. Nebyl tolik vysoký, avšak Zoe s jejím vzrůstem není žádná žirafa, takže výškový rozdíl mezi nimi byl stále dobrý.

Usmála jsem se na ní nazpátek a ukázala vztyčený palec, alespoň jedna z nás dvou má štěstí. Potom se koukla za mě a všimla si Chrise, darovala mi lítostivý pohled, ale já jen pokrčila rameny. Nebyla to žádná výhra, ale určitě by mohl být někdo horší, škoda, že mě nenapadá, kdo.

Zoe jsme rychle přešli a už jsme se nacházeli v tmavé kůlně plné prachu a pavučin. My bazén doma nevlastníme, takže vlastně nevím, co hledám. Vzala jsem nějaké kartáče a hodila je do plastového kyblíku, ten se bude taky třeba hodit.

"Mohl bys mi s tím aspoň pomoct." Vrazila jsem mu do ruky koště, i když v tuhle chvíli bych ho tím radši přetáhla.

"Už toho nesu dost, vem to, padá to." To jsem odignorovala a táhla ho ze skladu.

Cestou jsem o něco zavadila a rovnou na tu věc spadla, ta následně velmi hlasitě praskla. Málem jsem s sebou strhla i Chrise, který se teď smál jako přidušená slepice.

"Tys mi tím podrazil nohy!" Propalovala jsem ho pohledem.

"Říkal jsem ti, že toho mám hodně. Není to moje chyba." Já se mezi jeho výmluvami zvedla na nohy.

"Co teď s tím?" Prohlížela jsem si pár plastových úlomků, jenž před chvílí tvořily kbelík. Už jsem přišla na co se hodí. Na to, abych ho klasicky rozbila.