Brothers in love❤❤🍌🍍(Incest❤🍌🍍, FF Mac and Tinus)

❤🍌🍍

Martinus: /Baru

Začalo mě budit otravné stvoření, jménem budík. Vypl jsem ho a zabořil se do peřin. 'Pět minut si ještě pospím' pomyslel jsem si a propadl do říše snů.

"Martinusi, měl by jsi vstávat, už tak nestíháš autobus" řekl taťka, vcházejíc do mého pokoje

Cože?! Jak jako nestíhám autobus. Zmateně jsem vyletěl do sedu. Vstal jsem, popadl nějaké oblečení a seběhl schody dolů. Cestou jsem stihl porazit Emmu. Na kterou jsem se jen omluvně podíval a běžel dál. Svačinu, válející se na stole, jsem hodil do batohu. Oblékl se a rozběhl jsem se ke dveřím.

"Martinusi, počkej" zavolala Emma a já se na ni nechápavě podíval "ty někde necháš i hlavu" podávala mi moje černé nike tenisky.

"Děkuju, Emm" usmál jsem se na ni a boty si od ní vzal "Neměla by jsi náhodou sedět v autobusu?" změřil jsem si ji pohledem.

"Taťka nás odveze, máme čekat před garáží" mrkla na mě, nazula svoje růžové tenisky a přes rameno hodila svůj batoh s jednorožci. Taky jsem vzal batoh a rozběhl se za Emm.

"Už jsem tu" oznámil nám taťka a nasedl do auta.

Dojeli jsme před školu a já vyběhl z auta a rozběhl se do školy. Otevřel jsem skřínku z které jsem vytáhl učení. Poté jsem se rozběhl do učebny chemie.

"Gunnarsene!" rozkřikl se někdo za mnou a já věděl, že mám problém.

Marcus: /Ann

Vzbudil mě ten příšerný přístroj nazývaný BUDÍK. 'Panebože, to se nikdy nemůžu pořádně prospat?!' pomyslel jsem si, ale z postele jsem vylezl a zamířil ke skříni, kde jsem si oblékl černé roztrhané džíny, bílé triko bez nápisu a červenou mikinu s nápisem Romantic. Pak jsem si sesbíral ze stolu učebnice, sešity a penál a naházel to do batohu. 'Koho zajímá, že to bude trochu zmuchlaný, hm? Mě ne!' pomyslel jsem si a vzal si batoh. Ještě jsem si rychle vzal z nabíječky mobil i se sluchátky a vyrazil jsem z mého pokoje.

"Ahoj zlato, dole máš snídani a svačinu! Za patnáct minut ti jede autobus, tak ho nezmeškej." usmála se na mě máma, která akorát šla zezdola a já jen přikývl a seběhl ze schodů dolů do kuchyně, kde jsem si hodil svačinu do batohu a sedl si ke stolu. Rychle jsem snědl snídani, vzal si batoh, doběhl do předsíně, kde jsem si obul své černé adidas tenisky a vyběhl jsem z domu. Venku bylo krásně a já si vzal sluchátka a zapnul si písničky. Po chvíli jsem dorazil na autobusovou zastávku, kde jsem potkal hned dva své kámoše.

"Čau, Marcusi!" pozdravil mě jeden z nich.

"Nazdar, Nathane." ušklíbl jsem se a oba jsme se objali. Druhý z nich jen mlčel a něco ťukal do mobilu. 'No jo, skoro bych zapoměl, že Dave má holku..je to kráva, ale co' pomyslel jsem si a začal se bavit s Nathanem, dokud nepřijel autobus. Nastoupili jsme a dál se bavili, dokud bus nedojel až na naší zastávku u školy. Tam jsme všichni tři vystoupili a rozběhli se ke škole, kde na nás už čekal zbytek party. Společně jsme došli ke skříňkám, vzali si věci, přezuli se a pomalu se vydali do učebny, kde máme první hodinu, což je dějepis.. A to znamená hodně nudy!

Martinus: /Baru

"Kolikrát ti mám říkat, že po chodbách se neběhá!" okřikl mě učitel.

"J-já..." zakoktal jsem se "o-omlouvám se, n-nechtěl jsem p-přijít p-pozdě na ho-ho-hodinu" 'stějně už jdeš' ozvalo se moje svědomí

"Příště ti to už zapíšu, ale teď jdi ať nemáš problém" řekl a a já se rozešel ke třídě. Opatrně jsem zaťukal a čekal až se ozve učitelčin přísný hlas. Nic se ale neozvalo a tak jsem vešel do třídy.

"Neumíš klepat?!" vyjela na mě učitelka

"A-ale já kl-"

"Jdi se posadit, samozdřejmě ti to napíšu, eh..."

"Martinus" protočil jsem očima. Ta stará škeble si ani neumí zapamatovat jedno jméno. Hlavně, že je na mě zasedlá.

"Mno... Tak si někoho vyskoušíme... Dneska je desátého a desátý je..." hledala prstem v třídnici "Martinus Gu-gu... Ehm prostě Martinus jde k tabuli" to už neumí přečíst ani mé příjmení.

"Bože" protočil jsem očima a vydal se k tabuli.

"Takže Mariusi, piš"

"Jsem Martinus"

"Jo prosim tě, takže 19x, lomeno 12y to celé krát 4xy" nadiktovala mi příklad. Nedokázal jsem to vypočítat a jen tam tak stál.

"Jdi si sednout Martiniusi, Christiáne prosím tě pojď to vypočítat" řekla a já se poraženě vydal ke svému místu. Debbie mi podkopla nohu a já letěl k zemi (Martinus fly😂😂😂)

"Přestaň už dělat kraviny!" okřikla mě učitelka a mě se oči zalily slzami. Vyběhl jsem ze třídy a rozběhl se k záchodům. Vlezl jsem si do jedný kabinky a sjel po dveřích. Naplno jsem se rozbrečel. Ozvaly se rány na dveře.

"Hej, buzno!" ozval se nějaký kluk "otevři!" křikl a doprovodil to další ránou. Pomalu jsem se zvedl a opatrně otevřel. "Kdopak nám to tu pláče? Není to Martinus?" řekl, chytil mě pod krkem a přirazil mě ke zdi. "Prý jsi si doma stěžoval tatínkovi?" pohladil mě po tváři "Ještě něco doma řekneš a přísahám, že tě to bude hodně bolet!" zavrčel a vrazil mi facku "Je ti to jasný?!" přitlačil ruku víc ke zdi. Docházel mi dech a proto jsem se zmohl na ubohý přikývnutí. Povolil stisk ale pořád mě držel u zdi. "Opovaž se to říct!" řekl a kopl do mě. Neudržel jsem rovnováhu a spadl. Praštil jsem se do hlavy a pak už viděl jen tmu.

"Volej, záchranku, vole" uslyšel jsem klučičí hlasy...

"Ztrácíme ho, rychle" ozývaly se hlasy

"Tinusi? Slyšíš?! Musíš se probudit" rozplakala se Emma

"Tinusi?" ozval se taťka "prosím probuď se. Já vím, že to zvládneš."

"Ahoj Martinusi, já vím, že mě neslyšíš ale omlouvám se. Omlouvám se, že jsi kvůli mě skončil tady. P-Promiň mi to" ozval se David. Kluk který mě zmlátil se mi omlouvá?

"Dobrý den, pane Gunnarsene" ozval se cizí hlas, patřící zřejmě zdravotní sestře

Ahoj, Hello, Hei MMers,
První kapitolka je venku... Snad se líbí... Ann and Baru🍍🍌❤😂