~Exemption~

~ Los Angeles ~

,, Zlatíčko dej vědět, až doletíš " řekla starostlivě babička.

,, Neboj babi budu v pohodě" upřímně jsem se usmála a nastoupila do taxíku, který mě měl odvézt na letiště. Věnovala jsem ji ještě vzdušnou pusu, než se taxík rozjel. 

Abych se vám ještě představila jmenuju se Beatriz Reinhard, je mi šestnáct let jsem menší černovláska, oči mám po mámě, takže modro šedé. Mám staršího bratra Felixe je mu sedmnáct a sestru Marrion je jí také šestnáct jako mě. Felix bydlí v Los Angeles, po smrti řidičů odjel na střední a Marrion s ním, já studuji stále tady v severní Karolíně. Je to tu hezké, mám tu moje prarodiče, ale stejně, zde jsme žili všichni já, máma, táta, brácha atségra. A po jejich smrti jsme se všichni rozdělili a začali žít své životy. Babičce se moc nelíbilo mé rozhodnutí se odstěhovat, ale vše mi to tu rodiče připomíná. Nechci se dál svíjet v bolesti v mém srdci, které je už dva roky prázdné. Moji rodiče měli vážnou auto nehodu,když se vraceli od mé tety, srazil je nákladní vůz, který převážel cisterny, které po nárazu explodovaly, takže neměli ani kapku neděje přežít. Bolí to, tak strašně to bolí i po těch dvou rocích. 

Taxík mě odvezl na letiště které bylo přeplněné. Čekala jsem na svůj let do Los Angeles. Po nastoupení do letadla jsem si sedla k menší blondýnce a mile se na ni usmála. 

,, Ahoj " řekla příjemným hlasem a vřele se na mě usmála. 

,, Ahoj" úsměv jsem ji oplatila. 

,, Já jsem Freya Hamilton" slušně mi podala ruku. 

,, Já Beatriz Reinhard" ruku jsem ji přijala a potřásli jsme si. 

,, Ty si sestra Felixe Reinharda? " udiveně se na mě podívala. 

,, Ehh jo? A jak to víš?" nadzvedla jsem jedno obočí.

,, No říká to všude po škole, že přijdete jeho milovaná sestřička ve škole o tobě všichni mluví" zahihňala se.

,, Aha" vypadlo ze mě tiše. 

,, A jak se vůbec těšíš do Los Angeles " znovu se na mě usmála. 

,, Strašně moc, ale hlavně kvůli bráchovi "

,, A co Marrion?" 

,, No moc se v lásce nemáme, ona mě nesnáší a pořádně mi nevysvětlila proč " smutně jsem se podívala z okénka.

,,To je mi líto, abych pravdu řekla a nemyslím to vůči tobě špatně, ale ta holka je fůrie myslí si že je bůh ví co a vystavuje se ve škole jako modelka a ukradla mi kluka, který se mi líbí" řekla naštvaně a zároveň smutně. 

,, To je celá ona, vždycky se takhle chovala" 

,, Jinak jaká je škola, abych se měla na co připravit "uchechtla jsem se.

Začala mi vyprávět vše možné. Že má nejlepšího kamaráda Charlieho, který je gay, všichni si myslí, že ona je divná když se baví s takovým vyvrhelem. Říkala i že se ji líbí jeden kluk myslím že se jmenuje Henry Clark, ale že se ji ani nevšimne, dřív se prý bavili jen tak minimálně, někdy prohodili slovo, ale od té doby co se začal bavit s jedním klukem, bohužel jméno mi vypadlo, tak ji ani nepozdravil a ani se na ni nekoukne a navíc má zájem o mou sestru Marrion.

Bylo mi ji líto, že se takhle trápí kvůli někomu kdo se o ni absolutně nejeví zájem. 

Let byl o něco rychlejší když tam byla Freya. Po tom co jsme vystoupili jsme se rozloučili a šla každá svým směrem. Vyšla jsem hlavními dveřmi letiště a spatřila jsem ho, Felixe. 

Rozběhla jsem se jak nejrychleji jsem mohla, měl co dělat, aby se mnou nespadl na tvrdý beton. 

,, Beo " řekl mi přezdívkou, kterou mi "vymyslel" když jsme byli ještě malý. Sice to není nějaká extra přezdívka je jen vytržena z mého jména, ale i tak pro mě má velkou hodnotu, protože mi takhle říkala i máma. 

,, Felixi " řekla jsem si pro sebe a stále se objímali. Neviděla jsem ho dlouhý 2 roky, vždy to byl můj velký brácha se kterým jsem měla dokonalý vztah.

Když jsme byli malý tak mě učil na kole a já spadla a rozbrečela se odnesl mě do cukrárny jako princeznu a řekl, ať si vyberu co chci v tu chvíli kde. A se cítila jako největší king, když jsem si mohla vybrat co jsem chtěla. Vždy když jsem byla s ním hned jsem se cítila líp, protože byl vždy u mě a vždy mi se vším pomohl. Ale v ten den kdy nám zemřeli rodiče se to změnilo, odešel a já se cítila opuštěná a nechtěná. Probrečela jsem mnoho dní, týdnů i měsíců. Po čase jsem to pochopila musel jít studovat, ale byla jsem rozzlobená, neměl mě kdo chránit před tímhle hnusným a nespravedlivým světem, ve kterém bylo tedy je plno bolesti na každém rohu. Každý den jsem měla aspoň naději, že se přijde za mnou podívat, ale marně. Kdybych mu nezavolala o náhlém stěhováním vzpomněl by si vůbec na mě?

,, Tak moc se ti omluvám, že jsem tě tam nechal samotnou " odtáhl se ode mě a podíval se na mě provinilým pohledem. 

,, To je v pohodě, teď tu si a to mi stačí" řekla jsem a opět ho silně objala. 

Felix měl hnědé vlasy a modro šedé oči oba dva jsme měli stejné oči jako máma, ale Marrion je měla zelené jako jediná z rodiny,což bylo zvláštní, ale nějak moc jsem to neřešila. Felix byl opravdu vysoký a pohledný což bylo vidět, jen ty pohledy těch holek jak na něho slintaly byly k nezaplacení. 

,, Pojď jedeme domů "řekl a ukázal na jeho auto, bylo to stříbrné BMW, zřejmě ho zdědil od táty, táta vždy měl slabost pro auta, někdy si máma myslela že ji táta vyměnil za kus plechu s kolama.

Po jejich smrti jsme zdědili plno peněz, takže o peníze starost mít rozhodně nebudeme, ale určitě si chci v létě najít nějakou brigádu, nebo jsem uvažovala, že bych pracovala po škole nebo o víkendech.

Zastavili jsme u většího rodinného domku, spíš bych to přirovnala k menší ville, dům byl prosklený a větší než normální dům. 

,, Páni! " řekla jsem nahlas s pusou do kořán jsem vcházela dovnitř. 

Dům byl laděn do bílo modré barvy. Byl krásný a prostorný. 

,, Felixi?" řekla s jejím pištivím hlasem a na tváři jasný úsměv, ale úsměv ji spadl dokavaď mě nezahlédla . 

Ahooj, vítám vás u nového příběhu zvaného Exemption nebo-li osvobození, byla bych ráda za každý názor či hlasování ❤️
I love you guys ❤️