Psycho Squad

Kapitola 2.

Jako každé ráno se vzbudím ve své velké posteli a protáhnu se. Nebyl bych to já, abych nepřišel pozdě do školy. Obléknu se, dám se do kupy a vyrazím do školy, abych nepřišel zase tak moc pozdě, nebaví mě poslouchat kecy učitelek. Vejdu do třídy přesně na zvonění školního zvonku oznamující začátek hodiny. Po všech hodím znechucený pohled a sednu si na své místo, které je u dveří v poslední lavici.

Ráno.... To najhoršie slovo aké existuje.
Postavím sa z postele, prídem k šatníku, vyberiem si z neho oblečenie do školy a mierim si si to s ním do kúpeľne. Tam spácham moju rannú rutinu a idem sa naraňajkovať. Po raňajkách sa obujem, beriem ruksak a "bežím" do školy. Znova som v triede prvý... Tak prečo toho nevyužiť a neísť dospávať. Položil som hlavu na lavicu a do minúty zaspal.

,,Hej, Sebby, proč mi neodpovídáš na smsky?" Ozve se červ vedle mě, který k mojí smůle můj bývalý.
,,Neříkej mi Sebby, a rozešli jsme se, ne? Víc s tebou už nemám než tuhle lavici, a teď mi dej pokoj." Odseknu a rozhlednu se po třídě.

Ráno...další komandování od šéfa a znovu se pořizovat jemu. Jen jsem si povzdechl a kráčel tiše k jezeru, abych se v klidu mohl napít. Během chvilky už se očividně probrali i ostatní členové smečky. S některými jsem vycházel v pohodě, ale s větší částí to nikdy nevycházelo. Po několika hodinách jsem ve vzduchu cítil, že se blíží problém. Ihned se to dozvěděl alfa a já byl jako vždy ten, kterej se vždy plete a nic neumí. O chvíli později přijeli lovci a všechny nás pochytali a někam odvezli. Když jsem se znovu probudil, byli jsme zavřený v klecích a postupně si brali ostatní členy někam pryč. Nechápal jsem co jsou zač a co tu vlastně děláme.

Zobudil som sa až na dotyk na mojej hlave. A dotyčného som chytil za ruku.,,Sadať a pokračovať!" Dotyčný kývol a nenamietal.
Toto hladkanie som si užíval až dokým neprišla tá stará ropucha.

Po skončení první hodiny se odeberu na záchod.
,,Hej, Sebby, počkej prosím, promluvme si." Chytne mě za ruku a otočí mě k sobě.
,,Co chceš Rine? Je konec, smiř se s tím." Vymaním ruku z jeho sevření, na což schytám tvrdý náraz mých zad o zeď.
,,Nemůžeš mě nechat samotného!" Začne křičet a vrhne se po mně. Praní není jeho silná stránka, ale když chce. Vyhnu se jeho pokusům o to, dát mi pěstí a sám mu jich pár dám. Chytne mě pod krkem a zmáčkne u zdi. Dá mi pěstí do břicha a do obličeje. Potom uteče jako malá holka pryč a já se vrátím zpátky do třídy aniž by mi došlo, že mi teče krev z koutku pusy.

Hodinu som ako tak prežil až na to, že má ta ropucha vyvolala a ja som dostal 5...*Spadni zo schodov ty raspuša!* Ponadaval som si v mysli a potom vyšiel von z triedy.
Vybral som sa na svoje obvyklé miesto a to pod schody při záchodoch.
Po ani nie minúte sedenia na zemi som počul hluk... Znova tí dvaja druháci. "Trošku" som si vypočul ich rozhovor a podľa toho usúdil, že sa tí dvaja rozišli... Zaujímajé. Nechal som to tak a po tom ako sa pochytili a tak trošku pobili som odišiel znova do triedy.

Uběhla snad celá věčnost co jsme tam byli zamčený. Nevěděl jsem co dělat tak jsem to zkoušel vyrazit jako jeden starší šedej vlkodlak. Po chvíli se k nám přidali i ostatní, se kterými se dalo vycházet a nakonec se nám povedlo dostat se ven. Pár těch lidí jsme po cestě k východu zabili a nakonec jsme utekli. Když jsme se dostali ven, každý utíkal jinam, jen já běžel sám a k mojí smůle očividně po něčem po čem jezdí ty hlučný stroje. Snažil jsem se zmizet ale jeden z těch strojů mě srazil a nemohl jsem pohybovat zadníma nohama. Doplazil jsem se do města a schoval se do nějaký tmavý uličky a tam jsem zůstal pár hodin.

Po škole se vydám domů. Projdu parkem na druhou stranu a projdu pár ulicemi, až projdu kolem jedné temnější uličky a všimnu si, že tam leží nějaký nahý kluk. To mě zaujme natolik, že popojdu trochu blíž a opřu se o zeď.
,,Proč tu ležíš nahý? Jsi jako terč na oko." Ušklíbnu se.

Někdo ke mně přišel a začal na mě mluvit. Lekl jsem se a hned se natiskl více na zeď. Projel jsem ho pohledem a nevypadal moc nebezpečně. ,, J-já ztratit. Běžet jinam než smečka. " pokusil jsem se vysvětlit co tam dělám a hned uhl pohledem.

Neumí moc mluvit, smečka? Zvláštní. Něco mi říká, že bych ho tu takhle neměl nechávat, v tomhle městě jsou všelijací pobudové, co si rádi pohrají.
,,Ah, nedělám to často, ale zvedej se." Řeknu s povzdechem.

Zvyšok školy som už prežil bez slova a hnevu.
Cestou domov som sa rozhodol ísť do obchodu a kúpiť si niečo sladké. No čo...potrebujem aj niečo sladké. Po ceste z obchodu som sa zastavil na kraji uličky keďže som tam videl pohyb. Videl som tam toho druháka a ešte niekoho na zemi a...a bol nahý. *takže z jedným sa rozíjde a hneď to tiahne z druhým? * Zamyslel som sa a potom sa na plno rozosmial keď prehovoril ten na zemi. To ma asi prezradilo.

Pokusil jsem se zvednout znovu na všechny čtyři, ale hned jsem znovu spadl. ,, Nedokázat chodit. Srazit mě velký hlučný stroj. " řekl jsem a ukázal na nohy. Potom se někdo zasmál a já sklopil hlavu a zadíval se na zem. Po chvíli jsem se na něj znovu otočil. ,,Proč ty chodit po dvou? Já nechtít boj." zakňučel jsem na něj.

Srazilo ho auto? No, při pohledu na ty nohy mi to mohlo dojít. Když uslyším nějaký smích, naštvaně se zašklebím a otočím se. Potom se na něj otočím když promluví znovu.
,,Chodím po dvou, protože jsem člověk.", Sundám si batoh ze zad a svléknu si mikinu. Kleknu si aby se mě nemusel bát a přehodím přes něj mikinu. ,,A bojovat s někým, kdo má zraněné nohy není můj styl." Trochu se pousměju.

Tá jeho reč bola vtipná, ale zároveň aj divné. Ale najdivnejšie bolo, že bol nahý.

*Zlaté *. Usmial som sa keď mu dal svoju mikinu a prešiel k nim. ,,Ahoj." Znovu som sa usmial.
Vôbec by ma nenapadlo, že môže byť taký milý. Pretože po tom ako zbil svojho ex by som si to o ňom nemyslel.

Zmateně jsem se na něj podíval když mi hodil kus jeho oblečení. Pomalu jsem to vzal a očichal. Později jsem to dal na sebe a nejistě se k němu přiblížil. ,, Člo...věk?" řekl jsem zmateně a koukal na něj. Po chvíli přišel někdo další, vypadal jako samice ale mluvil jako samec. Hned jsem se odtáhl znovu do rohu.

Otočím se zpátky na toho podivína a znovu kleknu.
,,Neboj se, vezmu tě k sobě, jestli nebudeš proti. A ty, nejsi ty ten kluk, kterého si pletou s holkou? Prvák, že?"

,, Čo by som chcel? Len som vás započul a uvidel jeho a teba. A myslel som, že vám pomôžem." Usmial som sa a sledoval toho na zemi.
Ale keď sa ma ten druhák opýtal či som ten koho si mýlia s dievčaťom, tak som naň vybehol.,,No tak prepáč! Ja som také šťastie nemal že vyzerám ako chlapec! Ale aspoň som rozkošný a mám aj nejaké tie výhody!" Nafúkol som líčka a urazil sa.

Jeho reakci jsem nečekal, ale je zlatý. Ruku mu položím na hlavu a začnu se smát.
,,Já ti to nevyčítám, jen jsem se zeptal." Zasměju se.

Na to, co řekl jsem jen nejistě přikývl a dál je s odstupem sledoval. Po chvíli se ten první začal smát, takže jsem se pomalu přiblížil k nim a dál je nejistě pozoroval.

Hlavu som viac zatlačil na jeho ruku a zavrel oči. Keď som si uvedomil čo som urobil tak som sa rýchlo odtiahol a ukázal na toho na zemi.,, Kto je to? "

,,Nevím, našel jsem ho tady ležet. Srazilo ho auto, takže nemůže chodit a zároveň neumí moc mluvit." Povzdechnu si a sednu si na zem.

,, Smečka mi říkat Shine. " řekl jsem nervózně. Pomalu jsem se více přiblížil k tomu, co mi dal kus oblečení a jako poděkování, že mi pomohl jsem mu olízl tvář a znovu se oddálil.