Je krásný začátek dne. Pomalu slézám točité schody do mého vysněného cukrářství.
Obchůdek není velký, ale zato útulný. Obvykle se oblékám do mé světle modré zástěry s malým dortíkem na bříšku.
Kakaový dortík otvírá v 7:00 hodin ráno, s mým úsměvem a milovanou zástěrou připravuji první dávku vanilkových dortíků. Zákazníci sem rádi chodí, snídají, obědvají nebo si vyzvedávají své zásilky čerstvých cukrovinek.
Někdo vchází do dveří, první zákazník v tento den. Letím k pultu jako střela.
,,Dobrý den." Poví vysoký a pohledný muž.
Tento pán je tu poprvé, poznávám své zákazníky, kteří sem chodí pravidelně.
Stojím za pultem a koukám na něj, jeho zlatavě medové oči zkoumají vše okolo, kudrnatě havranové vlasy jsou upravené směrem nahoru, černé vousy rostou po ostrých rysech dolní čelisti až k bradě, jsou velmi elegantně upraveny.
Světle modrá košile obepíná jeho výrazné svaly, stejně jako černé džíny.
,,Slečno?" Opět promluvil hrubým hlasem. Najednou začala zvonit minutka.
,,Omluvíte mne na chvilku? Jen to vytáhnu z trouby." Rychle odběhnu do menší kuchyňky abych vydechla dech, co ani nevím že držím. Plech odložím na vyhrazené místo.
,,Moc se omlouvám, většinou nepeču v tuhle dobu." Začervenám se.
,,To je v pořádku, je to tu nové, že?"
,,Ano, nedávno zrekonstruované, co si přejete?"
,,Doporučíte mi něco?" Úsměvem ukáže bílé zuby.
,,Mohu doporučit čokoládový dortík, leda že byste neměl rád čokoládu."
,,Mohl bych kousek ochutnat?" Nadzvedne trojúhelníkové obočí.
,,Jistě." Dortík vyndám z výlohy, kousek ukrojím a podám pánovi na vidličce.
,,Mhm, výborné. Zabalila byste mi jich pět?"
,,Samozřejmě, ještě něco?" Připravím modrou krabičku na dortíky.
,,To bude všechno, děkuji." Opět ukáže bělavý úsměv.
,,Komu to bude?" Svým zákazníkům nadepisuji jména, někdo to může mít jako dárek.
,,Pro Darrena."
,,Výborně." Usměji se a nadepíšu jméno.
Vytahuje hotovost ale já ho zastavím.
,,Ne, to nechte, na účet podniku." Také mu věnuji můj bělavý úsměv.
,,Ale to nemůžu." Snaží se odmítnout.
,,Nechala jsem vás čekat, to je v pořádku." Podám mu krabičku.
,,To jste nemusela, ale mockrát děkuji, určitě se zase zastavím, hezký den." A odchází. A vůbec nepozoruji jeho pozadí, nene.
,,Nashledanou!"
Tento pán, Darren, se opravdu zastavil, a ne jednou. Popravdě chodil víckrát než pravidelně. Několikrát jsme ráno posnídali a povídali si o životě a proč jsem si zrovna otevřela cukrárnu.
Několikrát se nabídl, že pomůže v kuchyni a já na to kývla. Naučila jsem ho několik receptů, které upekl dokonce lépe než já.
A pak se to stalo, motali se okolo sebe navzájem, jakoby jsme to dělali léta.
Přesně za rok se stal náš prví polibek klíčovým.
Oba dva si změnili život přes jeden Kakaový dortík.
...
První oneshot, líbí se vám? Napsala jsem ho na turisťáku :D
Hezký večer
Tygress.
