SLZAVÉ ZLATO

Okovy, Vykoupení a Jednota

"Vstávej, kurva," probudil ho křičící hlas a kopanec do břicha.

Převalil se na bok a vyplivl krev, která mu zůstala v ústech potom, co upadl do bezvědomí. Všechno ho bolelo, dali mu pořádně zabrat, měl namožená žebra, špatně se mu dýchalo a kdybyste ho znali, tak byste ho teď v obličeji vůbec nerozeznali.

"Konečně jsi vzhůru, ty parchante, konečně jsme tě chytili," zasmál se. "Charles McCane z nechvalně proslulého Singleton gangu je v našich rukách, to si kurva namastíme kapsu," nahnul se k němu a řekl: "Teď už nejsi takovej frajer, co?"

"Na zbitýho člověka si troufáš," zakašlal a vyplivl další krev.

Jeho věznitel se pousmál a mávl nad tím rukou, otočil se a odešel si sednout na lavičku. Konečně se Charles mohl rozhlédnout kolem sebe. Podle houpání místnosti usoudil, že jedou po cestě, železnice to být nemohla, na to se to moc kývalo. Na rukou i nohou měl okovy které byly připevněné k podlaze řetězy. Vpravo od něj seděl jeho věznitel, a právě si zapaloval cigaretu. Na hlavě měl kovbojský klobouk, který už něco málo zažil, chvilku na něj musel Charles ostřit, protože měl pořád zhoršené smysly, ale došlo mu, že to je jeho klobouk, měl v sobě díru po kulce, kulce, která Charlese málem zabila, to by poznal kdekoliv. Navíc měl úplně stejné zdobení.

"To je můj klobouk, ty zkurvysyne." pomyslel si Charles. Jeho věznitel měl přes půlku tváře jizvu, nos měl špičatý a velký a vypadalo to, že moc nedbá na svou osobní hygienu. Oblečení Charles moc neviděl, protože v místnosti bylo šero. Nad hlídačem bylo jedno ze dvou oken v této místnosti, míhal se tam něčí kabát a venku byl slyšet dusot koní, usoudil tedy, že jsou v nějakém vězeňském dostavníku. Vedle okna byl hák, na kterém byl pověšen opasek s Charlesovým coltem M1873. Na opasku se ještě houpal jeho lovecký nůž a brašnička, ve které nosil všemožné věci. Druhé okno bylo nalevo od Charlese, vypadalo to, že se nachází na dveřích. Brzy si povšiml, že v dostavníku není sám. Přímo naproti němu ležel další muž. Celkem mladý, nejspíše v bezvědomí, napohled vypadal že je ve stejném stavu jako Charles, měl oteklý obličej, na který mu bylo vidět jen z půlky, protože mu ho zakrývaly dlouhé vlasy, ve kterých měl sem tam vpletený korálek nebo ptačí pero. Na sobě měl koženou vestu, pod kterou nic jiného neměl, na jeho odhalené hrudi byly vidět četné modřiny a otoky. Na jeho kalhotách byly třásně a na nohou měl pár rozedraných mokasín. Z toho Charles usoudil, že je to indián, ale na otázku, proč ho s ním převáží, nedokázal najít odpověď.

"Indiáni přece mají s bělochy příměří, ani jedné straně by se nevyplatilo začínat souboj s tou druhou," pomyslel si Charles, ale tato věc ho teď nezajímala. Nejvíce ho zajímalo to, jak se odtud dostat, a to možná co nejrychleji, protože mu bylo jasné, co s ním chtějí udělat, až dorazí na místo, kam jedou, ať je to kdekoliv. Charles se rozhlédl kolem sebe a hledal jakoukoliv věc co by mu pomohla uniknout. Bohužel tu však nic takového nebylo.

"Kurva," procedil Charles přes zuby, ale naštěstí ho nikdo neslyšel. Všiml si, že se indián probudil. Vypadal zmateně, čemuž se Charles vůbec nedivil.

"Konečně jsi se taky uráčil vstát," pronesl sarkasticky jejich věznitel. Indián se zběsile rozhlížel po místnosti, jako kdyby něco hledal, ale Charles to moc nevnímal, pomalu se začal smiřovat se svým osudem. Jednou to přijít muselo, ale představoval si to trochu jinak.

"Že já do té akce kurva šel. Kdybych tam nelez, tak tady teď nejsem." pomyslel si vyčítavě. "To byl nápad, jít..." z myšlenek ho vytrhl zvuk střelby. Dostavník náhle zastavil a venku začalo být rušno. Věznitel se koukl oknem ven a zaklel. Venku na dveřích začaly šramotit klíče, věznitel okamžitě sáhl po své pistoli, když v tom se dveře otevřely, v nich se zaleskla hlaveň pušky, která mu ihned nasázela dvě rány do hrudníku. Věznitel spadl na stěnu za ním a sjel po ní mrtev na lavičku, kde ještě před chvílí seděl. Dovnitř vlezl běloch, kterého Charles neznal, trochu ho zklamalo, že ho jeho gang nepřišel zachránit, ale po tom, co všechno se v tom gangu stalo, to tak trochu chápal. Muž, který vstoupil do dostavníku, držel v ruce krásně naleštěnou Winchesterovku. Měl bílé rukavice, černé sako, pod ním košili, kterou mu u krku svíral černý motýlek, a černé kalhoty, doplněné párem kožených bot, které byly naleštěné stejně jako puška. Na hlavě měl klobouk, který se zase tak moc od kovbojského nelišil jen místo ohnuté krempy ji měl úplně rovnou. V obličeji byl stejně upravený jako jako jeho oblečení, byl čistý, oholený, pod nosem měl, zdálo se, velmi opečovávaný knír. Jeho vzezření Charlese velmi překvapilo.