Autorka (ff Avengers)

-16-

O měsíc později:

Už uplynul měsíc od bitvy s Regonem. Všichni jsou plně zotaveni ze svých zranění a byl tu dokonce i klid. Jelikož hlavní příběh fanfikce skončil a záporák byl poražen, může si každý člověk v tomto světě žít tak, jak chce a ne tak, jak jsem to napsala.

Za tu dobu jsem se víc spřátelila s Avengers. Moji nejlepší přátelé jsou asi Nat, Clint a Tony.

Natasha je jediná ženská v týmu a bylo vidět, že potřebovala někoho, s kým by si mohla normálně povídat a řešit, jak neschopná je v některých ohledech  mužská část týmu.

Clint je opravdu super. Už od začátku jsme si dobře rozuměli a nás vztah se ještě zlepšil, když mě začal učit střílení z luku.

A Tony, ten je prostě Tony. Navzájem si lezeme na nervy, ale přesto ho mám ráda. A i když to dává najevo tím svým "Starkovským" způsobem vím, že on mě má taky rád.

S Brucem jsme se snažili vymyslet, jak přenést mě a čtenáře zpět do našeho vesmíru. A dokonce se nám to i podařilo. Svojí mocí se mám pokusit otevřít portál do našeho světa, což by nemělo být tak těžké.

Problém ale byl, že jsem nevěděla, jak se rozloučit s ostatními. I když jsme se neznalidlouho, byli pro mě něco, jako rodina.

---

Rozhodla jsem se jít přemýšlet na střechu. Večer bylo na střeše Stark Tower krásně a někdy byly dokonce vidět hvězdy.

Sedla jsem si přímo na okraj a přemýšlela.

Jsem připravena opustit svoje nové přátele?

,,Na tohle se nejde připravit."

Řekla jsem si v duchu. Najednou jsem ale uslyšela kroky a uviděla jsem za sebou "Natashu".

,,Dobře pokus Loki, ale zase to nevyšlo."

Řekla jsem se smíchem.

Loki, to je úplně jiná kapitola příběhu. Na začátku jsem neměla zdání, co od něj mám čekat. Ukázalo se ale, že je to fajn člověk. Tedy pardon, fajn asgarďan. Jen ho nesmíte nechat v jedné místnosti s Tonym, to je potom hotový masakr.

,,Stále nechápu jak to, že mě vždy poznáš."

Řekl Loki s úsměvem a sedl si vedle mě. Chvíli jsme se jen tak koukali do prázdna, ale potom Loki přerušil ticho.

,,Rekneš mi, co se děje?"

Zeptal se.

,,Co by se mělo dít, všechno je v po-"

Chtěla jsem říct, ale Loki mě přerušil.

,,Celý den se chováš divně já nejsem slepý abych si nevšiml, že se něco děje. Rekneš mi to tedy, nebo si to mám zjistit sám?"

Ano, to byla další věc. Loki měl v oblibě prohrabovat se lidem v hlavě. Když mu někdo nechtěl něco říct, prostě si přečetl jeho myšlenky a to nebylo zrovna příjemné.

Poraženě jsem kývla a Loki se vítězně usmál.

,,S Brucem se nám podařilo najít způsob, jak se přenést zpět domů."

Řekla jsem mu.

,,To je přeci dobré, ne?"

Zeptal se.

,,To právě nevím. Pochop, tady jsem někdo. V tomhle světě mám lidi, kterým na mně záleží, přátelé, rodinu... Ale v mém světě nemám nic. Jen rodinu, která mě nenávidí."

Vysvětlila jsem smutně. Poprvé za celou tu dobu jsem zahlédla v očích černovlasého boha soucit.

,,Není to fér, že?"

Zeptal se Loki a já jen přikývla.

,,Nevím, jak to tady bez tebe zvládneme. Přeci jen, kdo se bude starat o to, že se Starkem navzájem nezavraždíme? Budeme asi muset uzavřít mír."

Pokusil se mi Loki zlepšit náladu. Zabralo to, jako vždy.

,,Dávám tomu tak den."

Řekla jsem s úsměvem.

,,Budu od něj ale muset nějakým způsobem dostat zpět moji helmu. Jen s ní vypadám doopravdy jako bůh."

Řekl zamýšlené Loki.

,,Spíš jako kozel."

Zasmála jsem se. Loki se na mě podíval uraženým pohledem, jeho výraz se však po chvíli změnil na pobavený.

,,Co si to dovoluješ, smrtelnice. Copak se sluší takto mluvit s bohem?"

Řekl přehnaně hlubokým hlasem.

,,Omlouvám se, mocný bože."

Řekla jsem dramaticky. Nevydrželi jsme to a začali jsme se smát.

,,Tohle je ta Sammy, kterou znám."

Řekl s úsměvem Loki.

,,Měla by jsi jít spát, je už pozdě a zítra tě čeká velký úkol."

Dodal ještě. Přikývla jsem a vypravila jsem se směrem ke svému pokoji.

Zítřek bude opravdu náročný den.