I'll be better than you

5. kapitola

,, To všechno je jen kvůli tobě!" zase zlostně zašeptal, asi to má v oblibě. ,, Kvůli mně?" zašeptám na zpět. ,, Tak co s vámi." vloží se do toho pan profesor. ,, To vy jste si nás tu nechal." odpověděl Ethan. ,, Pan Smith, jako obvykle a tentokrát slečna Youngová. Jste tu nová, že?" jen kývnu. ,, Takže nová oběť Ethane?" jsem jediná, kdo to nechápe? ,, Co tím myslíte?" ne, nejsem jediná. ,, Ale nic. Teď k tomu, proč jsem všechny krom vás pustil. " oba dva jsme jen čekali, co má na jazyku. ,,Ethane, vezměte tu kytaru a nalaďte ji prosím. A vy Evelin si sedněte ke klavíru." JEŽIŠIMARJA, já si chtěla jen vyzkoušet, jak to pianino bude znít a vyklube se z toho něco jako boj o zachování si respektu. Nebo něco takovýho. Ethan naladil kytaru a profesor mu dal jakési noty. No a já nemohla zůstat pozadu a noty jsem dostala samozřejmě taky. Ten rapl začal vybrnkávat a já se k němu podle not přidala, když jsem si však všimla textu, přestala jsem si užívat tu krásnou melodii a následně taky přestala hrát. ,, Slečno Youngová, proč nehrajete?" ,, Já ani nevím, jen mi řekněte, co tohle všechno má znamenat. Prosím." ,, No, za šest měsíců se tu má odehrávat soutěž. Myslel jsem si, že vy dva byste to mohli dát dohromady. A navíc, vy slečno byste měla dostat další trest." ,, Cože?" Ethana to zřejmě překvapuje stejně jako mě. ,, Pane Smithe, máte krásnou barvu hlasu, měl by jste toho využít." ,, Ále Ethane, pojď se ukázat." jen se zasměju a jsem tak nějak ráda, že se nebavíme o trestech, ale dostaví se mi odpověď v podobě vraždícího pohledu, ,, Pane Smithe." ,, Tak fajn, ale jen pokud bude zpívat i Evelin." ,,Válka pokračuje?" ,, To si piš." ,, Remíza ti nestačila, co?" ,, Ne." odsekne jednoduše. ,, Tak fajn, jdu do toho."

Znova se ozvou první tóny a pak Ethanův zpěv. Páni. Chvíli zpívá jen on a pak se k němu přidám. Všechno to znělo úchvatně. Pak jsme dohráli a pan profesor nám zatleskal. Zdá se mi to, nebo je teplej? ,, Úžasné." hm, tak dík no. ,,Je to všechno?" zeptá se debžot. ,, Ano." ,,Tak fajn, můžeme jít?" pan profesor si povzdychne a nakonec nás pustí. Konečně opustíme starou hudebnu.

,, Znělo to dobře." ,, Jo, ale trochu si to kazila. Jako sólista bych byl lepší." ,, Jo jasně. Uznej, že zpívám dobře." ,, Ty? Nikdy." ,, Děkuju."odpověděla jsem sladce, ale více jeho přítomnosti jsem nepotřebovala a tak jsem se vydala ke skřínce. Pak na autobus a nakonec konečně domů. ,, Jak bylo ve škole? A co, že jsi dorazila tak pozdě?" ,, Nic moc. Kvůli jednomu klukovi jsem byla po škole." ,, Hned první den?" ,, Taky jsem si říkala, že se to může stát jen mně, ale kupodivu jsme tam nebyli jen my dva." mamka se jen usmála a pohladila mě po vlasech. ,, Nemáš hlad?" ,, Že se ptáš." k večeři jsem měla palačinky. Mňam. Po večeři jsme se rozhodla to tu trošku prozkoumat a při tom vyvenčit Hope.