Patricie

To snad ne! druhá část

Ale já si už podala žádost o svěření Paty do mé péče až my to soud schválí tak si Paty vezmu je ti to jasný?Mě je to jasný ale Paty nezajímá co sis kde oběhala a jestli bude bydlet u tebe?Ona si na tebe musí zvyknout když jí budeš tlačit do něčeho do čeho ona sama nechce tak se může něco špatného stát?A to jako co?No já nevím záleželo by na situaci ale může utéct z domu to v prvním případě řekla Alex.Hmm tak bych si pro ni přišla k tobě!No ale ona nemusí utéct sem může utéct kamkoli jinam protože není hloupá a ví že by jsi jí hledala jako první tady.Tak si to uvědom.Hmm to je jedno tohle jí dej a že jí přeju hezké narozeniny a že mě mrzí že jsem jí nemohla aspoň obejmout.Karen odešla a tak Alex vzala tašku ve které měl být dárek pro Paty.Poté co zavřela vchodové dveře šla rovnou za Paty do pokojíku.Ta hned jak spatřila mámu hned jí vběhla do náruče s pláčem.Prosím nedovol aby si mě odvedla řekla jsem mezi vzlyky.Tak já už radši půjdu řekla Cailey. Alex přikývla.Než Cailey odešla z mého pokoje otočila jsem se za ní .Cailey! Ano Paty?Děkuju že jsi my přinesla ty nádherné dárky k narozeninám poděkuj všem za ně že jsem jim moc vděčná.Jasně to vyřídím.Pak Cailey odešla a já se podívala na mámu.Mami a co bude dál to si mě jako teď odvede?Ale já k ní nechci co když bude stejná jako dřív co když kvůli ní skončím v nemocnici.Zlato,Zlato!Vím že máš strach řekla Alex.Ale zkus se vžít také do maminčiny kůže taky se jí po tobě stýskalo.Ale mami přeci se jí nebudeš zastávat a omlouvat jí za to co udělala?Ne to ne ale ona se s tebou chce vídat.A když jsi jí zabouchla dveře a ani jí neobjala byla velmi smutná.Ale já byla taky smutná když jsem kvůli ní nemohla chodit do školy kde mám kamarády .Že jsem byla v děcáku kde mě hodně ubližovaly a nikdo my nepomohl až ty.Když jsi si mě vzala k sobě domů a začala mě brát jako svou dceru kterou jsem byla od malinka jelikož se o mě máma moc nestarala.Jen si vzpomeň kolikrát jste mě vzali třeba jen do kina když jsem byla mladší.Nebo jsem u vás přespávala tak často že jsem u vás pomalu bydlela a mámě to bylo jedno.Tady jsem byla šťastnější než s mou biologickou matkou doma.Já chci zůstat tady a být šťastná a né s ní a bát se co přijde.Co když u ní budu bydlet pak my bude moct zakázat se s vámi vídat to bych nepřežila řekla jsem vyděšeně a Alex mě držela v náručí a snažila se mě uklidnit.Celý zbytek dne zůstala mamka u mě v pokoji povídali jsme si a když jsem jí poprosila jestli bych mohla spát s ní přikývla.Ani tátovy to naštěstí nevadilo.Já se jen bála co přijde následující den.

Pokračování příště!