Stark from the present

3. Quinjet

Vyšli jsme před školu každý jsme šel ke svému autu.

,,Jeď rovnou domů. Odmítám na tebe čekat." stěknul, vlezl do auta a odjel.

Nasedla jsem do auta, ale cestou jsem si udělala malou zastávku. U mámy a brášky. Klekla jsem si před hroby a v rukách držela dvě růže. Modrou jsem položila bráchovi na hrob a bílou mámě. Podívala jsem se na místo vedle sebe kde sedával táta, když jsem byla malá.

,,Není tu." povzdechla jsem si. ,,Je doma. Zapomněl. Jak může někdo zapomenout na svou rodinu?" začaly mi téct slzy. ,,Chybíte mi tu. Chybí mi rodina. Táta je pořád v New yorku a hraje si tam na Thor ví co, ale že mě nechal bez rodiny, to ho nezajímá." V kapse mi začal vibrovat mobil. Věděla jsem co to znamená. ,,Už budu muset jít. Chybíte mi." Zvedla jsem se a rychlým krokem jsem šla k autu.

V hlavě jsem si už představila jak táta stojí před domem a je naštavaný. Když jsem ale přijížděla k domu, stála tam ta nejlepší osoba co mohla existovat. Dobře druhá nejlepší osoba. Ihned co jsem zastavila, jsem vyběhla z auta a skočila jí do náruče.

,,Taky tě rád vidím." zasmál se.

Myslel si že ho pustím, ale to jsem v plánu neměla.

,,Tak už mě pusť." znovu se zasmál.

,,Ne ani mě nehne." zakroutila jsem hlavou a chytla jsem se ještě pevněji.

,,Tak dost." ozval se táta. ,,Okamžitě slez z Legolase a mazej do jetu."

Nechtěla jsem a Clint to vycítil.

,,Pojď dolů, než bude ječet."poplácal mě po zádech.

I když jsem nechtěla, stoupla jsem si zpátky na zem a pustila Clinta.

,,Chtěla bych jít ještě za Ka..."

,,Ne." přerušil mě táta. ,,Hillová našla další základnu. Jedem!"

Sklopila jsem hlavu a mlčky nastoupila do jetu. Ihned jsme vzlétli. Cesta bude trvat asi dvě hodiny, to bude dlouhá cesta. První hodinu a půl bylo ticho, pak až se táta rozhodl ozvat.

,,Můžeš mi laskavě říct co tě to napadlo. Nabourat se přes školní počítač do Pentagonu. Ty máš takové štěstí. Mohli te vyloučit. A já to teď budu muset vyřešit ještě v Pentagonu aby tě nezavřeli." Křičel na mě. ,,Můžeš mi vysvětlit jak
si mohla být tak blbá? Kde se to v tobě vzalo, protože po mě tohle rozhodně nemáš."

"Já nevím." zašeptala jsem.

,,Tak madam neví. Ředitelka tě na týden podmínečně vyloučila."

,,Stejně tak už příští rok nebudu."

,,Jak jako nebudeš? Tuhle školu dostuduješ!" rozkřikl se.

,,Ale já letos maturuju. Věděl bys to kdyby ses alespoň trochu zajímal. Od chvíle co jsi se dozvěděl, že nejdu na školu, kde jsi studoval ty, ti jsem naprosto ukradená." zakřičela jsem na něj.

,,To není pravda."

,,Za celou dobu co studuji mámy školu ses neozval, ani na narozeniny. Víš kde jsem trávila všechny prázdniny a svátky? U Clinta, on se zajímá jak se mi daří, jak se mám a s kým budu na svátky. On je jako můj strejda. Ale to by jsi věděl, kdyby jsi se zajímal." Nezvládla jsem to a rozbrečela jsem se.

To už jsme přistávali v Avenger Tower. Nečekala jsem a hned co se otevřeli dveře jsem utekla do svého pokoje. Cestou jsem proběhla kolem Nat a Steva, ale ignorovala jsem je.

*Nat*
Mikaela proběhla kolem mě a Steva s pláčem.

,,Myslíš že..?"

,,Řekla bych, že jo."

,,Půjdu za ní." řekl odhodlaně, ale já ho rychle zastavila.

,,Teď potřebuje být chvíli sama." To už do obýváku přišel Tony s Clintem.

,,Pentagon?" zeptala jsem se Tonyho.

,,Jo..počkat jak ty o tom víš." Vykulil na mě oči.

,,Řekla nám, že se chystá nabourat do pentagonu. Nezvedal si jí telefony. Je to deset let co jí umřela máma s bratrem. Jen chtěla být s tebou."
Tony se nadechoval, že něco řekne.

,,Starku." ozvala se najednou Maria. ,,Dobře, že jste konečně tady."

,,Máte souřadnice té základny?" zajímal se hned.

,,Samozřejmě."

,,Kde je?"

,,V Sokovii."

640 slov

Ahoj
Další kapitola je na světě. Budu ráda, když mi napíšete svůj názor do komentářů. Za chyby se předem omlouvám.

Alexa❤