Dotyčný

8. Chapter ✔

• S O F I A •

Chvíli počkám, než zaslechnu zabouchnutí dveří a zapištím při skoku do obrovské, neuvěřitelně jemné postele.

"Panebože, to je snad sen!" vydechnu s úsměvem do sametové deky.

Z venku zaslechnu hluk motoru a rychle vyskočím na nohy. Přejdu k oknu a zahlédnu, jak Christian šlápne na plyn až se za ním prach zvedne.

Tak a začíná šmejdění. Pomyslím si a vyjdu z pokoje.

Ihned naproti jsou další dveře, které otevřu. Naskytne se mi pohled na další pokoj, nejspíše pro hosty.

Postupně přicházím na to, že mi Christian v ničem nelhal. Ovšem jakmile jsem zamířila se jen tak ze zvědavosti podívat do jeho pracovny, bylo zamčeno.

Stejně tak jako dveře od garáže. Pokrčila jsem nad tím rameny a vyrazila do kuchyně. Přece jenom jsem tam neměla co dělat.

Celý den jsem strávila nic neděláním a byla z toho hotová. Nemohla jsem pochopit, jak ty bohaté maničky tráví svůj den, když v domě není co dělat.

Nakonec jsem ale usoudila, že bude nejlepší si odpočinout. Byla jsem unavená z celého toho stresu z mého dosavadního života i z dlouhé cesty letadlem.

Zachumlala jsem se na dece a ihned usnula. Probudila jsem se při zaslechnutí velké rány když okolí obsadila tma.

Úlekem a ještě rozepsalá jsem vyskočila do sedu, sotva držíc oči otevřené. Rozhlížela jsem se po tmavém pokoji a nevěděla, co se to děje.

Když jsem si myslela, že už bude klid a mohu se opět vrátit ke spánku, zaslechla jsem další ránu.

Ta už mě pro tentokrát donutila se postavit a vyjít z pokoje. Dole byl šrum a má zvědavost mi nedovolila to nechat být.

Proto jsem se rozhodla jít za hlukem, který vycházel z Christianovi pracovny. Nikde nikdo nebyl a tak jsem neváhala a zkusila dnes už podruhé kliku.

Tentokrát se ale k mému překvapení hnula. Lehce jsem zesílila tlak a dveře se odlepily od pantu.

Přede mnou se najednou objevila obrovská pracovna s mahaganovým nábytkem a různými dekoracemi na míru.

Nic mě ale nepřekvapilo a nevyděsilo tolik, jako Christian sedící na mohutné kožené židli v křečích, s dvoumi muži v černém kolem něho.

"Out!" vyhrkne Christian na ty muže zvláštním přízvukem.

Zamířila jsem k němu i přes to, že jsem moc dobře pochopila co chtěl. Ovšem daleko jsem se nedostala, kvůli těm dvoum mužům, jež mě tlačili k východu.

"Pusťte mě sakra!" zakřičím naštvaně při pokusech se dostat skrz ně.

"Já mu chci pomoct vy paka!" ozvu se znovu, využiji jejich chvilkové nemotornosti a protáhnu se mezi nimi.

"Christiane, co se stalo?" začnu ihned při kleknutí si k němu. Zahledím se na jeho ruce, pevně držící jeho bok a všimnu si krve, která mu prosakovala skrz tričko.

"T-ty krvácíš!" vyjeknu šokovaně a pohlédnu mu do lehce přívřených očí plných bolesti.

"Nemáš tu být. Vrať se zpět do svého pokoje." sykne skrz zuby a unaveně na mne pohlédne.

"Nemůžu jít pryč, když krvácíš. Musím ti přece pomoct." stojím si za svým. Jen pokroutí hlavou a mávně někam za mě.

"Má pomoc už je na cestě. Ty se jdi vyspat." pronese stroze.

Chtěla jsem mu dále odporovat, ale mé tělo najednou bylo v silném objetí jedné z těch goril a na cestě do pokoje v patře.

Zavrčela jsem a naštvaně si sedla na svou postel, jakmile mě ta gorila pustila.

"Abyste věděl-." začnu, ovšem muž, který mě sem dotáhl, za sebou zavřel  dveře dřív, než jsem měla nějakou šanci dále pokračovat.

Znovu naštvaně zabručím a bouchnu do postele. Sakra!

Mou naštvanost ale ihned vystřídá zvědavost, jakmile zaznamenám ostré světlo z venku. V tu chvíli už stojím u okna, jako nějaký špeh a hledím do tmy, která je prořezávána předními světly cizího auta.

Zajede až ke vchodu, jako Christian ráno a vystoupí z něj štíhlá blondýnka s nějakou brašnou. Ihned zamíří do domu.

Čekala jsem celou noc až odjede, ale jak se zdálo, zůstala na přespání. U Christiana. Nevěděla jsem proč, ale házela mnou lehká žárlivost.

Nakonec jsem nad tím mykla rameny, náš vztah je vlastně jen čistě pracovní. Jsem jeho společnice na společenských akcích, za což mi platí, jinak nic.

Nic pro něj a ani on pro mě neznamená. Tak proč se tím zabývat. Pomyslím si.

S touto myšlenkou zapadám do postele v brzké ranní hodině a probouzím se až nějakou tu hodinu po poledni.

Nenamáhám se zabýváním se o čase. Nejdříve se zkulturním, převleču, zklidním ranní jógou a až teprve poté zamířím do spodního patra.

Podle paměti zajdu do kuchyně, kde na mě čeká blonďaté překvapení.

Vyjukaně koukám na cizí, atraktivní blondýnku, jen v delší bílé košily a spodním prádle.

"Buongiorno!" usměje se široce.

Buona Giornataa přátelé 💖
Nezapomeňte hlasovat, komentovat či sdílet přátelům 😊💞

Překlad
Buongiorno - dobré ráno (přeji)
Buona Giornata - přeji hezký den