Ty a Já?! Nikdy!

2. Krveprolití

,,Damiene..." Ozval se ještě jeho hlas a já zastavil a čekal, co řekne. ,,Vyrážíme za hodinu." S úsměvem a pocitem, že jsem zase docílil toho, čeho jsem chtěl, jsem opustil jeho pracovnu.
___________________
Pohled Freyi

Hned, jak mi došlo, že je to útok na Dionovu smečku, jsem upustila lopatu a rozeběhla se, už jako vlk, směrem k domu smečky. Ještě jsem však zaregistrovala, jak se Coll proměnil na vlka a zmizela mezi stromy na území své smečky.

Promiň, Freyo, ale tohle není můj boj. Ozval se mi v hlavě Collův hlas, přes vlčí komunikaci.
To nevadí, já to chápu. Uklidnila jsem ho.
Buď opatrná. Pak už jsem ho neslyšela.

Sotva jsem doběhla do domu a přeměnila se, se ozvalo vytí Dionova vlka, že na nás útoční.

Naštvaný Dion vyšel ze své kanceláře, oči už měl vlčí. ,,Moje smečka se nikdy nevzdává bez boje!" Zařval a všichni jeho vlci k němu šli.
,,Ten, kdo na nás zaútočil, dnes v noci zemře." Pak se podíval na mě. ,,Ty dnes budeš bojovat taky, Freyo." Pak k němu přiběhl jeho vlk. ,,Útočí na nás smečka Reimonda." Prohlásil Dion, sotva mu to jeden z jeho vlků řekl. ,,A smečka Reimonda dnes zemře." Dodal.
,,Je tam i Raimondův bratr.....Damien." Řekl jedna vlčice. ,,No a co jako?!" Vyjel po ní Dion. ,,Nedávno se vrátil za svým bratrem, Raimondem....vrátil se k němu po výpravě, na které zabil hodně vlků a vlčic, jenž se mu postavili do cesty, jen aby se dostal za Alfou Taranem a zabil ho." Vysvětlila.
To už ale Dion kývl na jednoho z vlků a ten se proměnil a vlčici, co teď mluvila, zabil.
,,Tak ať vyhraje ten lepší." Zašklebil se, jakože tím lepším je samozřejmě jeho smečka.

V tom okny proskočila dovnitř smečka....Reimonda, ve vlčí podobě. Dionova smečka se proměnila na vlky spolu s Dionem, a všichni se vrhli do boje. Proměnila jsem taky, ale jen proto, abych se v případě nouze mohla bránit, ale nebudu bojovat po boku Diona.

Vlci skákali, vrčeli, všude lítaly chlupy a stříkala krev.
Já nebojovala, jen stála na místě ve vlčí podobě a pozorovala tu hrůzu.

Jeden z Dionových vlků na mě zavrčel, protože chtěl, abych bojovala a pomohla jim.
Bojuj! Za svou smečku. Za Dionovu smečku. Ozval se mi v hlavě.
Vy nejste má smečka a Dion není můj Alfa! Zavrčela jsem, to už po mě ale skočil. Sekl mě drápy do žeber a kousl do nohy. Zakňučela jsem a odhodila ho zadníma nohama. Vyškrábal se na nohy.....v tom po něm skočil tmavě čokoládový vlk. To už mou pozornost ale upoutal tmavě šedivý vlk....Dion.

Najednou po Dionovi skočil ještě tmavší šedivý vlk. Dion se po něm ohnal, to už ale tesáky tmavého vlka prošli Dionovým krkem, až vystříkla krev. Dionovo bezvládné vlčí tělo dopadlo na zem, až potom se jeho mrtvé tělo proměnilo do lidské podoby. Čekala jsem, že Dionovi vlci po jeho smrti s tím vražděním skončí...ale to jsem se mýlila, ještě víc začali bojovat.

Ten vlk, který na mě předtím zaútočil, ten z Dionovi smečky, mě dost poranil.

Jeden vlk ze smečky Raimonda, se na mě rozešel. Mé vyděšené oči, které museli připomínat oči naháneně srny, se zabodly do jeho. Začala jsem couvat. Nejdřív nechápavě naklonil hlavu na stranu, ale pak skočil po jiném vlkovi.
Uskočila jsem stranou, když odněkud vystříkal krev. Ale tlapkou jsem šlápla do louže krve a tak odskočila na stranu druhou.

Vrčení a všechny zvuky ustaly. Proměnila jsem se na člověka. Všude se válela těla mrtvých vlků z Dionovi smečky....všude byla krev. Jen já mezi těmi mrtvolami stála.....a smečka Raimonda.
Najednou po mě skočil ten vlk, jenž ukončil život Diona. Koukala jsem do jeho rozzuřených očí a čekala na smrt.
Jeho tesáky jsem ucítila na krku a zavřela oči.
V tom mě ale rána na žebrech zabolela a já sebou cukla....tak jsem se sekla o jeho tesáky. Vyjekla jsem odsunula se od něj.

Pohled Damiena

Přiskočili jsme okny a vrhli se na vlky Diona....toho parchanta.
Ihned jsem po jednom vlkovi skočil a okamžitě ho zbavil života. Šel jsem dál a nebral ohledy na kovovou pachuť v tlamě....krev v tlamě mi ale nevadila.
Narychlo jsem hodil pohledem po Raimondovi, jak na tom je. Právě zakousl jednoho vlka a taky mě vyhledal pohledem. Kývli jsme na sebe a pokračovali v boji.

Nezajímalo mě, koho zabíjím, chtěl jsem to tady dodělat a vrátit se do bratrova domu. Skočil jsem po vlčici a v mžiku její život ukončil.

Naskytl se mi pohled na Diona. Zavrčel jsem a vrhl se na něj. Trhl sebou, ale už bylo pozdě a mé tesáky prošli jeho krkem. Do tlamy mi stříkla jeho krev. Padl mrtvý k zemi a přeměnil se na člověka. Byl úžasný pocit toho parchanta zabít.

Jeho vlci však bojovali dál. Nechal jsem se ovládnout vlčími smysly a nemilosrdně zabil další dva vlky.
Znovu jsem pohledem vyhledal tmavě čokoládovou srst bratra. Byl v pořádku, stejně jako jeho smečka.

Bylo po boji. Mrtvá těla vlků se válela všude, v loužích krve. Skvěle odvedená práce.
Můj pohled však upoutala vlčice, jenž se právě proměnila na člověka a pohledem přejížděla svou mrtvou smečku.
Skočil jsem po ní.

Damiene, ne! Ozval se mi v hlavě bratr. Dívku jsem povalil na zem a zadíval se do jejích vyděšených očí.
Sehnul jsem se k jejímu krku a chystal se jí zabít. Ale do nosu mi vlétl její pach.
Najednou sebou trhla a sekla se o mé tesáky. Ucítil jsem na jazyku její krev. Odsunula se ode mě a sáhla si na krk.

Její krev na mém jazyku mi řekla, že je moje.....ta vlčice je má družka.
Zadívala se mi do očí, znovu si sáhla na krk a pak upadla do bezvědomí.
________________

Koho příběh zatím baví? 🤔

Jestli na mě máte nějaké otázky, nebo na příběh, klidně odpovím 😉