Shhhh.. |Fack|

10.

Nemám nejmenší tušení jak jsem se z Los Angeles dostal do San Diega, ale chci okamžitě domů.

Z LA to není sice tak daleko, ale nechápu, když jsem jel v té dodávce, určitě jsem nejel víc jak hodinu.

Našel jsem jednu telefoní budku a vytočil číslo matky.

,,Halo?" Ozvalo se z druhé strany a já poznal matčin hlas.

,,Mami?" Zeptal jsem se jen abych se přesvědčil že je to opravdu máma.

,,Jacku?! Můžeš mi laskavě vysvětlit kde seš ?! Víš jak jsem se k tebe bála! Přijď okamžitě domů" Začala na mě přes telefon křičet.

,,Když, ono to není tak jednoduché"

,,Jsi v pořádku?" Změnila tón hlasu z naštvaného na ustaraný.

,,Jo, jsem v pořádku. Jenom jsem někde v San Diegu" Řekl jsem a matka nejspíše nad něčím přemýšlela, protože nic neříkala. Jen ticho.

,,Jak jsi se prosimtě dostal do San Diega?!" Ozval se naštvaný hlas matky.

,,Nemám nejmenší tušení" Řekl jsem opatrně jen aby na mě matka přestala křičet.

,,Takže teď po mně chceš jakože co?" Řekla matka a snažila se uklidnit.

,,Myslíš že by jsi byla pro mě schopna přijet?" Zeptal jsem se jí a z druhé strany se ozval jen povzdech.

,,Fajn"

Čekal jsem asi tři hodiny na jedné lavičce v parku kam si pro mě měla matka přijet.

Najednou se přede mnou objevila matka. Neměl jsem se ke slovu a ona také ne.

Celou cestu autem bylo ticho. Byl jsem za to rád, ale matka měla na tváři kamenný výraz a bál jsem se co bude pokračovat po příjezdu domů.

,,To jsem tak špatná matka?" Zeptala se mě po příjezdu do LA.

Nevěděl jsem co na to říct. Pravdu by mi asi nevěřila.

,,Ne, to nejsi, jen.. Jen už nejsem ten malý Jack kterého znáš" Vypadalo ze mě a já čekal na její reakci.

,,Takže, jen pro upřesnění, jaký teda jsi?" Zeptala se mě matka. Ta otázka mě zaskočila.

,,To ani já nevím. Prostě, přišla puberta a díky ní se ztratil starý Jack" Snažil jsem se to nějak vysvětlit.

Místo slov si jen něco matka zamumlala, ale já ji nerozuměl. Po příjezdu domů panovalo ticho. Šel jsem do svého pokoje a svalil se na svou postel.

Koukal jsem se na strop svého pokoje a přemýšlel. Z mého přemýšlení mě ale vyrušila klepání na dveře.

,,Víš, já jsem vždy chtěla abych měla se svým dítětem spíše kamarádský vztah, aby mě bral jako kamarádku a mohlo mi říct všechno" Posadila se matka na mou postel. To mi říkala vždy.

,,Budu tedy k tobě teď mluvit jako ke kamarádce. Když ty jsi byla v pubertě, co jsi řešila? Kluky, co si vezmeš na sebe a menstruaci. Tohle já neřeším" Řekl jsem a ona se na mě jen podívala výrazem: rlly?

,,Tak ti mužů pomoct s holkama" Řekla trochu šťastně matka. To jsem ji ale hned zatrhl.

,,Ne, děkuju, ale ne"

,,S klukama?" Zeptala se 'opatrně' matka. I kdyby jsem byl homosexuál, což nejsem, vím že by mě matka nevyhodila z domu, protože ona sama má kamaráda co má jinou orientaci.

Myslím že se jmenuje Marcus, Martin, nebo něco podobného.