Pusinka

Terapie

Lewisova psycholožka měla zelený rohový gauč, na kterém se válely složky pacientů a papíry s různými testy. Tento drobný nepořádek odděloval Lewise od jeho terapeutky při každém sezení.

"A jsi si jistý, že se ti ta dívka nelíbí?" zeptala se psycholožka Lewise po vyslechnutí celého příběhu.

"Já nevím... I kdyby, tak má přítele a... je to kamarádka. Ale... víte to... to..." Lewis se začal zakoktávat a rudl do podoby přezrálého rajčete. Posunky hlavou a slabikami, které zvládl vypustit, naznačoval, že se problém, o kterém by chtěl mluvit týká kalhot.
"Už jsem vám říkal, že jsem s nikým nic neměl, nevím ani, jestli jsem na holky nebo na kluky... Sára je už dlouho moje kamarádka a pak... Ono se to..." Lewis opět zrudl.

"Když tě políbila, dostavila se erekce. Řekla bych, že problém o neznalosti tvé orientace je vyřešen. Pravděpodobně tě ale trápí, že si toho mohla všimnout."

"Toho si mohla..."

"Jste přátelé, promluvte si o tom. Pro ni to určitě bylo stejné jako pro tebe. A kromě toho třeba žádný přítel není. Mohl bys ji pozvat na rande, když to půjde dobře, bude z toho více než přátelství. A s tou erekcí se netrap, stává se to často, všem, v nejméně vhodnou chvíli - proto se při běžných videohovorech zabírá kamerou obličej a ne kalhoty."

Lewis od psycholožky odcházel se smíšenými pocity - na jednu stranu se mu ulevilo, že se ze všeho vypovídal, na stranu druhou měl strach z dalšího dne. Neustále přemítal, jak si se Sárou promluví. Vymyslel možná milion verzí jejich rozhovoru, žádná ho ale neuklidnila.