Transformers V. - Lovci

Z lovce je kořist.

ZARRA, druhá část

....A pak se všechno zvrtlo...

    Nejprve to ale nevypadalo vůbec zle – naopak.

    Stassika jsem vyčmuchala během jednoho dne za použití sítě místních informátorů. Nebylo to zadarmo, ale Pere mě jako vždy zásobil kredity pro nutné, nebo neočekávané výdaje. Na co bych tak potřebovala Kreydnovy rady!

    Furcon, svět, na kterém jsem se nacházela, sloužil obyvatelům soustavy Braggi jako zábavní centrum, jezdilo se sem na dovolenou. Furcon znali dokonce i mimo soustavu; zdejší podniky poskytovaly mnoho kvalitního potěšení. Na Braggi, stejnojmenné planetě, co dala celé soustavě jméno, jste se vydali, pakliže jste potřebovali úředníky, nebo právníky, či podobná povolání – bylo zde vládní centrum všech planet. Lonntaon pak sloužila vědcům, a další planeta, Atteri, dodávala celé soustavě průmyslové výrobky a potraviny. Pátou planetu, Cemetrion, spravovala armáda, bylo tam výcvikové středisko pro nováčky a také přísně hlídaná továrna na stavbu vesmírných lodí. Braggiánské lodi měly výbornou pověst; však také moji Revenge postavili právě tady.

    Braggiánská společnost byla kosmopolitní; našli jste tu různé rasy bytostí bůhvíodkud. Braggiánci mezi sebou rádi uvítali kohokoliv výjimečného – zjistila jsem třeba, že na Lonntaonu je celá parta Transformerů, působících v různých vědeckých kruzích. Velel jim vážený lékař, jmenoval se Gar.

    I mě se sem pokoušel guvernér Furconu nalákat, chtěl, abych tu žila natrvalo. Odmítla jsem velmi zdvořile. Svůj domov jsem už měla.

    K získání trvalého braggiánského občanství, a tím i všech sociálních výhod, jste tu museli přitom žít alespoň patnáct let (a po celou dobu pracovat a platit nemalé daně), anebo mít, stejně, jako Yirnu, kapsy plné kreditů a dobře zaplatit. Anebo být něčím výjimeční, jak jsem už říkala – to jen, aby jste věděli, co jsem odmítla.

    Braggiánce jste mezi ostatními poznali snadno; výrazná zlatavá pleť, za kterou mohlo místní slunce, a zářivé buď zlatohnědé, nebo modré oči, a drobná postava. Mezi místními jste nenašli nikoho obaleného tělesným tukem (jako na Zemi, brrrr). Také se rádi smáli a ukazovali tak na odiv bělostné, rovné zoubky. Vlasy měli většinou nakrátko střižené podle místní módy, buď velmi světle hnědé, nebo úplně bílé, jako můj dobrodinec Pere Gadd.

    Byl to zkrátka úplný babylón ras a bytostí a ztratit jste se zde mohli snadno. Furcon také měl, stejně jako Atrago, docela slušné podsvětí, jehož byl třeba takový Pere součástí. Z tohoto zdroje pocházeli většinou i mí informátoři. Ne ale vždy.

    Své očko jsem měla třeba v armádní náborové kanceláři. Mnoho zoufalců už napadlo dát se naverbovat, protože se tak na deset let naprosto ztratili okolnímu vesmíru z očí. Ano, to mohli udělat – ale ne, když měli dluhy. Na to místní zákon pamatoval. Tudíž, když mi moje očko prozradilo, že na zdejší židli seděla i Stassikova mohutná zadnice, zašla jsem za Perem a vyžádala si od něj kopii smlouvy o půjčce, a jeho vyjádření k nevrácení dluhu. S radostí mi obojí dal a večer jsem už držela za límec Stassika v Pereho kanceláři.

*****

,,Ale, koho to sem vedeš, Shadow? Snad jsi nezabloudil, drahý Stassiku?" Spustil Pere sarkasticky. ,,Nebo nezapomněl, kde bydlím?! V tom případě je dobře, že ti má asistentka připomněla, kudy se sem jde!"

    Oproti Cetarianu Stassikovi byl Pere Gadd malý – ale vypadalo to, jako by se Stassik pod Pereho pohledem scvrkával. Nadskočil, když drobný Braggian bouchl do stolu. ,,Jak jsi si to vůbec představoval? Myslíš, že mně utečeš? Nebo že nad tebou ze staré známosti mávnu rukou?!"