Norway in love | Norsko v lásce

7. Kapitola

Seděla jsem s upřeným pohledem na Christophera, který se tvářil dost neutrálně. Všichni kolem byli stejně překvapení jako já. Měla jsem pocit jako bych měla knedlík v krku, že mi nešlo ani polknout. Možná to byla zbabělost, možná strach ale nehodlala jsem tam nadále sedět, a tak jsem se zvedla a běžela napříč obývákem plných opilých lidí držící svůj alkoholický nápoj v kelímku, rovnou do svého pokoje. Tohle se stát nemělo a já neměla takhle zbaběle utíkat, ale ty pohledy ostatních mi způsobovaly zvýšení krevního tlaku a já samou nervozitou nevěděla, jak reagovat. Naprosto jsem to neočekávala. Obzvlášť ne od Christophera. Proč si ale zrovna vybral mě? Dala jsem mu k tomu nějaký pádný důvod? Cítila jsem se teď neobvykle vykolejená, že mi můj zdravý rozum vynechával. Sedla jsem si na ustlanou postel a jen tak sledovala svůj na bílo vymalovaný pokoj. Myslím si, že kdybych tam dole někomu chyběla, tak by si ten dotyčný pro mě už dávno přišel. Nic, a tak jsem si řekla, že můj dnešní večírek skončil. Loudavou chůzí jsem se dostala do koupelny, kde jsem si dala pořádné horkou vanu plnou bublinek. Ve vaně se vždycky člověk dobře uvolní.

Proč si musel ale vybrat právě mě? Nechápu absolutně jeho chování a už vůbec ne ty podněty, díky kterým se mu neustále mění nálady. Chvíli je milý a podruhé zase pravý opak. Nedá mi upřímně spát to, co se doopravdy stalo Isabel, a to z jakého důvodu vlastně zemřela. Ani proč svůj smutek hojí tímhle způsobem. Nechápala jsem ho, ale chtěla jsem pomoci Preissovým, protože mi jich bylo líto, jaký jejich syn najednou je. Pamatujete, jak jsem říkala, že se ve vaně člověk vždycky uvolní? No, tak u mě to zřejmě nefunguje.

Při pocitu, že už je voda studená jsem vylezla, zabalila se do ručníku a přešla nazpět do pokoje. Něco mi ale nesedělo. Bylo ticho. Hluk, který se před malou chvílí ozýval ze spodního patra i přes zavřené dveře, utichl. Oblékla jsem se do čistého pyžama a vykoukla na chodbu, jestli se mi to jen nezdá. Nikde nikdo. Dům vypadal už od vrchní chodby ke schodům jako po výbuchu, ale nikde ani noha. Hudba už též nehrála. S dobrým pocitem, že se konečně můžu jít vyspat, jsem zavřela dveře a šla si lehnout.

Poměrně dlouho jsem se převalovala, ale i přesto se mi podařilo zabrat. Zbytečné. Jenom, co jsem konečně usnula jsem byla znovu probuzena hlasitou ránou na chodbě a několika následnými kroky, které nepřestávaly. Ač jsem nechtěla, vypotácela jsem se z vyhřáté postele ke dveřím, abych nakoukla na narušitele mého spánku. Po otevření dveří jsem zůstala krapet překvapená. Zřejmě opilý Christopher dravě se líbající s neznámou slečnou, jejíž tělo odhaloval kus po kousku už po cestě do schodů. Poznala jsem to podle válejícího se oblečení všude okolo. Christopher po chvilce jakoby, ucítil můj pohled, a proto na mě zvedl ten svůj. Zamračil se a zatáhl onu slečnu do svého pokoje, který zavřel nebo spíše zabouchl třísknutím. Nechápala jsem to, co jsem momentálně viděla. S pokrčením ramen, jsem se otočila zpět do svého pokoje. Snažila jsem se znovu usnout, ale něco nebo spíše někdo mi to moc nedopřával. Vzdychání z vedlejšího pokoje bylo natolik hlasité, že ani dva polštáře, které jsem si dala přes hlavu, mi nepomohli k tomu, abych neslyšela, jak si to slečna náramně užívá. Znechuceně jsem si došla pro sluchátka a pustila své oblíbené písničky a modlila se, aby aspoň to pomohlo.

Ráno jsem se probudila na bolest uší, jelikož jsem spala celou noc se sluchátky. Při odemknutí mého telefonu jsem zjistila, že už je nejvyšší čas vstávat a jít si dát snídani. Potvrdil mi to taky i můj žaludek, který se ustavičně hlásil o slovo. Ještě, než jsem vstoupila do kuchyně, jsem si řekla, že si zajdu zaběhat. Uběhla jsem bezmála 5 km po okolí, které už jsem jakž takž znala. Můj žaludek trpěl o něco více, ale stálo to za to. Cítila jsem se lépe, a hlavně jsem si mohla aspoň na chvíli pročistit hlavu. Po příchodu domů jsem zalezla do sprchy, oblékla čisté oblečení a sestoupila do kuchyně. Ágnes je ještě u své rodiny, a tak jsem si udělala snídani po svém. Ovesné lívance s ovocem a bílým jogurtem. Při druhém soustu jsem uslyšela seshora zvuky. Následně blížící se kroky nepatřily nikomu jinému než Christopherovi a jeho večerní návštěvě. Po zabouchnutí vchodových dveří bylo ticho, teda do doby, než se Christopher zjevil v kuchyni a svým neutrálním výrazem se na mě díval. Dojídala jsem své lívance a nevěnovala mu vůbec žádnou pozornost. Očividně ho to frustrovalo, protože si hlasitě odfrkl a odešel nahoru spolu s jogurtem, který si stihl vzít. Vážně nechápu, o co mu jako jde a ty jeho nálady? Netřeba komentovat. Přesunula jsem se do svého pokoje, kde jsem si pustila jeden ze svých nejoblíbenějších seriálů a odpočívala, jelikož se nedalo asi ani nic jiného dělat, jelikož za okny bylo slyšet bubnování kapek do parapetů.

U druhé poloviny první série uslyším slabé zaklepání na dveře. Podle toho, jak slabě to bylo, jsem odhadovala, že to bude Ágnes, která se vrátila, ale když jsem uviděla ten hnědý rozcuch a potetované ruce pochopila jsem, že má domněnka byla nesprávná.

„Potřebuješ něco?" zeptám se a přesunu na něj svůj zrak. Chvíli váhal, jestli má vůbec odpovědět, ale nakonec pootevřel více dveře a jednoduše na jeden nádech řekl.

„Mohl bych se dívat s tebou na nějaký seriál nebo film? Nevím, co mám dělat, když je venku tak jak je" a ukázal směrem na okno. Na chvíli jsem váhala, jestli to je dobrý nápad, ale nakonec jsem přikývla a poposedla na posteli ke kraji. Na nic nečekal a hned se usadil vedle mě na druhém kraji postele a sledoval notebook společně se mnou. Byla jsem z něj upřímně nesvá. Každou chvilku jsem ho nenápadně sledovala a přemýšlela nad tím co ho přimělo přijít za mnou a koukat se mnou na seriál, a ještě ke všemu v takové blízkosti. Nejspíše jsem koukala moc intenzivně nebo mě jednoduše prokoukl, protože z ničeho nic zastavil seriál, otočil se na mě a svýma pronikavýma očima se mi zahleděl do těch mých a nadhodil poznámku, že jestli se na něj budu pořád takhle čučet, tak že mi uteče celý děj. Po poznámce, nad kterou jsem se začala červenat snad až na zadku stiskl klávesu mezerníku a tím znovu spustil seriál a sledoval ho dál.

Vůbec netuším, jak se to mohlo stát, ale probudila jsem se po bezmála dvou hodinách na něčí hrudi a cizí ruka objímala můj pas. Když jsem si vzpomněla na situaci před spánkem, hned mi došlo, na čí hrudi se právě rozvaluji. S leknutím se od něj odtrhnu až moc prudce, díky čemuž ho probudím. V prvním momentě je stejně zmatený jako jsem byla já, ale jenom co se trochu více vzpamatuje si stoupne a se zamračeným pohledem zaraženým do mé osoby odejde z pokoje. Tak tohle bylo vážně divné a hlavně trapné. Proč se pořád na mě musí mračit? Když za mnou přišel s tím, že se chce dívat se mnou, byl milý a teď je zase takový, jaký je.... no prostě on. Narušila jsem snad nějakou jeho bublinu, že se pokaždé musí takhle zachovat?

Co si myslíte o Christopherovi?