Na smrt!

12

,,Zajimavé jméno, velmi zajimavé..." mumlal si pro sebe a prohlížel si mě. Podrbal se ve vlasech a olízl si krev na rtech. Ohl jsem se pro své nože a sekeru. Dal jsem si je za opasek a sekeru držel v ruce. Chtěl jsem ji vyzkoušet, ách jó. Sabrian se otočil a došel k mrtvole. Dřepnul si k ní a odtrhl kus masa. Zvedl se a koukl na mě. Natáhl ruku s masem mojim směrem. Asi se zebleju. Zavrtěl jsem hlavou. ,,Nevíš o co přicházíš!" řekl a zakousl se. ,,Já zůstanu u normální lidské stravy." kývl jsem.

,,Budem kámoši?" zeptal se, když dojedl. Z úst mu odkapávala krev. Co mám odpovědět?!
,,Pokud mě nesníš, tak klidně." řekl jsem. Sabrian ke mně došel a už se chtěl jazykem dotknout mého krku, ale chytil jsem ho za krk a natlačil na zeď jednoho domu. ,,Tohle nedělej!! Nebo tě zabiju!" zavrčel jsem. Sabrian se chechtal, ale kývl. Pustil jsem ho a odstoupil. Koukl jsem na nebe. Hvězdy se daly krásně vidět a měsíc taky. Pousmál jsem se. Někdy jsem takhle noční oblohu pozoroval z mého okna v pokoji. No, to teď musím pustit z hlavy. Zívl jsem. Koukl jsem na Sabriana. ,,Ty spáváš kde?" zeptal jsem se. ,,Jak kdy. Někdy na ulici, v baráku, podle toho jak se mi chce." řekl. Zamručel jsem a odešel zas do krámu. Sabrian se hnal za mnou. ,,Teď jsme parťáci!! Jako ve filmech!" prohlásil vesele a chytil mě kolem ramen. ,,Sabrian a Xavier! Xavier a Sabrian! Hodí se to k sobě!" řekl. Odtáhl jsem se od něj a došel do skladu. Lehl jsem si na koberce, které mají představovat postel. Sabrian se rozhlédl. ,,A já budu spát kde?" zajimal se. ,,Nevim, něco si najdi." řekl jsem. ,,A můžu spát s tebou?" kňučel. Trhl jsem sebou a koukl na něj. ,,A důvod?" zavrčel jsem. ,,Noo...tady je to takové stisněné a já mám lehčí klaustrofobii, taky se bojim tmy, někdy mi nejde celou noc usnout, doktor řikal že je to možná náznak insomnie, mám strach ze samoty, z bouřky a z pavouků." oznámil a rozhlédl se. ,,Ne." odsekl jsem. ,,Ale jakto? Já tady umřu!!" ječel a podlomily se mu kolena. Chytil se za hlavu a kňučel. Bože můj! ,,Uklidni se." řekl jsem. Kňučel dál a dál. Po pár minutách jsem povzdechl: ,,No jo. Ale nebudeš se na mě mačkat!" Zajásal a přistál vedle mě. ,,Dobrou noc." zahuhlal a zabořil mi hlavu do zad. Trochu jsem se od něj odsunul.

Celeou noc jsem nemohl spát. Dýchal mi na krk a škubal sebou. Někdy se uprostřed noci probudil a olizoval mi krk. Dělal jsem, že spím. 
Brzo ráno se mi podařilo usnout.

Probudil jsem se s vlhkým pocitem na prsech. Když jsem se po probuzení vzpamatoval, zjistil jsem, že Sabrian vedle mě sedí a žužlá mi prsty. Vytřeštil jsem oči a ruku mu vytrhl. ,,Ty hnusáku!!" zařval jsem. Kouknul jsem se na prsty. Byly na nich i otisky zubů. ,,Omlouvám se, mám hlad." řekl a podrbal se za krkem. ,,Si vem jabko!" ,,Nechci jíst jabko! Chci lidské maso!" zavrčel a olízl si rty. "Venku si někoho najdi!!" křikl jsem. ,,Tam se hledá špatně! Teď jsi tu jen ty." zavrčel a natiskl mě na zem. ,,Slez ze mě!! Táhni!!" řval jsem. Sabrian se jen chechtal a olízl mi krk. ,,Když budeš hodnej, pak ti to vydezinfikuju, aby ses odemně moc nenakazil." řekl. Začal jsem sebou škubat a řvát. Žužlal kůži na mém krku a sjel k rameni. Olízl si rty a zakousl se. Z očí mi vyhrkly slzy. Hltal mou krev a pomlaskával. To je konec!
V tom se předemnou něco myhlo. Sabrian odletěl o kus dál a z těžka oddechoval. Koukl jsem jeho směrem. Ležel na zemi. V očích čisté zděšení. Na jeho hrudníku měl položenou nohu neznámý útočník. Měl na sobě vojensky zelené tříčtvrťové kalhoty, černou mikinu na zip a v ruce baseballovou pálku. Mířil s ní k Sabrianově obličeji. Vzhlédl jsem k jeho obličeji. Blonďaté vlasy, bledě modré oči. Na rtech nefalšovaný úsměv. Dimitrij.