5

15 5 0
                                    

,,Mám hlad," řekl Ethan a zakručelo mu v břiše. ,,Nejedl jsem celou věčnost, takže Logane, kde máš batoh?" zeptal se s úsměvem a pár krát na něj zamrkal.

,,Jsi slepý? Je hned vedle mě," řekl nabručeně a po té si povzdychl. ,,Proč já musím mít za kamarády takový kretény?" stěžoval si.

,,Kdo je u tebe kretén?!" vyjekly jsme obě dvě s Hadley najednou a Logan se po nás omluvně podíval.

,,Já neříkal kamarádky, ale kamarády," řekl se zazubením a ukázal na Ethana, který v batohu přehraboval a hledal něco, co by mu bylo k chuti a k tomu některé z toho vytáhl a dal je na zem. ,,No, jak říkam, kretén. A Ethane, to si tam budeš všechno dávat sám," oznámil  Logan Ethanovi a ten na něj vykulil oči.

,,Tak to tedy ne, to ty si to nesl, tak si to tam i uklidíš," odporoval Ethan, Logan chtěl něco namítnout, ale po té se zhluboka nadechl, vydechl a něco si zamumlal pod vousy...


/21:03/


U jezera jsme nezůstali moc dlouho, všichni jsme se najedli, napili a po té jsme šli hledat místo, kde měl stát náš bunkr, ale potom nás už omrzelo být u jezera a snad poprvé lituji toho, že jsem si nevzala plavky. Bylo to tiž neskutečné horko, ale všichni jsme si aspoň zchladili nohy v ne moc teplé vodě.

K chatě jsme došli po několika hodinách nadávání a hádáním se o tom od koho to byl nápad. Samozřejmě za to mohl Logan, ten to nejdříve vymyslel. Ale nazpět se šlo o hodně lépe než tam, protože už jsme nemuseli vycházet až tak strmé kopce, ale i tak nás to všechny silně unavilo. Myslím si, že ne mě jedinou bolely nohy, protože opak byl pravdou. Ale už jsem věděla, že zítra se nehnu z chaty, protože mé nohy budou potřebovat odpočinek, po kterém tam touží.

Poslední hodinu to pro mě byli pěkně krušné chvilky. Můj obličej se proměnil do jedné velké bolestné grimasy, které zůstala až do příchodu na louku, kdy jsem si myslela, že se štěstím zblázním. Byla jsem ale už osprchovaná studenou vodou a ležela jsem ve své posteli připravená jít spát, ale to by nebyl Ethan, aby se nerozhodl, že nechce jít spát a že chce si jít povídat.

,,Hej vy povaleči! Pojďte si povídat na spánek je až moc brzo!" křikl na chodbě a rychle se koukl do každého pokoje s prosebnýma očima.

,,Na to zapomeň," řekla jsem a zavřela dveře svého pokoje a po té se nechala unášet vlnami příjemného spánku...


/9:28/


Vzbudilo mě prásknutí dveří mého pokoje. Prudce jsem otevřela oči a rychle těkala očima po pokoji, abych zjistila, co se děje.

,,Vstávej!" vykřikla Hadley oblečená do sportovního oblečení. ,,Za chvilku vyrážíme, takže.. Dělej!" vykřikla a rychle na mě hodila oblečení.

,,Ježíš Hadley.." zabručela jsem nespokojeně a zamračila se na ní. ,,Tak teď vypadni z mého pokoje, chci se převléknout."

"Jo, ale máš na to jen dvě minuty, potom ti to navleču já, ale násilím." řekla výhrůžně, ale se sladkým úsměvem na konci. Odešla z pokoje, ale před tím než zavřela dveře ukázala na prstech dvojku. Protočila jsem očima a začala se převlékat z mého včerejšího oblečení na to dnešní. Nebyla jsem z toho vůbec nadšená, protože jsem chtěla ještě jít spát, ale po zjištění toho, že jsem spala dvanáct hodin mi spadla brada, nečekala jsem, že jsem toho tolik naspala. 

Byla jsem, ale ráda, že jsem měla full servis v podání Hadley, která mi na dnešek mi vybrala Hadley vytahané hnědé tričko a černé kraťasy, což byl vynikající výběr. Prostě mě znala a to hodně. Být kamarádkami od mala se hodně vyplatilo.

Z mého pokoje jsem vyšla, promnula si oči a zamířila do koupelny se trochu upravit, aby jsem s tím byla spokojená, protože i když jsme byli někde uprostřed hor, tak jsem se sama sobě chtěla líbit.

U jídelního stolu mě čekali všichni a to pěkně netrpělivý. Ethan vedle sebe měl batoh, Hadley i Logan měli před sebou prázdné talíře od jídla, ale na místě vedle Hadley byl talíř s míchanými vajíčky a chlebem.

,,Jéj, ahoj," pozdravila jsem všechny a posadila se a začala si hodovat. Všichni mě pozdravili a po té si začali povídat o naší dnešní trase, která nás čekala, ale kde byl můj plán zůstat v chatě?

,,Takže, já a Ethan můžeme jít tohle trasou, tou delší a vy se Zoe můžete jít tou kratší," zazubil se na Logana Ethan.

,,Tohle beru, jak znám tu osobu naproti sobě, tak ta by nebyla ochotná jít o dost delší trasu jen kvůli nějaké hoře," zasmál se Logan a já se zamračila.

,,Máš pravdu, ale i tak, to se mě jako nikdo nezeptal jakou trasou chci jít?" zeptala jsem se a pohlédla po nich.

,,Ne, protože známe tvůj názor a to moc dobře," řekla Hadley a já přihmouřila oči. Měli pravdu. Těžce jsem si povzdychla a začala si dojídat svoji snídani...


/10:06/


,,Hodně štěstí," popřála jsem Hadley s Ethanovi, když jsme byli na rozcestí dvou stezek na horu Mount Mitchell.

,,Vám taky," popřáli nám oba dva a vyrazili tou horší, delší a těžší cestou. Byli jsme opět v jehličnatém lese, ale u rozcestí třech stezek. Jedna šla k jezeru a dvě další šly obě na nejvyšší horu Appalačského pohoří, na horu Mount Mitchell, která je vzdálená tou nejkratší cestou nejméně osm kilometrů a tou nejdelší nejméně jedenáct, ale říkáte si tři kilometry nejsou moc, ale chodit pořád jen do kopce se nikomu nechce.

Naposledy jsem se koukla na jejich záda a už zmizeli za několika stromy. ,,Tak co, můžeme vyjít?" zeptal se mě Logan.

,,Nemáme kam spěchat," pokrčila jsem rameny. ,,ale chci tam být dříve než ti dva šplhouni, což znamená, že by jsme měli vyrazit." 

,,Taky chci vyhrát," řekl popravdě Logan a oba dva jsme vyšli napříč rovinným údolím, aby jsme byli na hoře Mount Mitchell dříve než Hadley s Ethanem, ale proč by jsme neměli vyhrát? Oni měli delší a těžší trasu a my lehčí a kratší, co by se tak mohlo stát?

Poslední kapky deštěWhere stories live. Discover now