Mladý pár ležel ve své posteli a dávali si drobné pusinky všude po těle. Užívali si dnešní den, protože dnes spolu byli přesně 3 roky. „Zlatíčko, já vím, že dneska máme výročí, ale bohužel musím do práce.“ když modroočko viděl, jak jeho příteli povadl úsměv, ještě dodal. „Ale neboj, tu večeři stihnu, akorát přijdu rovnou tam. Harry si povzdychl, ale pak se mírně usmál.
---------
Den plynul a Harry usoudil, že už je nejvyšší čas se začít chystat. Sice byl celý den sám, ale pořád se nehorázně těšil na večer, měl totiž pro Louiho veliké překvapení. Asi po dvou hodinách byl hotový. Vzal si na sebe černé obtažené kalhoty a svou oblíbenou srdíčkovou košili. Vlasy si vyčesal nahoru, tak jak se nejvíce líbilo Loimu. Ještě se prohlédl v zrcadle, překvapení strčil do kapsy a šel.
-------
Už uplynula hodina a on stále u stolu seděl sám. Žmoulal krabičku v ruce a plakal. Mezitím, co se Harry utápěl v slzách, Louis seděl v kanceláři. Najednou jakoby si na něco vzpomněl, se podíval na hodiny na zdi. „Do prdele, to už je tolik.“ zanadával si a vyběhl z práce směr restaurace.
Snažil se jet co nejrychleji, ale jako zákon schválnosti pořád chytal červené. Když už se konečně dostal do restaurace, rozešel se k jejich rezervovanému stolu. Harry tam však nebyl. Louis si myslel, že si třeba jen odskočil na záchod tak si sedl a čekal. Po deseti minutách mu došlo, že Harry čekání nejspíš vzdal a odešel. Už chtěl taky odejít, když si všiml malé krabičky na druhé strany stolu. Nejprve si myslel, že ji tam třeba někdo nechal, no zvědavost byla silnější a tak krabičku vzal do ruky. Byla celá mokrá jakoby ji někdo polil. Když si krabičku důkladněji prohlídl, všiml si, že na boku je malý nápis. Zaostřil na něj a zjistil, že je tam napsané jeho jméno. Otevřel ji a v ní se nacházel nádherný prsten. Louis si zakryl rukou ústa, ale potom mu došlo, jak moc to posral, když přišel pozdě, Harrymu musí být hrozně. Začal plakat.
-------
Asi po další hodině Louis konečně dojel domů. Všude bylo zhaslé, tak usoudil, že Harry nejspíš už spí. Vydal se tedy do ložnice. Otevřel dveře a hned uviděl plačící klubíčko složené na posteli. Přišel ke svému příteli a zezadu ho objal. Harry se však ošil a trochu se od něho odstrčil. Modroočko to však nevzdával, znovu ho zezadu objal. Kudrlinka si prudce postavil. Oči měl celé opuchlé od pláče. „Harry zlato, já se strašně oml“ Harry ho však přerušil. „Louisi nech si svoje výmluvy, zkazil si celé výročí nechci tě vidět.“
„Harry prosím, odpusť mi. Já…omlouvám se, odpusť mi to.“ teď už plakal i on. „Ne, to se nedá jen tak prominout, celé jsi to zkazil, chtěl jsem tě požádat o ruku a ty jsi ani nepřišel, prostě teď…..chci být teď sám.“ Harry si vzal peřinu a odešel do obýváku.
-------
Celý týden probíhal stejně. Harry spal dole a utápěl se v slzách. Louis spal nahoře a utápěl slzách, ovšem co u něho bylo jinak, bylo to, že se snažil přijít na způsob, jak si usmířit Harryho. Každé ráno mu dělal snídani, které se ani nedotkl. Ale pokrok stejně udělali, když Lou Hazzu pozdravil, aspoň mu už řekl ahoj.
Když byl Harry v práci, začal chystat to překvapení. Všude po domě rozestavěl svíčky a zapálil je, poté všude rozházel okvětní lístky z růží. Modlil se aby to aspoň to trochu pomohlo. Ovšem to nejdůležitější dal na stůl v obýváku, kde Harryho měly dovést šipky, co byly po zemi. Poté se uklidil do ložnice, chtěl tam Harryho nechat samotného.
-------
Když Kudrlinka přišel domů a otevřel dveře, neskrýval svoje překvapení. Byla to nádhera a tím, že si dnes chtěl s Louim promluvit, měl z toho prostě hroznou radost. Svůj kabát pověsil na háček a následoval šipky. Doufal, že ho zavedou za ním, ale když tam došel, nebyl tam. Trochu zesmutněl, všiml si však dvou věcí položených na stole. Posadil se na sedačku a vzal do ruky nejprve obálku. Rozdělal dopis a začal číst:
Můj nejmilejší Harry, vím, že jsem to na naše výročí moc, opravdu moc pokazil, ale mrzí mě to a ty to víš. Já nevěděl jsem, co mám udělat, abys mi konečně odpustil, proto jsem ti udělal tohle překvapení. Doufal jsem, že tě to aspoň trochu obměkčí. Já vím, jak jsi vždycky chtěl mít velkou rodinu a tak jsem zašel do kojeneckého ústavu a „vybral“ malouškou holčičku, vím, že jsi chtěl holčičku. A jelikož nechci, aby si ji vychovával sám ptám se tě VEZMEŠ SI MĚ HARRY? Já vím, původně si se chtěl zeptat ty mě, ale ……však víš. No už zřejmě víš, co je druhá věc položená na stole, tak už tě nechám. Strašně moc tě miluju, nechci o tebe přijít.
PS.: kdyby si chtěl, jsem v ložnici.
Harry to dočetl a plně plakal. Tohle nečekal, a i když byl na Louiho naštvaný, okamžitě mu odpustil. Vzal si malinkou krabičku do ruky a otevřel ji. Hověl si tam nádherný stříbrný prstýnek. Opatrně ho vytáhl a nasadil si ho. Seděl mu dokonale. Musel se pousmát, jeho drobeček ho znal tak dobře. Prázdnou krabičku odložil na stůl a rozešel se do jejich ložnice. Otevřel potichu dveře a hned ho uviděl. Stál o okna a koukal se ven. Očividně si ho nevšiml. Harry potichounku přišel až k němu a zezadu ho obejmul. Louis sebou hrozně škubl, vůbec ho neslyšel přijít. Hned jak se uklidnil, přitiskl se k němu ještě víc. Sklonil hlavu a všiml si, že se mu na prstu vyjímá prsten, co nechal dole. Usmál se a otočil se čelem k němu a něžně ho políbil. „Takže všechno dobrý?“ zeptal se opatrně. Jeho milý přikývl, ale také se na něco toužil zeptat. „My vážně budeme mít malinkou holčičku?“ Lou se usmál, přikývl a hned ho políbil. Polibky začali nabírat na intenzitě, ale to co se tam poté odehrávalo je už jiný příběh…..
