V zajetí mafie |Mello x Matt|

*-27-*

Matt

Už jsem tady asi dva týdny. Vlastně mi to ani nepřijde tak dlouho. Ale přijde mi že jsem ho začal nudit. Už jsou to asi týden co po mě nic nechtěl. Pokaždé když jsem se ho na to zeptal řekl mi ať jdu hrát videohry a neřeším to. Přijde mi že ho něco trápí.. ale nechce mi to říct. Co jsem vlastně čekal... myslel jsem si že by jsme mohli být přátelé ale asi jsem se spletl. Proč se najednou tak změnil? Když o tom tak přemýšlím je takhle mimo už od toho mého snu. Určitě jsem se mu tím znechutil... naposledy jsme spolu spali před třinácti dny a mě to přijde jako věčnost. Mello ale nevypadá že by ho to nějak trápilo. Vlastně mi ani nepřijde že by to nějak chtěl. Pořád někam chodí a já začínám mít pocit že má někoho jiného... ale to by mi neudělal.. že ne? Vzpomněl jsem si na to jak mi ten chlap říkal že mě stejně brzy nahradí. Asi jsem ho přestal bavit... Proč se mě ale v tom případě nezbavil? Asi jsem pro něj nic... nic... lehce jsem prsty přejel po obojku co mi dal. Dal mi ho přesně před deseti dny. Myslel jsem že má nějakou lehce zvrácenou představu kterou by se mnou chtěl uskutečnit. To se ale nestalo. Jen mi dal ten obojek a když jsem se ho ptal proč odpověděl mi ta úžasná slova. ,,Abys věděl že patříš jen mě." Byl jsem šťastný když to řekl a v hlavě si ta slova stále dokola opakuji. Patřím jen a jen jemu... ale mám strach že on nepatří mě... Zase je pryč. Odešel už před několika minutami, možná to je pár hodin.. nevím.. nechal mě tu samotného a ani mi nic neřekl. Vlastně se mnou už skoro nemluví. Kdykoliv s ním chci mluvit řekne mi jen ať jsem zticha. Radši jsem poslušný a neodporuju mu. Ale chci vědět co mi tají. Kdyby to alespoň bylo jako na začátku... Ale patřím jen jemu... Chci patřit jen jemu.
Na obrazovce prede mnou se objevil napiš Game over. Prohrál jsem.. a to jen proto že jsem se nesoustředil. Odložil jsem hrací ovladač vedle sebe a šel si lehnout. V tom jsem si ale všiml mobilu na stole. Asi ho tu zapomněl... došel jsem k němu a odemkl ho. Ještě když jsme spali vedle sebe párkrát jsem si všiml jaké heslo zadává. Už vedle sebe nespíme... on spí na posteli a já na gauči. Důvod je jednoduchý... ale teď na to není čas. Ani jsem nepomyslel na to že bych zavolal pomoc, nechci odtud pryč. Místo toho jsem najel na zprávy a začal si je číst. Neměl jsem to dělat... nikdy jsem ty pitomé zprávy neměl číst! Ale teď už je pozdě a to co se v nich psalo mi zlomilo srdce.