Morpher (Přeměňovač) [DOKONČENO]

🐺19🐺

Probudila mě ostrá bolest na břichu. Prudce jsem otevřela oči. Přede mnou stál Alex a svíral dýku v jeho ruce. Ale nebyla jsem v jeho sídle. Ale v nějakém krásném paláci. A nebyla jsem sama sebou. Byla jsem někdo jiný.
Žena: Alexi! Co to děláš?
Alex: Slíbila jste, že jí pomůžete. Ale ona utekla. K trhlinám. Je mrtvá. Vy jste to zavinili. Ty i tvůj muž.
A zasekl do mě dýku. Má poslední slova byla však klidná.
Žena: Je to tvoje vina. Miluješ sestru své přítelkyně. Miluješ tvůj protiklad...
A zatemnilo se mi před očima.

Prudce jsem se nadechla. Co to sakra??? Alex spal vedle mě. Byla jsem vyděšená. Ta žena mi byla tak podobná, ale nebyla jsem to já. Alex tam byl kluk. Bála jsem se. Rychle jsem vyšla z pokoje. Bloudila jsem po sídle a třídila si myšlenky. Když jsme vzhlédla, stála jsem u dveří, ze kterých byla cítit smrt. Nevím proč, ale měla jsem nutkání je otevřít. A tak jsem taky udělala. Uvnitř bylo šero. Něco tu smrdělo. Šla jsem dál a dál. Nic jsem neviděla. Rozsvítila jsem si. A vykřikla jsem. Byly tu těla. Mrtví lidé. U nich byla napsána jména, věk a důvod k zabití. Couvala jsem. Narazila jsem do dveří. Automaticky jsem je otevřela a zaplula dovnitř. Zde byla jen malá místnost. Rozsvítila jsem si. Byla tu cedulka Hlavní trofeje. Přede mnou byla vitrína s pěti těly. Poznala jsem tři. Mé vzpomínky se mi prudce rozproudily hlavou. Ten palác, na který jsem narazila, byl můj domov. Ta dívka v mých snech byla má starší sestra Stella. Ta žena, kterou Alex probodl, byla má matka. Přede mnou byla vitrína s mou rodinou. Mým otcem, matkou a mou sestrou. Jekot, který vycházel z mých úst, byl nelidský a plný strachu...

Alex
Probudil jsem se. Bella vedle mě nebyla. V klidu jsem vstal a šel ji hledat. Hledal jsem na tolika místech, ale nikde nebyla. Rychle jsem šel zkontrolovat místnost s trofejemi. Dveře byly otevřené. Vběhl jsem dovnitř. Druhé dveře byly pootevřené a bylo rozsvíceno. A v tu ránu se ozval ohlušující a srdcervoucí jekot. Bella našla mou tajnou místnost. Už mi nikdy neodpustí...

Bella
Chtěla jsem utéct. Ale když jsem utekla do předchozí místnosti, stál tu Alex. Můj vztek mě pohltil. Přeměnila jsem se a vrhla se na něj. On se přeměnil a bránil se. Neměl šanci. Moje zuby a drápy byly smrtící. Pak někdo vběhl do místnosti a strhl mě z Alexe. Byla to Scar.
Bella: Ty jsi to věděla, že? Že mi zabil mou rodinu... Ty zrádkyně. Jak jsem ti mohla věřit? Jsi stejná jako on! Hnusíte se mi! Oba dva! Ale nejvíc se hnusím sama sobě. Protože jsem s tebou spala. Dala jsem ti své tělo! Svou důvěru! Tys ji zradil! Nikdy mě nebudeš mít! Nikdy nedostaneš znovu mé srdce! Už nikdy!
A teleportovala jsem se...

Alex
Bella se na mě vrhla. Nechtěl jsem jí ublížit a zase jsem to zvoral. Někdo ji že mě strhl. Byla to Scar. Ona jediná věděla o tomhle všem. Avšak Bella začala mluvit. V jejím hlase se odrážela nenávist a smutek.
Bella: Ty jsi to věděla, že? Že mi zabil mou rodinu... Ty zrádkyně. Jak jsem ti mohla věřit? Jsi stejná jako on! Hnusíte se mi! Oba dva! Ale nejvíc se hnusím sama sobě. Protože jsem s tebou spala. Dala jsem ti své tělo! Svou důvěru! Tys ji zradil! Nikdy mě nebudeš mít! Nikdy nedostaneš znovu mé srdce! Už nikdy!
A teleportovala se...
Přeměnil jsem se zpět na člověka. Mé slzy se spustily z mých očí. Dostal jsem její srdce. Milovala mě... A já ji zradil. Někdo mě hladil po zádech, ale já to nevnímal. Schoulil jsem se na zemi. Dovnitř vešli stráže. Vypadal jsem slabě, ale bylo mi to fuk. Nechal jsem své slzy téct a nesnažil jsem se zakrýt svou bolest. Protože by to bylo zbytečné a sobecké. Jakoby mi někdo dal uvnitř facku a kopanec. Slyšel jsem znova tu věštbu... Ochraňuj ji. Pomož jí. Neopouštěj ji. Věř jí. Dej jí svou lásku. Buď s ní stůj co stůj. Buď pro ni kdokoliv. Potřebuje tě. A pak se mi tam ozval hlas její tety.
Hlas tety: Ublížil jsi jí. Nedal jsi jí dost lásky. Nebyl jsi s ní. Nebyl jsi pro ni kdokoliv. Zklamal jsi mě. Probuď se a bojuj. Nebuď ustrašené štěně! Buď pro ni jediný. Buď pro ni zase ten pravý.
A hlas se vytratil. A já ztratil vědomí...

Bella
Teleportovala jsem se k akademii. Teď je to definitivně za mnou. Nechápu, jak jsem mohla být tak hloupá a věřit mu. Věřit, že se změnil. Nechápu, jak jsem mu mohla podlehnout a dát mu své tělo. A své srdce. Necítila jsem tu lásku. Ale nenávist. Po té staré Belle nezbyly žádné stopy. Šla jsem přímo k akademii. A přímo do ředitelny. Všichni se na mě dívali. Ale já to ignorovala. Ignorovala jsem i volání holek. Prudce jsem otevřela dveře od ředitelny. Scharlová se na mě polekaně podívala.
Scharlová: Bello? Jsi to ty?
Bella: Ano. Jsem zpět. A jsem vám nápomocná v boji. Počítejte se mnou a nechte mě Alexe roztrhat.
A zákeřně jsem se usmála. Scharlová se na mě polekaně podívala, ale přikývla.
Scharlová: Nechala jsem tu pro tebe tvé místo v tvém pokoji. Tam můžeš spát.
Kývla jsem a šla jsem tam. Holky mě zasypaly otázkami, ale když si všimly mého vražedného a psychopatického výrazu, zmlkly.
Bella: Alexovi se pomstím. Zabil všechny, které jsem milovala. Kromě vás. Zemře. Brzy. Jeho krev je má cena za jeho zločiny. Ale nestačí jen kapička. Musí vykrvácet a zemřít. Pak splatí svůj dluh. Nechť chcípne!!!
A smála jsem se. Psychopaticky a narušeně. Ale líbilo se mi to.

Zyra
Tohle nebylo dobrý. Musím zjistit, co a jak. Bella se zbláznila. Musím najít Alexe. Věděla jsem, že je dobrý. Věštby  to také říkaly. Zamlžil se mi zrak...
Alex ležel na podlaze a brečel. Zranil ji. Ztratil ji. Hlas Belliny tety se vznášel ve vzduchu.
Hlas tety: Ublížil jsi jí. Nedal jsi jí dost lásky. Nebyl jsi s ní. Nebyl jsi pro ni kdokoliv. Zklamal jsi mě. Probuď se a bojuj. Nebuď ustrašené štěně! Buď pro ni jediný. Buď pro ni zase ten pravý.
Musí to napravit. Omdlel.
V mžiku jsem se rozhodla. Pomůžu mu... Musím...

Hello guys. Tak jak se vám líbí nová kapitola? Snad se líbí dost. Co si myslíte o Alexovi? Jaký máte názor na jeho činy? Pište mi to do komentářů.
Tak ahoj u další...

VikisekCZ