TST:Subject C15 (CZ fanfikce)

Z.L.O.S.I.N

Řeknu jen dvě slova. JSME ZPÁTKY!

,,Ariano." Janson vysloví její jméno jako by se jednalo o něco jedovatého, co musí vyplivnout z úst, a Arianě se zvedne žaludek. Nenávidí jeho hlas i ten jeho stupidní úšklebek. Nenávidí Jansona a nenávidí taky Pageovou. Nenávidí ZLOSIN a nenávidí celý zatracený svět, včetně sebe samotné.

Prudce zalomcuje s pouty a je jí jedno, jestli si u toho ublíží. Stejně by radši na místě zemřela, než aby se vrátila do ZLOSINu. Než aby se vrátila k lidem, kteří podepsali jejímu bratrovi rozsudek smrti tím, že ho poslali do labyrintu, a potom jí celý život lhali, manipulovali s ní a nechali ji věřit v něco, co bylo od počátku nemožné.

Všechny je zabije, nebo zemře. Anebo možná zemře při pokusu je zabít - prašť jak uhoď, udělá to. Půjde po nich, i kdyby to bylo to poslední, co v životě udělá.

A Jason se jí teď nabídl na stříbrném podnose.

,,Nech toho," sykne na Arianu, když se dívka znovu pokusí vymanit z pout prudkým a hlučným pohybem, ,,jen marníš můj čas." Poté Krysák popadne židli, přisune ji před Arianu, usadí se a spojí dlaně jako profesor, který je nanejvýš nespokojen s výsledky svého žáka.

Arianu to rozesměje. Nejdřív jí pouze zacukají kousky úst, při dalším pohledu na Jansona se ovšem neubrání vyprsknutí a vteřinu na to už se směje na celé kolo. Jansonovi poskoci rozmístění okolo celé místnosti se zbraněmi v rukou na ni vrhnou zmatené pohledy, které ji pobaví ještě víc. Dost možná si myslí, že se pomátla. A dost možná mají pravdu.

,,Vy si myslíte," promluví potom Ariana, když se konečně přestane řechtat, ,,že vám teď řeknu, kde jsou Placeři? Jděte do prdele. Nic ze mě nedostanete."

Moc dobře ví, že ji budou mučit a vydírat. Jenže Ariana už nemá co ztratit. Vlastně ani nikdy neměla. Dluží Placerům minimálně to, že neprozradí, kam se vydali. Dlužím jim to, opakuje si v duchu. Dlužím to Minhovi.

Janson na její slova nezareaguje nijak jinak než hořkým pousmáním. Naprosto nic neřekne, a tak se s Arianou nějakou chvíli jen měří pohledy a nejspíš se snaží odhadnout taktiku toho druhého. Krysák podlehne tíživému tichu jako první. Nakloní se blíž k Arianě.

,,Samozřejmě, že mi nechceš nic říct. Nic jiného jsem ani nečekal. Pěkně jste se nám všichni začali kamarádit, co? Ale vzhledem k tomu," dodá potom a nesnesitelně se kření, když se pohodlně opírá o opěradlo židle a rozhlíží se po místnosti, ,,že jsi tady teď sama a nikdo z nich tě nehledá, předpokládám, že tu tvou frašku prokoukli."

,,Drž hubu," procedí Ariana skrz zuby a okamžik na to toho zalituje, protože tím Jansonovi potvrdí jeho slova. Muž se opět usměje a Ariana se rozhodne ho sesadit zpátky na zem. ,,Jak jsem řekla," promluví k Jansonovi, ,,nic ze mě nedostanete. Můžete mě klidně zabít." Zvedne na Jasona obočí, jako by ho pobízela, ať to udělá. Nic jí nezůstalo. Nic. Její smrt by byla pro všechny na této planetě naprosto nepodstatná.

Jansonův úsměv k Arianinu potěšení ztuhne. Jeho potěšení nahradí chladný vztek, který se rozlije po jeho nechutném obličeji. ,,Myslíš si, že tě nechci zabít?" zasyčí na Arianu a v očích mu blýskne. ,,Kdyby to bylo na mně, osobně bych tě za ty tvoje pačesy odtáhl na Spáleniště a nechal tě tam shnít. Bohužel," usměje se na ni jedovatě, ,,mám své rozkazy a na rozdíl od tebe se jimi řídím."

Ariana by se asi měla začít bát, jenže jí celá ta situace připadá komická. Kriticky na Krysáka povytáhne obočí. ,,Chceš snad říct, že nejsi dost velkej kápo na to, aby sis prosadil odstranění jedné jediné holky? To zní spíš jako tvůj problém než můj."

Arianin hořký smích přeruší až rána pěstí, kterou jí Janson zasadí do obličeje. Dívka během vteřiny ucítí v puse tolik známou, kovovou pachuť krve. Chvíli zůstane s hlavou zvrácenou na stranu, ale pak se znovu začne pochechtávat a obrátí svůj pohled zpátky na muže, který ji uhodil.

,,Měl bys na tom ještě zapracovat," prohlásí k němu arogantně a vyflusne krvavé sliny k Jansonovým nohám, ,,ale na někoho, kdo má ruce tenký jak sýrový tyčinky, to docela ušlo."

Pochopitelně to není pravda. Janson je docela silný, v dobré formě, a je si toho dobře vědom. Proto na Arianina slova nezareaguje, pouze si promne klouby prstů a podívá se na ni, načež se zvedne ze židle, aby jeho další rána mohla být přesnější.

,,Tak to zkusíme znovu. Kde jsou ti pitomci z labyrintu?"

Ariana si není jistá, jestli ji koutky úst bolí z toho, jak se neustále posmívá tomuhle starému idiotovi, nebo z toho, jak ji ten starý idiot uhodil. Každopádně když ho opět pošle do patřičných míst, dostane další ránu, tentokrát z druhé strany, a tu následují desítky dalších mířících nejen na obličej, ale taky na břicho i nohy v nekonečném sledu, který se Arianě zdá jako věčnost.