Nepřehlédnutelná

Kapitola 41

Jako stín jsem postávala za zdí a pozorovala blonďatou dívku, sedící na lavičce. Do smíchu jí zrovna nebylo. Hubená ramena měla svěšená a nepřítomně se dívala do dlaní, které křečovitě svírala v klíně. Z obou stran byla v obležení dvou stejně starých dívek, které nadšeně o něčem štěbetaly. Zdálo se, jakoby si vůbec nevšímaly, že se jedna z nich trápí. Byly to ty sobecké, snobské dívky, neschopné přemýšlet o něčem jiném, než o make-upu a stylovém oblečení. Bylo mi z nich zle. Jejich kamarádka dnes naposledy vydechne a ony se k ní chovají jako je kusu masa. Až teď jsem si všimla, že blonďatá kráska nemá zrovna nejlevnější oblečení a rychle si udělala obrázek o jejím "utrápeném" životě, který naštěstí zanedlouho skončí...

Vyčkávala jsem ve své skrýši a jen okrajově vnímala rozhovor dvou dívek. Trvalo jim půl hodiny, než si všimly třetí osoby, sedící na stejné lavičce.

"Co je ti Sam? Vypadáš hrozně! Zase ti ubližoval?" Otočila se na blonďatou dívku nápadná zrzka s tělem gazely a vysokými podpatky. Sam se na ní ani nepodívala, jen zavrtěla hlavou.

"Tak na tebe něco zkoušel?" Přidala se její modrovlasá společnice. Okolo krku se jí táhl růžový obojek a na nohou měla ty stejné boty, jako zrzka.

"To ne. To by si nikdy nedovolil." Zvedla rychle hlavu blondýnka, zklidňujíc tak své dvě přítelkyně.

"Tak co je ti?! S takovým obličejem nemůžeš s námi na dnešní párty!" Ohnala se po ní zrzka. Nevypadala, že by jí doopravdy zajímal psychický stav Sam. Blondýnka se na ní podívala zlostným pohledem a přestala si splétat ruce v klíně.

"Tak s vámi dnes nepůjdu! Koho zajímá pořád nějaká párty! Myslíte taky někdy na něco jiného?!" Pobouřeně se zvedla na nohy. Zrzka jen pohoršeně otevřela pusu a také se zvedla.

"Pojď Liso, Sam se potřebuje zklidnit!" Zavelela a dívka s modrými vlasy jí následovala jako poslušný pejsek.

Když se obě ztratily Sam z dohledu, zoufale si prohrábla vlasy a sklesle si sedla zpět na lavičku. To byla má příležitost. Nezajímalo mě, jak se cítí nebo kým doopravdy je, já měla rozkaz, úkol, který musím splnit, aby mě nechal žít. A věřte mi, že já žít chci.

Jako šelma jsem se potichu plížila lesem. Nepozorovaně se dostala dívce do zad, hlavou mi probleskly obrazy možných strategií, všechny ale končily stejně. Sam se stane jednou z Označených.

Tiše jsem našlapovala do listí a stále se blížila k Sam. Pravá ruka automaticky sáhla po noži dokonale černé barvy, stejně jako moje sekera. Vydupala jsem si ho hned, jakmile byla příležitost se znovu dostat do zbrojnice.

Už už jsem chtěla dívce překrýt ústa, když se nedaleko od nás vynořila z křoví parta lidí. Naštěstí si mě nikdo z nich nevšiml, než jsem znovu tiše zacouvala do svého úkrytu. Pár zlostných slovíček vyšlo z mých úst. Ta holka má ale štěstí!

Parta opilých kluků s přihlouplými úsměvy obklopila Sam a začali ji otravovat. Ve mně rostla každým jejich gestem větší chuť lámat kosti.
Poslední kapkou bylo, když jí vysoký černovlásek chytil za vlasy a vytáhl jí do stoje. Ve vteřině jsem stála u ní a černovláska kopla silně do břicha. Zavrávoral a po chvíli se válel na zemi. Má tvář byla chladná jako ledové moře, ale oproti myšlenkám a černým touhám mé mysli neznamenala nic.

Vyčkávala jsem na reakce ostatních a odsunula Sam za má záda. Evidentně se přátelům černovláska moc nelíbilo, že ho sundala holka a pár z nich se po mně vrávoravě vrhlo. Nebylo těžké je zase znovu zklidnit. Nebo bych spíš měla říct odklidit?