Sickeningly sweet / Minsung

❁16❁

Lee Minho

❁

Jakmile Minho vyslovil tu otázku, Jisung se pro jistotu posunul na druhý konec postele, na které spolu seděli.
,,Přestaň s tím, ty úchyle." Řekl ihned Jisung a tiskl se co nejvíc ke zdi.
,,Byli jsme na rande, proč si najednou tak odtažijtej?" Zasmál se Minho a naopak se přisunul zas blíž k mladšímu.
,,Na žádným rande jsme nebyli!" Vykřikl Jisung ublíženě. Tak moc by si přál, aby to rande bylo, jenže už poznal, že Minho si s ním opět jenom hraje.
Snaží se mu pomást hlavu a kdo ví, co s ním chce provést. Jisung by ho nejraději s otevřenou náručí přivítal a nechal Minha, aby ovládl jeho tělo a úplně pohltil jeho mysl, což už se mu stejně prakticky povedlo. Ale tušil, že by po tom všechno bylo akorát horší. Minho by ho odhodil jako pokaždé a kakao od Chana už by to zpravit nemuselo. Proto sbíral všechny poztrácené kousky své důstojnosti, aby se proti Minhovi postavil.

,,Vždyť si sám představuješ, že to rande bylo." Pousmál se Minho a Jisung opět nervózně polkl. Tak moc si přál to celé ukončit a mohl by, nic mu nebránilo v tom Minha prostě zastavit. Kromě jeho samého. Jeho hlava popletená mladíkem naproti němu se vzpírala sama sobě. A co teprve jeho srdce, které netoužilo po ničem jiném, než splnit všechny Minhovy neslušné návrhy. Ale stejně se nakonec ovládl a držel si co největší odstup.

,,O co se vůbec snažíš? Vyspat se se mnou nechceš, trávit se mnou čas jako kamarád taky nechceš, tak o co ti jde?!" Vyhrkl ze sebe rychle Jisung.
,,Možná se s tebou chci vyspat." Ušklíbl se opět Minho. Jisung bojoval s nutkáním, praštit ho za to do obličeje.
,,Oba víme, že nechceš." Odsekl Jisung uraženě.
,,Jak to ty můžeš vědět, třeba chci." Minhovi pořád zůstával na tváři ten hrozný úsměv, přisunul se k mladšímu ještě blíž, lehce položil ruku na jeho stehno a jemně ho pohladil. Jisung přivřel oči a celým jeho tělem jakoby projel elektrický šok. Nesnášel, jakou nad ním měl Minho moc. Přesně ten šimravý až nepříjemně příjemný dotek, spolu s tím, že se Minho nenápadně nakláněl obličejem blíž, byl poslední kapkou k tomu, aby Jisung vybuchl. Takhle to nikam nepovede, musí už někdy zakročit. Jisungovi to připadalo jako náhlé probuzení ze snu. Ale nevěděl, jestli se chce doopravdy probudit.

,,Nechceš, nikdy si nechtěl a ani chtít nebudeš!" Vykřikl najednou a ani netušil, kde se to v něm bere.
Minho se nadechoval, že ho zastaví a letmo znovu posunul svou ruku po stehně Jisunga, ten jí ale okamžitě agresivně odstrčil.
,,Já nejsem debil, tak přestaň! Nejsem nějaká tvoje hračka pro kočky!" Pokračoval Jisung, úplně se u toho lepil na zeď, aby si udržoval co největší osobní prostor.
,,Jenom mě hnusně využíváš, ty manipulátore! Ale já mám taky rozum a-" Jisung se zarazil a zamračil na staršího.
,,Proč se sakra furt usmíváš? Co je na tom tak vtipnýho!?" Zeptal se naštvaně, když spatřil Minhův nemizící úšklebek, jakoby si Jisungovo vystoupení jen náramně užíval.
,,Ty si vtipnej." Zasmál se Minho a díval se na Jisunga tak intenzivně, že i přes jeho náhlou agresivitu se Jisunga zmocňovala nervozita.
,,Vypadáš jako roztomilá malá naštvaná veverka." Stačilo jedno slovo o tom, že je Jisung roztomilý a hned měl opět co dělat, aby zůstal naštvaný.
,,Nezkoušej to na mě zas! Copak je ti to úplně jedno? Takhle nemůžem být ani kamarádi, ani... cokoliv jinýho! Přitom když já s tebou někdy alespoň trochu flirtuju, jenom něco naznačím, začneš do mě mlátit, ale ty mě můžeš balit v jednom kuse? Přestaň už předstírat že mě nenávidíš nebo miluješ a dej mi pokoj!" Vykřičel mu Jisung přímo do obličeje, ale ani to s Minhem nehnulo, naopak se usmál ještě víc. Přesně o tohle mu totiž šlo.
,,Ale zlato... vždyť oba víme, jak moc by ti to chybělo." Pronesl klidně a nevinně.