AFTERLIFE - Smutný měsíc

PROLOG

Chicago, někde na okraji. Na lesní mýtině stojí auto, motor neběží, ale světla zapnutá. Kdyby ne, byli by Jackie a Judy v podstatě v naprosté tmě. Ano, tady na kopci je výhled na celé centrum města, kdesi v dáli, kde svítí a blikají tisíce světel, ale ty jsou příliš daleko. Mýtinu obklopují stromy, takže jediné přirozené světlo vrhá zeshora jasně zářící měsíc. Letní noc pro rande jak stvořená.

,,Co chceš dělat teď, prostě sedět a koukat dolů na město?" zeptá se Jackie jakoby nenápadně, ale z tónu hlasu jde poznat, že by byl radši jinde - to ale samozřejmě neřekne. Judy to však pozná, tak si naschvál manýristicky povzdychne.

,,Jackie, no taaak..." hlavou mu klesne na rameno. ,,Není to snad fajn, pro změnu vypadnout někam stranou? Jen my dva?"

,,Když říkáš." Jackie jí dá letmou pusu na tvář a vytáhne si z kapsy bundy mobil.

Moulo, řekne si v duchu Judy a pousměje se. To byl celý on, jakoby pořád duchem jinde a nepřítomný. On by jí nikdy neřekl co k ní cítí, ale přesto věděla že jí miluje. Kdyby to měla popsat tak to nedokáže, na to by ho člověk prostě musel znát, aby si všímal nenápadných a jemných gest, úsměvů a ústupků, které dělá pouze když je s ní. Judy by moc ráda někdy slyšela přímo od něj jak mu na ní záleží, nechala se hýčkat pozornostmi a sladkými slůvky - vždy o takovém klukovi snila. Jackie je něco úplně jiného, ale stejně se do něj před rokem zamilovala a neměnila by. O tom přeci vztah je, ne? Dělat ústupky. Stejně jako ona by ocenila kdyby byl více akční, on, i když by to nikdy sám nepřiznal, by zase chtěl víc introvertní dívku co by toho moc nenamluvila a pořád ho do něčeho nestrkala. Přesto se nikdy nepohádali. Jakoby fungovala tichá nevyřčená dohoda, kdy při každé názorové neshodě ten či druhý vycítí kdy se sluší se podřídit, a tahle to táhnou už celý rok. Nikdy si on ani ona paličatě netrvali na svém a nesnažili se toho druhého do něčeho nutit proti jeho vůli. Ne, nehodili se k sobě, ale rozuměli si i beze slov. A to se počítá.

Judy doufala že mu dojde že když jsou tu o samotě, v autě, že by si mohli udělat takovou intimnější romantiku... Ale soudě podle toho že si Jackie právě zaujatě googlil nejnovější filmové aktuality, asi mu to nedošlo. Moulo, pousměje se Judy znovu a zvedne hlavu z jeho ramene. Kdyby mu něco naznačila, jak ho zná znervózněl by a stejně by nic nebylo. Na jednu stranu ji těšilo že se dala dohromady se slušným, ostýchavým klukem co nemyslí jen na to jedno, ale co se týče vlastní iniciativy, nestávalo se zrovna často že by Jackie dělal první krok.

Judy měla ráda tyhle rande jako za starých časů. Vůbec byla celá taková retro. Ve městě by si podobně příjemný pocit nenavodila, ale tady? Jsou tu jen oni dva, tak daleko od civilizace jak to jen na okraji města jde. Před padesáti nebo více lety by stačilo zapnout a naladit rádio, a slyšela by nějaký krásný podbízivý song, jenže dnes by na ní vyskočila nějaká rádoby moderní sračka. Tak vytáhne svůj mp3 přehrávač a zapojí ho, aby si mohla najít nějakou píseň podle svého gusta. Nezdálo se že by Jackie její činnosti věnoval nějakou pozornost, ale opak by byl překvapivější. Judy si najde co hledala, zapne hudbu a zakloní se do sedadla. Ozvou se první tóny předělané klasické baladické písně Blue Moon od Elvise Presleyho, tentokráte v podání Beady Eye. Taková romantika, pomyslí si, a vsadím se že s ním to zase nic neudělá...

🎵 Blue moon, you saw me standing alone... 🎵

V tu náhle oba - dokonce i přesto že Jackie se plně věnoval telefonu - nadskočí. Jen pár metrů od nich se rozsvítí dvě ostrá světla. Další auto.