(Ne)jsem Blázen.

2.

Matka nasedla do auta a do 10 minut tam byla. Žaludek se mi svíral, učitelka se mě ptala na různé otázky, ale neměla jsem sílu jí odpovědět. Za chvíli jsem na konci chodby uviděla vysokou brunetu, podpatky jí klapaly a už na dálku vypadala dost naštvaně.

Na chvíli jsem musela odejít, mamka mluvila s učitelkou a nechtěli ať u toho jsem. Dveře se otevřely, dvě postavy za mnou přišly. Matka mi řekla jenom jediné "Vivian, jdeme!" Otočila jsem se na učitelku, ta se na mě podívala a obě jsme šly jiným směrem.

Přišly jsme domů "jdi do pokoje, vyřešíme to s tvým otcem" rozkázala.
Pomalu jsem šla po schodech do svého pokoje. Zavřela jsem za sebou dveře, celou dobu jsem nic nedělala, jenom jsem seděla a dívala se ven z okna. Po asi hodině jsem viděla tátovo auto. Vysoká osoba vyšla z bílého auta, pomalu vytahoval klíče kapsy a odemkl.

Ze zdola jsem slyšela hlasy, ale nerozuměla jsem jim. Ženský hlas zněl nějak klidně, za to ten mužský hlas zněl poněkud naštvaně. Hlasy utichly, najednou někdo vybíhal schody, hodně u toho dupal. Klika se pohnula a do mého pokoje vešel otec, matka stála za ním. "Vivian musíme si promluvit, hned!"

Líbí se vám tahle část? Chcete pokračování? Pokud ano, napište, budu ráda.