Název mluví za vše.
Sbírka pokusů splnit si jeden veliký sen. A to vidět polární záři na vlastní oči.
Cesta první - Švédsko
Za nejdokonalejší obálku děkuji @Ashala20! 💙🌌
Cesta na letiště je za námi. A protože máme povolený zavazadlo s maximálně pěti kily a určitými rozměry, nemáme co odbavovat a rovnou procházím kontrolou. Shit. Máme u sebe termosky s pitím, které by nám na následující kontrole a rentgenu vyhodili. Co teď? Všude jsou jen popelnice na odpad, ale vodu není kam vylít. Na stole jsou ovšem zavírací pytlíky, které ROZHODNĚ neslouží k tomu, abychom do nich lily tekutiny. Ale nedá se nic dělat, člověk si musí poradit.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zbavené vody se stěhujeme na kontrolu, obě bez problémů procházíme rámem. Hups. Můj batůžek se jim nelíbí, takže musím ukázat, že nic nepašuju, a pro jistotu dělají papírkový test na drogy. Kdyby náhodou. O tom, že jsme se zapomněly najíst ještě před kontrolou, mluvit nebudu. Čekání si zkracuju poslechem paní, která mi říká, že všechno bude v pořádku, že je lítání bezpečné a učí se mě správné dýchací techniky. Ross by na mě byl pyšnej.
**
Je to poprvé, co sedím v letadle a nemám koho držet za ruku. Člověk si může namlouvat, co chce, ale jakmile jsem si sedla, chtěla jsem utéct. Kamkoli, hlavně hned. Absolutní krize přišla v okamžiku, kdy páni piloti nastartovali motory a rozjeli se směrem nebe. Nedávno jsem se hlásila do dobrovolnického programu a museli jsme se samozřejmě nějak představit. Součástí toho bylo říct o sobě, čeho si na sobě ceníme (můžete si odpovědět každý, určitě to není na škodu). Já jim odpověděla, že si na sobě cením snahy chovat se statečně, když se bojím. Tentokrát jsem se extrémně překonala. Jako neměla jsem k breku daleko, ale nakonec to šlo bez slz. AV já. Jinak výhled po dobu letu byl vskutku brilantní.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zatím to vypadá celkem dobře. Při odletu v březnu nás ještě nad Prahou chytila nepěkná turbulence, teď mám dojem, že jedu lepším vlakem. Ne takovým tím starým rozklepaným. Ale spíš pendolinem. Což je dobrý vzhledem k tomu, že letíme „malým" letadlem. Já je pošahaně dělím podle množství sedadel v jedné řadě. Jsme v letadle Boeing 737-800 a to má dvě řady po třech sedadlech. V březnu to byly tři řady po třech, čtyřech a třech sedadlech. Mnohonásobně větší letadlo, což znamená i stabilnější. Takže jsem očekávala, že tohle „malé" s námi bude házet sem a tam. Což se naštěstí neděje.
Vzhledem k tomu, že letenka stála nějakých 650 korun za obě cesty (hell yeah, dospělý člověk bez slev by nejspíš za takovou cenu nedojel ani do Prahy z Ostravy tam a zpátky), nabízí tady třeba i losy. A kluci přes uličku už mají v sobě nějaký ten alkohol, tak jich koupili snad deset a jeden mi dali. Takticky počkám, až přistaneme, abych ho seškrábla. Kdybych vyhrála milion euro, určitě by los chtěl zpátky. No-no-no.
Moc často se mi nestává, že bych se obecně za Čechy styděla, ale ve chvíli, kdy jedna ze slečen dělá kotrmelce v uličce, jsem ráda, že si nás většina národů plete s Rusy.
Přistání je zase jedno z nejdivočejších, jaké jsem zažila. Ale jsme na zemi, jeeeej! A je tu sníh!
Jsme ve Švédsku.
Že mají Švédi hezké metro, to se ví. Ale že to bude až taková špička, to jsem nečekala. Chudák to naše pražské. V životě jsem neviděla tak čistou jedinou stanici, natož téměř všechny. Fotky budou později.
Kdo četl putování po Bali, vzpomene si na pašování jídla z Mekáče do Hiltonu. Tady jsme nic pašovat nemusely, nicméně jsme už prubly i zdejší fastfood. A teď mi řekněte, je to běžný nabízet jablíčka a pomeranče? Já to nikdy u nás neviděla, tak dejte vědět.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
