Drink From Me and Live Forever...

13. Hello, it's me...

Hello, it's meeeee again :-))) další kapitola je tady :-)

***

*Speedy* 

Už když se probudil ve své posteli v sídle, měl pocit, že této noci se opět dobře pobaví. Původně sice vyrazil ven proto, aby dal té blonďaté Buffy přemožitelce šanci se na něj nalepit a vběhnout do jeho spárů dřív, než jí to vůbec dojde - ale jako vždy se nechal zlákat atrakcemi nočního života. Tedy přesněji řečeno kokainem, pervitinem a krásnými ženami. Koneckonců, proč si neužít trochu zábavy, než se ta krutopřísná Wonder Woman objeví. A že se objeví, to si byl jist.

Požitkářsky potáhl z cigarety, opřel se zády o bar a volnou paží objal světlovlasou husičku, která vypadala jako zvětšený model panenky Barbie a nemusel jí do hlavy valit ani žádné extra klíny. Byla už tak na plech, že se trochu obával, aby neupadla do mdlob ještě dřív, než si ji odtáhne ven. Rozhlédl se kolem sebe a potměšile zamával svému kamarádu Timmymu, užívajícímu si večera ve víru tance na parketě v rytmu řízné industriální hudby a ve společnosti mnoha dívek, které z něj byly jako vždy úplně na větvi. Musel uznat, že od takového týpka by si dal říct i on sám - a to byl rozhodně víc na holky než na kluky. To jeho černé střapaté mikádo a piercing ve rtu - to bylo prostě k sežrání.

Husička vedle něj cosi mlela, už ho trochu nudila a on měl žízeň, div se mu jazyk nepřilepil na patro. Netrpělivě přejel očima po klubu,  kde sakra je? Bylo tak půl třetí, teď v létě svítá zatraceně brzy - nechtěl zase hrát závod s časem nebo si narychlo shánět odvoz. Tak, ještě jednou, pěkně od kraje - třeba byla schovaná někde za sloupem... Ahaaaaaa, tady je, pousmál se, když zachytil očima siluetu té, kterou hledal.

Ležérně se pootočil zpět ke své oběti a návnadě v jednom - nechtěl, aby se v poslední chvíli lekla a vycouvala - takže na ni radši moc nezíral - bylo jasné, že ona nespustí oči z něj - ten pohled v zádech ho přímo pálil. Přesto se musel zamyslet - proč to taková pěkná kočka vůbec dělá? Co je její motiv?

Proč to nevzdala, když minule bylo jasné, že si jí všiml? Proč se nebála? Proč i teď používala stejnou strategii, když bylo evidentní, že minule to nezabralo? Proč šla jisté smrti vstříc? Usmyslel si, že těsně předtím, než jí zlomí ten její krásný krček, se jí musí zeptat. Na druhou stranu, všichni ti upírobijci, které osobně zprovodil ze světa, byli tak jeblí, že nemělo vůbec cenu očekávat od nich nějakou logiku či smysluplnost jejich jednání. Předpokládal, že ani tahle nebude výjimkou - i když jí byla celkem škoda - tak šukatelná a přitom tak pomatená.

Ušklíbl se a přitáhl si opilou blondýnku blíž k sobě.

"Nepůjdeme?" špitl jí do ucha hlubokým sugestivním hlasem. Nadšeně se na něj zazubila a zavěsila se do něj.

"Jasně," vydechla a usmívala se jak měsíček na hnůj, zatímco vrhala triumfální pohledy na ostatní dívky v okolí. To ona si teď zašuká s tímhle borečkem, ne ony. Speedy se dal do chůze a zatímco rozrážel davy, dívka za ním vlála jako hadr na holi. Potom se ještě otočil, aby zamával Timmymu na rozloučenou, přičemž hodil okem po Alex, skrývající se v davu kakýchsi cyberpunkově vystajlovaných děcek na druhé straně klubu, hned vedle VIP baru. Povídala si s jakousi tmavovlasou slečnou a snažila se vyvolat zdání, že sem zapadá. Odvrátil se a vedl svůj doprovod k východu.

Nedaleký městský park byl pro jeho záměry ideální. Rozhlédl se a táhl opilou Barbie přes ulici, kde krom pár opilých a sjetých mladých lidí v okolí klubu nebylo ani živáčka. 

"Kam to jdeme?" rozhýbala blondýnka alkoholem ztěžklé čelisti, když jí začalo připadat podezřelé, že jdou nějak moc dlouho a světla pouličních lamp znatelně ubývá.

"Trošku na vzduch," pousmál se Speedy, a protože na něj už přestaly účinkovat všechny drogy, které požil, žízeň se přihlásila s o to větší intenzitou. Pokynul dívce a společně se posadili na lavičku, částečně zastíněnou vysokým keřem s opojně vonícími růžovými květy. Dotyčná k němu zvedla pohled, očima se vpil do jejích - a v ten okamžik jak kdyby přimrzla - fungovalo to spolehlivě, vždy s každým, vždy s každou. 

Zůstal však ostražitý - sice napůl nepředpokládal, že se za ním Alex vydá - vždyť jí muselo být jasné jak facka, že se ji snaží vlákat do léčky. Který cvok by pronásledoval upíra do temných houštin nočního parku?

Dívka se mu pověsila kolem krku a obkročmo vklouzla na jeho klín, objal ji a než spojil své rty s jejími v náruživém polibku, letmým pohledem zkontroloval okolí. Zatím její přítomnost v zádech necítil, ani ji v blízkosti neviděl. Blondýnka vzrušeně vydechla, když ji Speedy hladově políbil - ucítil, jak se mu v náruči roztřásla touhou. Potměšile se pousmál, jednou paží ji sevřel kolem pasu a konečky prstů druhé ruky zvrátil její bradu na stranu, aby zasypal jemnými polibky linii jejího krku. Neodporovala ani trochu - vůbec netušila, jakému nebezpečí se vystavuje.

Speedy se pousmál - tím oddalováním slastného okamžiku mučí především sám sebe. Dál neotálel...

Že náruživé polibky přešly v bolestivé kousnutí, dívka zaznamenala přes mlhu svého drogově-alkoholového opojení jen velice mlhavě, do ticha nočního parku se ozvalo zasténání, Speedy přivřel oči a vychutnal si ten moment, kdy horká mladá krev naplnila jeho ústa. Hltavě pil - bez ohledu na to, zda své oběti ublíží nebo ne - dnes toho koksu vyšňupal fakt tolik, že i ty chabé ohledy, které někdy na někoho bral, se teď naprosto vypařily. 

Dívka se jen chabě pokusila o jakýsi protest, příliš intoxikovaná a příliš slabá - v okamžiku, kdy jí došlo, že co se děje, nebude asi úplně v pořádku, byla už natolik omámená ztrátou krve, že se nevzmohla na nic.

A potom Speedyho do nosu praštil smrtící pach stříbra...

Vyletěl ze sedu a dívku tím ze sebe nešetrně shodil. Světlovláska se složila vedle lavičky jako loutka s přestřihanými nitkami. "Jakto, že jsem si jí nevšiml dřív?"ptal se sám sebe naštvaně, zatímco se mu do zorného pole dostala ženská postava s tmavou kapucí na hlavě a rouškou přes ústa. Zpod kapuce nedbale vykukovaly vlasy černé jako uhel a její pohled modře žhnul. V ten moment mu došlo, proč ji neslyšel ani neviděl přicházet. Dotyčná nebyla tou, kterou čekal - tichá příchozí byla totiž také upír. A ne jen tak ledajaký - byla to stará známá - která však nevypadala moc šťastně, že ho vidí.

"Ty?" zašklebil se překvapeně. Upírka v černém moc řečí nenadělala. V ruce totiž třímala Glock nabitý stříbrem a spoušť zmáčkla během zlomku vteřiny. Přesto, že byla dost rychlá, dráze kulky se obratně vyhnul. Svět se zpomalil. Během jediného nádechu stihl překonat vzdálenost, jež ji od něj dělila, dostal se jí za záda a srazil ji na pískem vysypanou cestičku.

"Zbláznila ses? Policejní stanice je asi padesát metrů odsud," okomentoval výstřel z pistole, který ztichlým parkem zazněl jako hromová rána, navíc znásobený tím, jak se zvuk odrazil od nedaleké umělé lezecké stěny a U-ramp pro skateboardisty, a vrátil se stonásobnou ozvěnou.

"Na to ti seru," zasyčela upírka a sbírala se ze země. Speedy nelenil a odkopl jí z dosahu zbraň, která jí při pádu vyletěla z ruky. 

"Nemám na tebe čas. Ale počítej s tím, že tohle se Angel dozví," procedil zlostně a zmizel ve tmě - dřív, než se někdo v okolí začne zajímat o střelbu v Echo parku.