The Hunger Games: Finnick

7

Hned jakmile to Fiona dopoví, Cory s Marion si berou Camillii někam pryč a mě si Mags odvádí k sobě do ložnice. Máme jí téměr identickou.
Sedá si na postel, já za námi zavřu dveře a vidím, že mi pokynula, abych si sedl na židli u toaletního stolku.
Sedám si a čekám, co z ní vypadne.
,,Dnes večer jsou rozhovory. Musím tě připravit, jak budeš odpovídat." začíná a dívá se na mě svým vřelým pohledem.
Jen přikývnu a ona pokračuje: ,,Budeš se chovat svým klasickým stylem - přidrzlý úsměv, frajerské řečičky a vtipné a zároveň inteligentní odpověďi."
Znovu přikývnu.
,,Zkusíme si to." říká.
Přikývnu znovu a Mags se usměje.
,,Ceaser bude o hodně zábavnější, než já, ani se nebudu pokoušet mluvit jeho stylem."
Ani jsem u ní neočekával, že by mluvila jeho stylem.
,,Pověz mi co, děláš ve čtvrtém kraji."
,,Co bych tam asi děal?" koulím očima.
,,Musíš normálně odpovědět."
,,Lovím ryby a jiné mořské potvory. Díky mně máte co jíst!" usměju se.
,,Jo, takhle to musí být," pochválí mě Mags.
,,Hele, musíme dál připravovat rozhovor? Vím, co mám odpovědět, jsem Finnick, chovám se tak." 
,,Musíme to připravit!" zvýší hlas Mags. 
,,Budu tam sedět minutu, všechny tak okouzlím, že nebude ani žádný rozhovor třeba." zvedám se a odcházím z jejího pokoje. Mags za mnou něco křičí, ale já jí nevnímám a jdu k sobě. 
Sedám si na postel a nepřítomně civím z okna. Chybí mi Annie. Přál bych si jí obejmout a nepustit. A políbit. 
Začíná se už docela stmívat, když mě vyruší někdo zaklepáním na dveře.
,,Dále." řeknu hlasitě a raději se na ty dveře ani nepodívám.
,,Finnicku, je čas jít za Vanillou a tvým přípravným týmem. Za dvě hodiny jsou rozhovory." řekne Fiona a zase odchází. Jo, jen ať si jde. Nechci jí vidět. Nechci vidět nikoho. Nechává mi však otevření dveře, tak jdu za ní. Hned jak vycházím, vidím otrávený obličej Camillie. Ta proradná mrcha si opravdu myslí, že vyhraje. A že udělá dojem na sponzory, Kapitolany a Ceasera. Ani za mák. 
Vůbec si jí nevšímám a následuju Mags k výtahům. Neřekne ani slovo. Asi jsem jí naštval. 
Všichni nastupujeme a jedeme do podzemí výcvikového centra. Čas ubíhá hrozně rychle a než se naděju, už jsme dole a do rukou si nás bere náš přípravný tým. 
Přípravný tým mi vytrhá obočí, které mi po čtrnácti dnech už docela zarostlo a napatlali mi na obličej make-up, abych byl prý dokonalejší. No fuj. Dokonalý jsem už dost teď. 
Zelenovlasý chlápek s děsivě bledým obličejem mi přepudrovává obličej a trojice hned odchází. Sleduji svůj odraz v zrcadle. 
Vypadám hrozně přemalovaně, jak holka. Všímám si na stolku odličovače, tak si rychle beru tampónek, námáčím ho do odličovače a ten humus si smívám. Když mám obličej zase normální, házím tampónek do koše pod stolkem a v tu chvíli se otevírají dveře do mé šatny a vchází Vanilla s nějakým "nádherným kostýmkem" v igelitovém pytli, který nese na rameni.
,,Finnicku, zdravím tě. Tak se na to vrhnem ne? Nejsi nějaký bledý, zavolám ještě tvůj přípravný tým a dolíčí tě..."
,,Ne! To je dobrý. Make-up to nespraví." říkám a mířím se sebevědomým úsměvem k ní. ,,Tak se vytas už konečně s tím kostýmem." převádím raději téma. Sice o níc lepší, ale co. 
Vanilla se hned nadchne. ,,No skvělý je! Pojď se podívat!" běží k igelitovému pytli který odložila a mířím za ní. 
Otevře ho a vytáhne kostým. Je to světle modré sako, bílá košile a světle modré kalhoty ve stejném odstínu. To nevypadá zas až tak strašně. 
,,A  boty?" ptám se. Fakt mě zajímá, co si vymyslela za šílenost. 
Tajemně se usmívá a vytahuje černé lakované boty do společnosti.
,,To je na tebe dost... normální." troufám si říct. Na ní jo. 
Zářivě se usmívá. ,,Já vím. Dalo mi to zobrat, ale podařilo se. Tak se konečně převlékni!" 
Svlékám se z oblečení, co jsme měl předtím a oblékám se do kostýmu od Vanilly. Padne mi skvěle. 
,,Dokonalé!" zatleská si. ,,Můžeme jít." oznamuje mi vesele a odebíráme se do fronty na rozhovory. Přede mnou stojí profíci ve svých róbách a oblecích, třetí kraj, který ignoruju a přede mnou je Camillie. Má modré šaty až na zem s mušlema. Vtipné. Mám lepší. Ohlížím se za sebe a všímám si Amiry v krátkých hnědých koktejlkách a hnědých vysokých jehlách. 
Rozhovor s profíky nijak extra nevnímám. Všichni jsou akorát hrzoně dobří, což já ale vím. A i já k nim patřím. 
,,A nyní přivítáme nádhernou dívku ze čtvrtého kraje. Dámy a pánové - Camillie Stiellová!" zakřičí Ceasar a Camillie míří k němu s velkým úsměvem. Pokud ona je nádherná, já jsem bůh všeho. 
,,Camillie pověz nám. Jak se ti líbí v Kapitolu?" aneb klasická Ceaserova otázka. ptá se na ní každý rok každého splátce. Už by to chtělo něco originálnějšího. Ale vím, že se zeptá i mě. 
Camillie je se zasměje tím svým velrybím smíchem. ,,Je to tu skvělé! Tolik možností, které u nás v kraji nemáme... a toho jídla! Ve čtvrtém kraji se jí skoro jen ryby. Nic jiného si nemůžeme dovolit. Bohatší rodina třeba jo, ale stojí je to jmění. Od ryb až ke steaku. Od rohlíku až po velký čokoládový koláč. Na to se zvyká rychle." 
,,Tak vyhraj a Kapitol ti bude domovem." usmívá se Caesar. To patří k jeho horším vtipům. 
,,Vynasnažím se." vypískne Camillie. Jen se usměju nad tou myšlenkou, jak je hloupá. Oddělám jí hned u Rohu hojnosti. 
,,Camillie, tys také trpěla záchvaty vzteku. Nyní už moc ne, ale v aréně by to mohlo být vyvoláno. Myslíš, že to bude mít na tebe velký vliv? Třeba aby ses dostala domů?" 
Camillie úplně zbledla. Tohle jsem teda nevěděl. To asi nikdo, proto tak zbledla.
,,No,..." zaváhala. ,,Určitě. Když jsem ten záchvat měla naposled, to bylo před rokem, myslím, málem jsem v té vlně vzteku zabila bratra. Mám dojem, že mě tenhle záchvat zachrání." přiznává se ta husa. Až bude mít můj trojzubec propíchlí skrznaskrz svým tělem, tak už jí nepomůže ani ten záchvat. 
,,Tak ti přeju hodně štěstí. Cami, povídalo se s tebou dobře, ale bohužel jedna minuta je jedna minuta, nesmíme to přesahovat. Dámy a pánové, tohle byla splátkyně ze čtvrtého kraje, Camillie Stiellová!" pozvedá její ruku a dav tleská. Až tam budu já, tak budou mít co dělat, aby zůstaly na svých sedačkách. 
,,A  nyní si sem pozveme chlapce ze čtvrtého kraje, jehož humor málokdo pochopí. přivítejte Finnicka Odaira!" zakřičí a já se vrhám na podium. I hned mě ozáří reflektory, díky kterým nevidím skoro nic. Dojdu k Caesarovi a mé oči si už trochu přivykají. 
,,Podávám si s ním ruce a sedám si na sedačku, kde předtím seděla Camillie. Snad nechytím svrab, to by se mi v aréně ještě tak hodilo. 
,,Finnicku, pověz mi. Líbí se ti v Kapitolu?" 
,,Líbí se mi pouze ta skvělá sprcna s vanou a měkkoučká postel. Vážně si jí nemůžu vzít do arény?" ptám se drze. Tohle lidi chtějí. Tohle jsem já!
Caesar se nervózně usmívá. ,,Heh, to bohužel ne. No a co ty a dívky?" mění raději téma. I tak mám už eso v rukávě. 
,,Jsou no." říkám drze a fešně se usmívám. Kapitolané řvou smíchy. A Caesar je úplně směšný. 
,,A máš nějakou?" 
,,Jakoby, zájem o mě mají, a velký. Ale já bych radši jenom tu jednu. Nebo dvě. Teď nevím kterou bych radši chtěl." mrkám do publika. Kapitolani zase ječí smíchy. 
,,To zní zajímavě. Třeba se v aréně rozhodneš. Prý je tvá mentroka Mags. Jaké to s ní je? Dává ti kvalitní výcvik?"
,,Mags mi pomáhá už od první chvíle. Ví, že jsem tvrdohlavý a při každém zkoušení odejdu. Ale já si přesto vždy něco od ní odnesu. To se moc často nestává." říkám popravdě. Tady není třeba si hrát na sarkastického spratka. Teď jsem prozměnu gentleman.
,,Už to nebudu dál protahovat, minutka nám utekla jako voda. Přeji ti hodně štěstí. Dámy a pánové, tohle je splátce ze čtvrtého kraje - Finnick Odair." zakřičí opět Caesar, já zamávám a odcházím pryč. 
,,Gratuluji, byl jsi skvělý!" ječí na mě všichni. Já to vím. Můj skvělý výkon. Camillie nic neříká. Hmm...
Mags mě vtáhla do obětí. Tohle je skvělá babča. 

Ahoj, omlouvám se, že to tak dlouho trvalo, měla jsem krizi. Pak mi chodily komentáře typu "další prosím", tak jsem si k tomu sedla a je tu. :D snad se líbí. Ještě mi prosím řekněte, pokud to je známé. Zabil Snow rodiče Finnicka? A máte nápady na arénu? Já teda nemám vůbec žádné... les jsem psala v TDG... les byl i v THG... tropický prales byl v CF, nechci dávat poušť, moře nebo severní pól, to bude nuda. :D piště do komentů, dikicko♥