Bez tebe jsem nic - Bucky ff

Tma

Byla tma a nic jsem neviděla. Vnímala jsem, jak mi třeští hlava a všechno mě bolí. Nemohla jsem otevřít oči. Cítila jsem chlad, vlhkost a bolest. Pokoušela jsem se otevřít oči, ale bolelo to. Nakonec jsem je přece otevřela.

Čekala jsem cokoli. Lidi, slunce, mraky, stromy,... ale hlavně život. Nečekala jsem, že uvidím jen tmu. Posadila jsem se, ale zamotala se mi hlava, a ještě víc zabolelo celé tělo. Když si moje oči přivykly, rozhlédla jsem se kolem sebe. Byla jsem v nějaké jeskyni. 

Pořád se mi motala hlava, ale i tak jsem se postavila. Pomalu jsem si začala vzpomínat, co se stalo. Byli jsme s rodinou na dovolené, na našem ostrově. Vždycky tu byl klid. Byl to jen malý ostrůvek, kde byl jen náš domek a nějaká ta zvířata. Hrála jsem si s mladším bráškou Jamiem, když se to stalo.

Nad naším domem prolétly vrtulníky. Byli jsme s Jamiem jako u vytržení. Ještě nikdy jsme neviděli vrtulníky tak zblízka. Rodiče se ale zjevně vystrašili. Řekli nám, že se máme jít schovat do jeskyně, kde si vždycky hrajeme. Doběhla jsem tam, ale zjistila jsem, že Jamie se ztratil. Šla jsem ven, když tu kousek přede mnou něco bouchlo a odhodilo mě to nazpět.

Když mi všechno došlo, zpanikařila jsem. Rychle jsem se rozběhla domů. Venku bylo ticho. Jediná věc, která dělala hluk, jsem byla já. Nevěděla jsem, jestli mě někdo sleduje, nebo ne. Jamie se ztratil, a já ho musím najít.

Vtrhla jsem do domu, jako bouře. Rychle jsem za sebou zavřela dveře a zavolala: "Jamie!" Chvilku jsem čekala, ale nic se nestalo. Zavolala jsem podruhé, a konečně se otevřely dveře od kuchyně. Rozběhla jsem se k nim, abych mohla svého brášku obejmout, ale místo toho jsem se zastavila v půli cesty. 

Ze dveří nevyšel Jamie, ale nějaký vysoký muž. Byl určitě vyšší než můj táta, a taky vypadal silnější. Měl černé vlasy, masku, a ruku z kovu. Couvala jsem dál od něj a stále zírala na jeho ruku, neschopná vydat jakýkoli zvuk. Pak jsem se mu podívala do očí. Překvapilo mě, že je má nádherně modré. Temné a prázdné, ledově modré, ale zároveň svým způsobem úchvatné. Trošku mi připomínaly Jamieho oči. Taky je měl modré.

Zaujatá tímto faktem jsem si ani neuvědomila, že jde ke mně. Vrátila jsem se do přítomnosti až v okamžiku, kdy mě chytnul za ruku, a odhodil na zeď. Vyrazilo mi to dech, a já se skulila na zem. Muž mezitím odešel pryč. Snažila jsem se popadnout dech, ale nešlo mi to. Najednou jsem uslyšela kroky. Rychle jsem se podívala tím směrem a uviděla tátu.

"Co tu děláš!" Zašeptal. Mračil se, a vypadal unaveně. Vrhla jsem se mu do náruče a naplno se rozplakala. "Tady je nějakej chlap." řekla jsem mezi vzlyky. "A jak vypadal?" zeptal se táta nenuceně, zatímco mě vzal do náruče a někam nesl. Popsala jsem mu toho muže. 

Táta se zarazil, a podíval se na mě. "Jsi si jistá, že ta ruka byla z kovu?" Přikývla jsem, a táta se zamračil ještě víc. Začala jsem se bát, a natiskla se na něj ještě víc. Došli jsme ke dveřím do sklepa. Zamračila jsem se. Nemám sklep ráda. Je tam tma a zima. 

Tentokrát tam ale tma nebyla. Bylo rozsvícené světlo, a seděla tam máma s Jamiem. Seskočila jsem z táty a utíkala k mámě. Ta mě objala a nepřítomně mě hladila po vlasech. 

"Kate," řekl táta mámě. "Je tu Winter Soldier." 

Mámina ruka se zastavila. Podívala jsem se na ni. Byla smutná. Beze slova si s tátou hleděli do očí, a pak přikývla. Posadila mě vedle Jamieho, a oběma nám dala pusu na čelo. Pak se zvedla a šla ke dveřím.

"Mami." rozbrečel se Jamie a společně se mnou běžel za rodiči. "Já se bojím."  Oba rodiče se k nám sklonili, a usmáli se. "Nebojte se. Za chvíli jsme zpátky." Pak se táta otočil na mě. "Postarej se zatím o Jamieho. Ju?" Kývla jsem hlavou, a vzala brášku za ruku. Společně jsme zamávali rodičům, a sledovali, jak se za nimi zavírají dveře.

Jamie se rozplakal. Sedla jsem si s ním na hromadu dek, kterou jsme měli v rohu, a sebrala z police zavařené jahody. Jakmile je Jamie uviděl, dokonale se uklidnil, způsobile se usadil na dekách, a očima hypnotizoval jahody. Zasmála jsem se, a rozdělala je. Děs a hrůza poslední hodiny z nás úplně opadla, a jen co jsme dojedli jahody jsme se opřeli jeden o druhého a usnuli jsme.