Never Say FOREVER. || h.s. ff CZ

18. část

Tančila jsem okolo Louise, který se jen lehce pohupoval do rytmu a koukal někam za mě. Přestala jsem se vrtět a otočila se tím směrem. Mé oči zůstaly na Perrie, která kolem sebe divoce máchala rukama a pravděpodobně se s nekym hadala. Bohužel mi ve výhledu stála zeď, neviděla jsem toho chudáka, který byl Perriynou obětí.

"Teď nejspíš není ten nejlepší nápad jít za ní a požádat ji o ruku,co?" Překvapeně jsem se ohledla na nervózně preslapujiciho Zayna vedle nás. Chtěla jsem mu něco odpovědět, ale mé periferní vidění zahlédlo zpoza rohu vycházet nastvaneho Harryho, mířil si to rovnou ke mně a absolutně nebral Louise omotaneho kolem mě na vědomí. "Harry..." vydechl a jsem zadrzovany vzduch z plic a zmateně na něj koukala. Nevím proč se hadal s Pezz, nechapu jak se s ní může vůbec někdo hádat, ale zřejmě ji Harry hodně vytocil. "Charlotte." Usmal se na mě a ruce měl založené za zady. Pohledem sklouzl k Louisovi. "Mohu si ji na chvilku půjčit?" Zeptal se Louise a pak se otočil zpátky na mě. "Zrovna jsme chtěli odejít." Zdráhavě mu Lou odpověděl a odmítal kolem mě ruce. "Jsem si jista, že chvíli ještě vydrzime." Otočila jsem na Louise hlavu. "Jděte najít Amy, pak za vámi přijdu." Vymotala jsem se z Louisova objetí a za doprovodu jeho a Zaynovych očí jsem vyšla s Harrym ze sálu.

"Omlouvam se." Začal Harry když jsme přišli do klidnější části divadla. "Za co? Za to jak jsi najednou sebral Terri a vypadl s ni na hory nebo za to jak jsi byl před dvěma hodinama příjemnej?" Založila jsem si ruce na hrudi a zadržovala slzy, které se mi nahrnuly do očí. "Za to, že jsem s Terri odjel se omlouvat nemusím. Nic ti do toho nebylo a není." AU... Couvla jsem o pár kroků dozadu a zamrkala abych zahnala slzy. Zhluboka jsem se nadechla. "Pak se tedy nemusí s omlouvat vůbec za nic." Dala jsem ruce do obranného gesta a vybehla od něj pryč.

Mezi lidmi jsem hledala Louise nebo aspoň Amy, jenže ani jeden z nich tu nebyl. Otočila jsem se na podpatku a scházela schody k šatně. Otevřela jsem velké dveře, na půl prosklené a na půl dřevěné, od šatny a vešla dovnitř, hledala jsem mezi regály svůj kabát. V uličce kde jsem ho zahlédla se libal nějaký pár, jen co jsem přišla blíž jsem zjistila, že ten "pár" je vlastně Louis s Amy. V ten moment jsem zapomnela dýchat. Vyritila jsem se z divadla ven jen v mych mini satech a utíkala pryč.

Zastavila jsem se az v nejakem parku, opřela jsem si dlaně o kolena a těžce oddechovala. Dnešek už nemůže být horší. Přestala jsem zadrzovat slzy a nechala je volně stékat po tvářích. Přes uslzene oči jsem se rozhledla po tmou zahaleném parku se snahou najít lavičku, hned co jsem ji zahlédla jsem si na ni šla sednout, později jsem na ní vyrpanim usnula.

___________________________________________________

Pozn. Autorky-dnes nebudu nijak zdržovat, jen chci poděkovat za 800+ přečtení!! <3 jste skveli a já vas miluju! Omlouvá se za chyby, ale píšu na tabletu -_- moje smrt!! Chci svuj ntb!!! :'( peace