Kočičí Prokletí Ladynoir

40.

Ráno...
Kocour se vzbudí a Beruška mu leží na hrudi koukne na čas a vidí že je čas vstávat tak ji začne hladit na zádech a usměje se nad předešlou nocí. Po chviličce se začne budit a otevře své oči. ,,Dobré ráno Broučku." ,,Dobré rano zlato." ,,Vyspaná?" ,,Úplně....a co ty ?" ,,Úžasně." ,,Tak to jsem ráda." ,,Já taky princezno." Beruška se usměje a políbí ho. Polibek ji oplatí. Ona se usměje. ,,Tak má dámo je čas se loučit." ,,No jo" protáhne se. Povali ji na postel a pevně ji obejme. ,,Nejraději bych tě popadl a někam daleko unesl a hezky bych se staral jen o tebe." ,,To by bylo hodně práce"
rozesměje se. ,,Nemyslím si" usměje se. ,,Ale bylo" zasměje se. ,,Když to říkáš." ,,Jsem složitá Kocourku." ,,To nevadí." ,,Když myslíš." ,,Já to vím kotě." ,,Hmm...no fajn." Kocour ji pustí a posadí se. Beruška si nespokojeně zaskučí. ,,Co?" ,,Mně se od tebe tak moc nechce...." Podívá se na ní. ,,Mě taky ne má dámo." Jen si povzdechne. ,,No tak uvidime se u boje nebo zase jinde." ,,No jo." Objeví se nad ní. ,,Příprav se na další vášnivou noc princezno" políbí ji. Ona mu polibek oplatí a usměje se. ,,Protože ta noc byla neskutečně skvělá" zašeptá ji do ouška. ,,To ano. Neskutečna" usměje se. Ještě ji lehce políbí a postaví se. ,,Už půjdu princezno." ,,Jasně" pousměje se. Dojde ke dveřím od balkónu a vyleze ven, transformuje se a mizí. Mari si jen povzdechne a rozvali se na posteli. Tikky se u ní objeví. ,,Škola?" ,,Jo vždyť už jdu"obleče se,trochu ten pokoj uklidi, transformuje se a jde domu se umyt, vzít si věci a padá do školy.

Dojde a u vchodu sprazi pohledem ty kluky co včera se mlátili s Adrienem a jde ke skříňkam si pro věci. Adrien už je ve třídě, sedí a čte si na mobilu rozvrh focení. Mari si veme věci a jde do třídy kde si sedne na místo. Adrien ji pozdraví kyvnutím a dopisuje něco. Taky mu jen kývne a vybere blok a věnuje se kreslení....po novém kreslí postavy, skoro jako portréty ale to jen málo kdy i když ted kreslí. Adrien odloží mobil a koukne co kreslí....jen se usměje a přemýšlí. Ona dál čmárá. ,,Že by se s tebe nakonec stala malířka?" ,,Hmm...Co...Ne" On pokrčí rameny. ,,Ne malířkou nebudu..." ,,Ale šlo by to k tobě." ,,Fakt?" Přisune se k ní aby viděl na malůvky.
,,Jo fakt." ,,No já nevím." ,,Uvidíš." ,,Uvidím?" ,,Uvidíš čím jednou budeš...tolikrát to můžeš změnit" pousměje se. ,,A nebo navždy budeš ochránkyně Paříže." ,,Jednou vše zkončí."
,,Tak užívej každý den co to jde." ,,No jo." ,,Nějaká špatná nálada?" ,,Ani ne...proč?" ,,Nevím jen tak zníš." ,,Promiň..ne mám se vlastně fajn jen nevím to ta škola" vymluví se. ,,Jasně." Ona se zase zadívá na kresbu. ,,Víš spíš jsem se chtěl na něco zeptat ale nespěchá to." Koukne na něj, ,,Klidně se ptej na co chceš." ,,Hmm." ,,No?" Víš včera jsem dlouho přemýšlel nad vším co jsem udělal ale prostě nevím...představ si třeba kdybych byl tvůj kluk a ty jsi se po nějaké době dozvěděla moji minulost...jak bys reagovala?" ,,Hmm...
No za prvé by mě to hodně zranilo. Musela bych to asi pár dní nebo možná víc rozdejchavat a pak..nevím....možná bych přemýšlela jestli ti to odpustit nebo zda ti vůbec ještě věřit....Ale no ja osobně...tak sralo by mě to a to hodně ale kdybych tě vážně opravdu milovala tak bych ti dovedla odpustit a možná po čase zapomenout....ale to je minimální" Zamyšlela se nad tím to. On nahlas polkne s opře se židly a dívá se dopředu. ,,Pročpak" koukne na něj. Adrien nereaguje jen v hlavě přemýšlí. Zamává mu před obličejem. Cukne sebou a koukne na ní. ,,Si v pohodě?" ,,J-jo..." vykouzlí svůj modelovsky úsměv a koukne dopředu. ,,Takže nejsi." ,,To je jedno" posmutní a opře se o ruku. Podívá se na něj a pohladí ho soucitně po rameni. Přihlásí se zda může jít na záchod a učitelka ho pustí tak sklesle jde. Ona se jen za ním smutně dívá. Zaklapnou dveře a on mizí.
Marinette jen přemýšlí co mu je. Po chvíli zazvoní a je pauza.
Adrien jen přemýšlí s Plaggem co udělat ale když na nic nepřijde tak ještě víc smutně se vydává na další hodinu. Mari sedí ve třídě a sleduje ho. Sedne si a dívá se dopředu. ,,V pohodě?" Opatrně se zeptá. ,,Jo.." ,,Hmm...asi si nechceš promluvit o tom co tě trápí ?" ,,Nevím.." ,,Víš ráda tě vyslechnu a pomůžu ti...třeba se ti uleví." ,,S tímhle se už nedá pomoc." ,,Pročpak ? Co se stalo ?" ,,Minulost...karma...moje holka..." ,,Zjistila to?" ,,Ještě ne.." ,,A?" ,,Vím že to zjistí." ,,Víš třeba je lepší ať to zjistí co nejdřív....možná ti to odpustí..." ,,Jasně." ,,Hlavně buď v klidu.." ,,Neboj akuma mě neposedne." ,,I tak....nerada tě takhle vidím..." ,,No jo." ,,Vážně." On jen pokrčí rameny. ,,Fajn co takhle ti zvednout náladu..." popadla papír a tužku a podala mu to.
,,Zavři oči a první co uvidíš ve své hlavě se pokus nakreslit, nebo nejlíp je podívat se do srdce. A cokoliv to bude, papír to snese...Funguje to. Je to můj vlastní psychologický trik." ,,Marinette já neumím  malovat." ,,To nevadí, tady nejde o to jestli to víš....Ono to už půjde samo....Zkus to." ,,To nevadí, tady nejde o to jestli to víš....Ono to už půjde samo....Zkus to." Vezme si tužku a zadívá se na papír. Mari ho nechá ať to vyzkouší. Pochvili něco začne čmárat a když se koukne tak uvidí obrys Berušky, tak to chytí a složí tak aby to Marinette neviděla a strčí si to do zadní kapsy. Mari se na něj podívá. ,,Máš to ?" ,,Nech to být tohle nemá smysl." ,,Snažím se ti pomoct Adriene" pohladi ho po zádech. ,,Je to jedno"
povzdechne si a dá si hlavu do dlaní. Mari si povzdechne a obejme ho protože cítí že to potřebuje. Ztuhne a nechá to být. ,,Bude to dobré Adriene..." ,,Snad." Jemně ho začne hladit po zádech. ,,Věř mi...stačí když jí to vše rozumně vysvětlíš." Kousne si do rtu aby se nerozvrněl. ,,Uvidím...." ,,Je ti už líp ? Nebo se potřebuješ jít přeci jen domů vyspat ??" ,,Ne... já to zvládnu." ,,Fajn" pustí ho. Kývne a zadívá se na svoje ruce. Mari něco napadne a usměje se, vytáhne štěstíčko které kdysi dala Adrienovi ale on ho pak stratil  a ona ho znovu našla a podá ho Adrienovi. ,,Třeba ti to pomůže překonat zle věci...." Koukne na ní a vezme si ho a hlavou mu blesknou vzpomínky.
,,Asi jo...." ,,Věř a budeš vyslišen." ,,Nevím ale když myslíš že to bude dobrý....což nebude tak bude se snažit věřit" usměje se. Upřímně se na něj usměje. ,,Kdyby něco jsem tu pro tebe..." ,,Díky Marinette" nahne se a obejme ji. Objetí mu oplatí. Pak ji pustí a opře se o ruku. Mari se pak stratí v myšlenkách. Všem začne nudný den který po pár hodinách skončí a všichni jdou domů.