Procházka

292 13 2
                                    

Probudil jsem se a sedl si. Zazkučel jsem a snažil se nevnímat bolest i když to šlo dost špatně. Vstal jsem a rozešel se ven z pokoje ale když jsem scházel schody tak se mi podlomili kolena a já začal padat ze schodů.

Skončil jsem na podlaze a jen ležel. "Ei! Bože proč si mě nezavolal!" Vzal mě do náruče a šel se mnou do ložnice kde mě položil na postel. Začal mě zkoumat a dívat se na nově zbarvující se podlitiny. Šáhl mi na kotník kde jsem měl tu modřinu nejošlivější a největší. Prudce jsem cukl s nohou a odtáhl jí dál od něj.

"Budeš to mít asi vyvrknutý... musím ti to namazat a obvázat, kousni do polštáře asi to bude bolet jen prosím necukej..." kývl jsem a nohu k němu zase přisunul. Vzal mastičku a bolavé místo mi opatrně namazal a začal mi kotník obvazovat.

Když byl hotový tak mi vyhrnul triko a podíval se na velkou modřinu na žebrech. Pohladil mě po ní a já zasičel bolestí. "Nebouchl jsi se do hlavy? Nebolí tě?" Políbil jsem ho a usmál se. "Nic kromě té nohy mě až tak hodně nebolí jsem v pohodě."

Vzal mě zase do náruče a šel se mnou do kuchyně kde mě posadil na linku a já ho obejmul. "Myslíš že ti chlapy co tu byly se už nevrátí?" Pohladil mě po tváři a usmál se. "I kdyby tak tu jsem s vámi, nic se tobě ani Haruovi nestane jasný?" Kývl jsem a obejmul ho.

"Nechceš se jít projít?" Udiveně se podíval a já ukázal na berle naproti nám. Seskočil jsem z linky a doskákal k berlím. Chytl jsem je a společně s nimi se šel převléknout.

Po dlouhém převlékání jsem sešel dolů teda seskákal. Zasmál se a rozešel se se mnou ven z domu. Chytl mě za ruku a já tím nechal jednu berli doma a já si musel vystačit jen s jednou.

"A kam chceš jít? Dlouho jsme se takhle neprocházeli..." Zasmál jsem se a opřel si hlavu o jeho rameno. "Katsu nepřicházeli jsme se takhle nikdy..." Pohladil mě palcem po hřbetu zápěstí. "Ou..no asi nejsem úplně na procházkování.." políbil jsem ho a usmál se. "To ani jeden z nás ale Katsu podívej se na to takhle na čerstvý vzduch jsme museli oba a příroda v létě je moc pěkná."

"Ale je hrozný horkoo."  Více jsem stiskl jeho ruku. "Nemyslíš si že se Haru mnohem více baví s Ayatem než s Kirou chápu je to normální ale... nemyslíš si že když mi dva jsme spolu že on bude na kluky taky?" Sedl jsem si na lavičku která je sama u rybníku v lese.

"A tobě by to vadilo?" Záporně jsem zakýval hlavou. "Ne jasně že ne ale... někdy si říkám jestli mu nechybí někdy ta žena jako ta máma..." Zasmál se a políbil. "Ty jsi jeho máma teda... mámotáta a navíc, Uraraka  je žena takže druhé pohlaví ví taky jak se chová. Navíc ve školce jsou taky holky ne?"

"Jo asi jo..." obejmul jsem ho a přitulil se k němu. "Nechceš jít už domů?" Kývl jsem a vstal. Chytl mou ruku a šli jsme domů. "Nebolí tě ta noha na které skáčeš?" Usmál jsem se a více se opřel o berli. "Jen trochu ale nic hrozného to není."

"Já jen nechci aby Haru litoval toho že má dva táty...." vešli jsme do domu a já se posadil na stůl. "Hrabe ti? Kdyby litoval tak to poznáme je z poloviny po tobě a z poloviny po mě. Má po tobě tvoje nádherné oči, pramínky vlasů taky to že dokáže odpustit každému i kdyby ho ten člověk polozabil jako ty a nikdy ničeho nelituje jako ty. Po mě pá tak možná to že nedokáže spát bez lampičky že má strach z bouřek že někdy vybouchme a ty ježkovský vlasy."

Zasmál se a já ho obejmul. 

  
Ahojky je tu další kapitola omlouvám se že je dost krátká ale píšu to půlku dne a nápady mě postupně opouštěli no niiic doufám že nevadí❤

Change 2 Tempat cerita menjadi hidup. Temukan sekarang