Nečekaná láska Harrylu

Nenávistné chvíle II. část

Harry v Sovinci našel Hedviku, která seděla na bidýlku. Přešel k sově, pohladil ji po křídle a poté ji ukázal dopis. Hedvika vystrčila pařát, na který ji Harry dopis přivázal.
"Odnes to Luciusovi, ano." Hedvika se zvedla do vzduchu a Harry sledoval, jak odlétá pryč.

Uběhl týden, od té doby, co Draco odhalil Luciuse s Harrym. Lucius seděl za pracovním stolem a v ruce, držel Harryho dopis. Bylo zřejmé, že když dopis psal, tak brečel, jelikož na některých místech, bylo písmo rozmazané. Četl si dopis stále dokola. Nemohl uvěřit tomu, že se s ním chce Harry skutečně rozejít, jen proto aby on Lucius neztratil Draca.

Přemýšlel, co bude dělat. Nechtěl ztratit Harryho ani Draca. Ale věděl, že ztráta Harryho, by byla daleko bolestivější, než ztráta syna.

Mezitím v Bradavicích, Harry zažíval peklo. Za celý týden, nebyl ani jednou připravený na hodinu.

Právě měly hodinu přeměňování, na kterou měly sepsat desetipalcovou esej, na téma Zvěromagie. Pro Harryho, to mohl být primitivní úkol, vzhledem k tomu, že v rodině měl zvěromágy. A právě kvůli tomu, že Sirius byl zvěromágem, tak esej nedokázal napsat.

Pokaždé, když chtěl začít psát, tak se mu před očima objevil obraz Siriuse, padajícího skrz závoj.

"Pottere, neviděla jsem, že by jste odevzdal úkol?" Promluvila u Harryho lavice profesorka McGonagallová a čekala na Harryho reakci. "Já ho nemám. Nemohl jsem ho napsat." To, byla celá Harryho omluva. "No dobrá Pottere, za nepřipravenost na výuku, odebírám Nebelvíru padesát bodů a jako trest, mi esej dopíšete po škole."

Harry si sedl a když se rozhlédl, tak se na něj Nebelvírští dívali naštvaně a s nenávistí v obličeji. Od té doby, co řekl že zabil Voldemorta a přitom, zachránil Luciuse, byl v Nebelvírské koleji vyřazen z kolektivu.

Harrymu to bylo jedno. Od začátku roku, je to stále dokola. Je mu jedno, co si o něm lidi šeptají, až do doby kdy neřeknou něco, co je pro Harryho dost citlivé téma. A rozhodně, mu není jedno, když si někdo začne šeptat o tom, jak ho určitě Lucius Malfoy zaklel.

Hodina přeměňování, byla dnes tou "nejnudnější" hodinou, takže když Harry sledoval, jak se všichni horlivě snaží přeměnit vázu na zvíře, tak jen zakroutil hlavou. "Pottere, Vy nebudete pracovat?" Ozvalo se u Harryho lavice a on vzhlédl.

"Promiňte paní profesorko, ale...." "Žádné ale Pottere, co to s Vámi je? Od začátku školy, jste nesoustředěný, nepracujete, myšlenkami jste bůh ví kde. Kdybych nevěděla, že Vaše hodnocení v hodinách je nadočekávání až mizerné, řekla bych, že jste zamilovaný."

Harry chtěl něco říci, ale když slyšel jak McGonagallová řekla, že je zamilovaný, tak stuhl. "Omlouvám se."

"No jo, Potter má nyní mnoho faninek, když zabil Voldemorta." Harry se to snažil nevnímat. "Nebo, ti stačí držet staršímu Malfoyovi?" To byla poslední kapka.

Harry toho měl právě dost. Nikdo nechápal, co se stalo, jelikož vše proběhlo rychle.

Harry vyskočil ze židle, došel k Weasleyemu a dal mu pěstí. Tím mu zlomil nos. Harry strhl Weasleyho na zem a začaly se rvát. Profesorka McGonagallová, byla v šoku. Stála celá stuhlá na místě a dívala se, na právě probíhající rvačku. Harry byl vzteky bez sebe.

Když se McGonagallová probrala, měl Weasley celý obličej od krve. Nebelvírští studenti, se snažili ty dva od sebe odtrhnout, ale udržet Harryho od Rona, byl nadlidský úkol.

"Pottere, právě jste si vysloužil školní trest u profesora Snapea. A tu esej, místo toho chci mít v pondělí na stole."

Harry se nenávistně podíval na Weasleyho. "Fajn!" Harry si šel sednout. Grangerová se starala o toho idiota a propalovala ho pohledem.
Na konci hodiny, Harry odešel aniž by zareagoval na McGonagallové volání.

Dnešek, byl ten nejhorší. Šel do Velké síně na oběd. Jen co si sedl na své místo, tak si všiml, jak ho všichni sledují. Snažil se je nevnímat.
Když si nandal na talíř zeleninu s masem, tak do Velké síně vletěla Hedvika.

Všiml si, jak nejdříve letěla k Dracovi, kde upustila jeden z dopisů a poté letěla k němu. Bylo jasné, že dopis je od Luciuse. Dal Hedvice plátek slaniny a ta poté odletěla.

Harry si rychle rozevřel dopis a musel se usmát. Lucius ho i potom, co mu napsal, zval k sobě na celý víkend. Sebral si rychle svoje věci, dopis složil a vydal se na svůj trest k Severusovi.

Ve sklepení, zaklepal na dveře profesora lektvarů, který se během chvíle objevil. Severus ustoupil stranou a Harry vešel dovnitř.
"Dnes, mi pomůžeš s vařením Kostirostu." Harry přikývl, položil si tašku ke stolu a šel si pro vybavení a přísady.

Celou dobu trestu, byl Harry ticho, až to Severuse trochu zarazilo. Sledoval Harryho a mohl si všimnout, jak se dívá do učebnice a podle návodu připravuje lektvar.

Harrymu lektvar trval přesně hodinu. Severus přešel k Harryho kotlíku a když se nad ním sklonil souhlasně přikývl.

"Výborně, sundej kotlík z ohně a běž na kolej." Harry přikývl. Rychle všechno sklidil, sundala kotlík z hořáku, zhasl ho a odnesl Severusovi kotlík na stůl.

Skontroloval si jestli je vše uklizeno a už chtěl odejít, když si vlastně uvědomil, že neví jak to s jeho trestem bude dál.

"Severusi, školní trest byl pouze dnes, nebo ho mám i na další dny?" Zeptal se a viděl, jak se Severus usmál.
"Ty by jsi snad, chtěl trest na celý týden? Já myslel, že zítra jdeš za Luciusem?" Harry se usmál, přikývl a utíkal na kolej.

Do Nebelvírské věže přiběhl s úsměvem na tváři. Prolezl průchodem a všiml si, že na pohovce sedí Weasley s Grangerovou.

"Tak co Pottere, jak jsi si užil trest se Snapem?" Harry se ho snažil ignorovat, jenže Weasley si nedal pokoj. "Co ty jedna buzno, jakej je Snape, nebo jsi tam měl i Malfoye?" Harryho tohle dost naštvalo.

"Jdi se bodnout Weasley!" Pronesl Vstekle a šel do chlapeckých ložnic. Hodil batoh k posteli, vyndal si neviditelný plášť a Pobertův plánek. Byl rozhodnutý dnes přespat v Komnatě nejvyšší potřeby.

Přehodil přes sebe neviditelný plášť, zatáhl kolem postele závěsy a na postel použil clonu soukromí.

"Tak, nikoho nenapadne, že nejsem v ložnici." Řekl si pro sebe. Opatrně otevřel dveře a vydal se pryč. Ve společenské místnosti, byly snad všichni a zaslechl, jak se baví o něm.

Proběhl rychle portrétem Buclaté dámy a šel do komnaty. Cestou potkal Filche, Severuse a dokonce i Protivu.

Ten opět schazoval brnění z podstavce a dělal jak jinak než nepořádek na chodbách.

Došel do sedmého patra, stoupl si před prázdnou zeď a myslel na to, že potřebuje místo, kde by mohl trávit noc. Komnata mu vyhověla a ve zdi, se objevily dveře. Vešel dovnitř a všiml si, že komnata mu vytvořila podobný pokoj, které byly na Malfoy Manoru. Komnata, mu dokonce vytvořila koupelnu, za kterou byl nesmírně rád.

Šel se tedy vysprchovat a po příjemné sprše, zalezl do postele. Když usínal, tak myslel na Luciuse a na to, že ho zítra uvidí.