Ten pravý (Dokončeno)

„To ty jsi to skončil!" vyjekla jsem a vyvlíkla svou ruku z jeho.

Odtáhli jsme se a hleděli si navzájem do očí, nervózně jsem si zkousla ret. „Ehm, měli bychom jít už dolů," vysvobodil mě zvonek, který se ozval celým domem. „Dobře," špitl stále blízko mě, a poté mě chytil za ruku. Chtěla jsem se mu vyškubnout, ale jsme přeci pár. „Nebudeš u mě celý den, že ne?" musela jsem se ujistit, protože celý den bych to nevydržela. „Ne, ale přeci musíme působit, že jsme spolu," řekl a ušklíbl se, užíval si to. „Na oslavách jsme spolu byli už vícekrát, tak se mě nemusíš furt dotýkat," namítla jsem a došli jsme dolů, kde už byli všichni. Co se jim stalo? Nikdy nechodí všichni v čas, pomyslela jsem si. „Ahojte zlatíčka," slyšela jsem za sebou hlas své babičky a proklínala se za to, až ji řeknu, že už vlastně ani nejsem spolu, a hrajeme tady na ně boudu. „Ahoj babi," objala jsem ji. „Dobrý den," usmál se Toby, a babička jej objala. „Vám to spolu, tak sluší, jak dlouho už to je?" zeptala se nadšeně, a mě lámalo srdce, že jí časem řeknu, že to nevyšlo. „Skoro čtyři roky," odpověděl Toby a já přikývla. „A co jste si pro toho našeho starce přichystali?" vyzvídala jako každý rok. „To uvidíš sama, babičko," usmála jsem se na ni, a ona se uchechtla, a hned na to odešla. „Zvládáme to dobře," usmál se na mě a já si povzdychla. „Copak?" zeptal se a já se mu podívala do očí. „Ničí mě představa, že ji budu muset říct pravdu." „O nás?" „Ano, protože nemůže věřit, že jsme pořád spolu, když tomu, tak není." „Ty to nechceš, já to chci," namítl a já měla chuť mu jednu vlepit. „To ty jsi to skončil!" vyjekla jsem a vyvlíkla svou ruku z jeho. „Zapomněla jsem nahoře, ten dárek," řekla jsem a odešla pro dárek, který jsem zapomněla zabalit.

Zabalila jsem jej, jak nejlépe jsem dokázala, a poté se vrátila dolů. Toby se o něčem horlivě bavil s mým bratrancem a jeho ženou, a já byla ráda, že mě nehledá. Neměla jsem na něj absolutně náladu. V davu jsem zahlédla mamku, a hned se vydala za ní. „Mami, tady je ten můj, teda náš dárek pro tátu," řekla jsem a podala ji menší krabičku, kde byl poukaz a nějaká drobnost čistě ode mě. „Dobře, dám je k ostatním," odešla s dárkem dozadu. Když se vrátila zpět, strhla na sebe pozornost, abychom se všichni přesunuli do jídelny, kvůli obědu. Uvědomila jsem si, že jsem vlastně za celou dobu, co jsem doma tátu ještě neviděla. Sedla jsem si vedle Tobyho a naproti mě si sedla máma. Konečně se v místnosti objevil i táta, který si sedl do čela stolu, jako každý oslavenec. Usmíval se na všechny okolo, a když si mě všiml, jeho úsměv se rozšířil. „Moc vám děkuji, že jsme se tu dnes sešli, na počest toho, že jsem zase o rok starší. Přijdu si už jako děda," usmál se na mě a já myslela, že se propadnu. Toby se jen přiblbě usmíval a já do něj jemně ťukla loktem. „Přestaň se usmívat, jako idiot," sykla jsem přísně a on si povzdychl. „Dal tím najevo, že chce být dědečkem," řekl a já měla chuť, ho tou skleničkou, co byla vedle mé ruky, praštit tak silně, že by se probral, až zítra. „Tak prosím připijme si na to mé zdraví," zasmál se táta, a všichni tak udělali. Posadil se, a všichni se hned dali do jídla.

Když jsme všichni dojedli, nastala typická zábava ve formě alkoholu, písniček a tance, jen doufám, že se dnes nic nerozbije, nebo nevymkne kontrole. Vzala jsem si půlku, do které jsem nalila tátovu domácí slivovici a druhou vzala pro něj, aby si jako každý rok přiťuknul se svou dcerou. Došla jsem až za ním a on už přesně věděl, co chci udělat. „Tak na tebe, tati," usmála jsem se a po přiťuknutí jsme oba do sebe kopnuli obsah v půlce.

Blížila se půlnoc a já toho do sebe dostala nespočetně moc, moje oči se začaly zavírat a moje nohy se pletly. Toby byl nevím kde, ale teď bych za jeho společnost dala cokoliv, protože jsem měla pocit, že sebou šlehnu o zem. Přehnala jsem to, což se mi stává opravdu zřídka. Chytila jsem se gauče, a pomalu došla ke stěně, o kterou jsem se opřela. Všichni se náramně bavili a pili, můj cíl je jít spát, ale sama ty schody nevyjdu. „Co ty tady, tak sama?" zeptal se a já děkovala bohu, že to je on. „Prosím, nemáš něco k pití?" zeptala jsem se a on mě chytil kolem pasu. „Mám kolu," řekl a podal mi jeho kelímek. „Čistou?" „Ano, čistou. Nevypadáš dobře," řekl a já se zamračila. „Jen se potřebuji napít něčeho, co v sobě nemá alkohol," řekla jsem. „A nechceš radši i něco k jídlu. Pojď, sedneme si do kuchyně," nabídl a já přikývla, a s jeho pomocí jsme se tam i dostali.

Posadila jsem se na linku, za co bych normálně dostala seřváno, ale teď to nikdo kromě mě a Tobyho nevěděl. „Co bys chtěla?" zeptal se a já se podívala na stůl. „Třeba mi podej ty jednohubky, řekla jsem a on mi podal celý tác jednohubek. Začala jsem do sebe dávat jednu za druhou s nadějí, že to oddálí moji kocovinu. „Chceš ještě kolu?" zeptal se a já začala přikyvovat. Uchechtl se, a po chvilce se vrátil s dalším kelímkem koly, který jsem mu sebrala. „Děkuji," řekla jsem a on si stoupl naproti mě. Posadila jsem se do tureckého sedu, a dále spokojeně jedla svoje jednohubky. „Je ti lépe?" zeptal se, se smíchem a já opět přikývla. „Budeš teď chutnat po česneku," řekl a já se na něj podívala. „Tak to můžeš zkusit," řekla jsem a on neváhal. Přilepil se na mě rty, a já spolupracovala. Nevěděla jsem, co přesně dělám, nebo udělám, ale bylo mi opět dobře.

- Ráno

Probudila jsem se sama od sebe a instinktivně se protáhla, ale zarazila mě vůně, která patřila jen jednomu člověku. Podívala jsem se vedle sebe, kde spokojeně spal Toby a já začala vyšilovat. Zvedla jsem peřinu a začala zmatkovat ještě víc. „Mám na sobě jeho tričko."

A jeje!
Vaše názory? 
Rebecco! Rozhodni se, co chceš!
Vaše Chriss