9.

57 7 0
                                    

Když jsme se již oba hladoví vydali dovnitř, tak se šel Sabu převléct z pracovního a že prý udělá něco k obědu. Když se vrátí, tak mu nabídnu pomoc, abych tam jen tak nestál. Prý brambory a kuřecí maso, taková klasika. Loupu brambory a Sabu nějak koření a bůh ví co dělá masu. Když mám oloupáno, tak se vítězně usměju.

,,No šikovný." Usměju se, když dám plátky masa na pánev. ,,Opláchni je, nakrájej a dej je do hrnce společně s vodou." Povím s úsměvem. Zvednu obočí, když Rinku najde hrnec na první Dobrou. ,, Štěstí ? Nebo si šmejdil ?" Zasměju se a pohled věnuju masu na pánvi.

,,Jsem kočka. Od přírody zvědavý." Nafouknu tváře. Po jedné brambory oplachuju vodou a pak je krájím na kostičky. Ty pak dám všechny do hrnce, naliju tam vodu a přinesu mu hrnec ke sporáku. On tam ještě něco přidá a s pokličkou to dá vařit.

&...&

Společně si sedneme ke stolu a začneme jíst. Musím se uchechtnout, jak se Rinku vrhne na jídlo. ,,Jak může něco tak malýho jíst jak medvěd ?" Zasměju se a sám si dám sousto do pusy. Natáhnu se ke své skleničce a napiju se. On je vážně rozkošný, možná lehce dětsky naivní, ale rozkošný.

Zamračím se, ale jím dál. Když dojím, tak se pořádně napiju a spokojeně si pohladím plné bříško. ,, Dobře si to uvařil." Usměju se. ,, Mám se s tebou dobře, ale měl bych domů.. Učit se a tak.. Navíc musím pomáhat mamce.." řeknu.

,,Bez problému. Odvezu tě." Řeknu klidně. ,,Tvoje máma by mě zabila, kdybych tě nechal jít samotného. Navíc to k vám je pěšky docela štreka." Dodám. Navíc vlastně Rinku asi ani neví, kde vůbec jsme. ,,Stejně musím do města. Nakoupit jídlo a něco do práce." Pokrčím rameny.

,, Děkuju !" Skočím mu okolo krku, ale pak se celý rudý odtáhnu. ,,P.. promiň." Uhnu pohledem do strany. Mám hroznou radost a ani nevím proč.. Sabu se jde převléct, pak se oba obujeme a jdeme k jeho autu. S lehkým úsměvem koukám z okénka a sleduju ubíhající krajinu a v dálce vidím ovce. ,,Musí být moc hezké žít v takovém kontaktu s přírodou.. My ve městě.. To není ono." Pokrčím nosánek. Štve mě, jak auta a stroje smradí vzduch a kazí zpěv ptáčků.

,, Jistě, je to příjemné. Ale když je nějaká povodeň, nebo padají stromy, tak je to hrozné." Zasměju se. Ten malý kočička mě nakazil svou radostí prostě. ,Však je to tvůj partner, jeho emoce ovlivňují i ty tvoje' Ale ticho buď ! Otevřel jsem Rinkovi okýnko, aby na něj přiměřeně foukalo.  Bohužel zanedlouho zastavím před jejich domem. ,,Dojdeš tam sám ?" Zeptám se.

,,Sabu, nejsem malý." Zasměju se. ,,Tak pa, měj se." Rychle ho jemně obejmu a líbnu na tvář a běžím domů. Ještě mu zamávám a vejdu dovnitř. Pozdravím mamku a běžím si pro telefon, mám hrozně moc omluvných zpráv od Sora a zmeškaných hovorů. To vyřídím potom. Třeba mamka poradí.. Sejdu dolů, kde mamka sedí na gauči zabalená v dece. Přilezu si k ní pod deku. ,,Mami ? Nevím proč, ale Sora a Saburou se hrozně nesnáší a dokonce se spolu prali.." řeknu narovinu.

Jel jsem nakoupit a myslel jsem i na svého drobného partnera. Bohužel si mě pak vyžádala realita a musel jsem do práce, že nám prý rodí hned dvě ovce. Takže jsem se rychle rozjel směr můj dům. Jindy by to chlapům problém nedělalo, ale tahle ovce je zvyklá prostě jen na mě. Když byla ještě jehně, tak jsem ji krmil z flašky, aby neumřela...


,,Víš.. Saburou jako tvůj partner může žárlit víš. Tvůj otec taky žárlil, když jsme byli mladí. A Sora asi žárlí že trávíš čas s někým jiným." Řekne moudře.
,,Ale mami. Sora mi vyprávěl, že jsem i jeho partner.." zamračím se.
,,Pár. Partner. To jsou jen dva. Nemůžeš mít více partnerů.. Pravý partner je jen jeden a jsem si jistá že Saburou by to neřekl jen tak. Navíc já to poznám. Jak na tebe jemně kouká, jako bys byl to nejdražší co v životě má." Pohladí mě po tváři.
,,Ty víš jak zvednout náladu mami." Obejmu ji. Mamka má určitě pravdu. Ale proč by mi Sora jen tak lhal ?


You've reached the end of published parts.

⏰ Last updated: May 20, 2020 ⏰

Add this story to your Library to get notified about new parts!

Milující přírodaWhere stories live. Discover now