Mermaid //L.S.//

〤18〤

Jakmile to Harry řekl, hned jak mu došlo, že něco takového říká, chytil se za pusu a sledoval, jak ho jeho víla doopravdy opouští. Všichni občas říkáme věci, které tak nemyslíme.

Vzpomínal si na to jakoby to bylo včera, přitom tu sedí asi už dva týdny. Byly tu stromy s ovocem a on měl tak pořád co jíst, nedokázal se silou vůle donutit, aby přestal, ale stejně neměl žádnou chuť k životu. Psal si pár zápisků do knihy, na začátku to byly myšlenky, pak obrázky Louise nebo ocasu ale teď už to byly jen veliké čmárance. Maloval si moře a zjistil, kde by tak mohl být, ale pořád neměl chuť dělat něco jiného, než pít zbytky alkoholu a jíst minimum jídla.

To se obrátilo až v den, kdy otevřel svou poslední flašku a došlo mu to, jen hodinu seděl v moři, trochu se klepal zimou, než mu došlo co musí udělat. Hned další den se jeho loďka odlepila od břehu malého ostrůvku a on na ni umíněně seděl, zvládne to. Dostane svou vílu zpět ať to stojí co chce, on ho dostane.

Bude jen jeho.

Dostal se dost hladový na ostrov, který až moc dobře znal, ostrov na kterém strávil tolik let, ještě že je tak schopný v orientaci na moři, bylo to ideální místo. Lidé ho tu vítali, objímali ho a on nemohl jinak, než se smát a vítat, i když pokaždé kdy se zasmál, bodlo ho u srdce. Měl tu i svou starou chatu, tady, u kmene který ho už dávno přijal se žilo úplně jinak než mezi lidmi, ale přímo to tu miloval. Žádné normy, žádná hloupá pravidla, žádné zlé pohledy. S úsměvem na tváři vešel do své chaty a v tu stejnou chvíli kdy se konečně svalil na svou postel, přišla za ním jeho dávná kamarádka, která mu řekla že na něj někdo čeká. Vyletěl z postele, naděje kterou nedokázal zastavit mu pumpovala žilami. Vlastně ještě víc, když se rozešli k oceánu.

Byl tam, byl tam jeho velice starý známý a krásný chlapec.

,,Jsi daleko víc sexy než tehdy." řekla víla a Harry polkl, i když měl sucho v krku. Bušilo mu srdce, když se díval na mořskou vílu, která mu udělala se životem to, jaké to je. Jen zíral na opálené tělo nádherného chlapce, který se na něj šklebil. Zavřel oči a sedl si na zem, jen aby se mohl trochu uklidnit, ale vše co viděl, když oči zavřel byla krásná modrá, jako moře a nebe, proto je zase rychle otevřel.

,,Samozřejmě." řekl Harry a musel si odkašlat, nemohl pořádně mluvit. Sedl si do písku vedle něj a sledoval ho upřeným pohledem, čekal co po něm víla chce.

,,Všiml jsem si, že jsi tu, blízko mého domova a chtěl jsem se stavit." Harry se napřímil a sledoval šklebícího se chlapce, toho, který mu zničil život. ,,Kvůli tobě jsem ubližoval." řekl Harry a chlapec plácl svým červeným ocasem o vodu, když protočil oči. Jeho ocas byl o tolik jiný od toho Louisova, ten byl zelený, trochu modrý a bílý, vypadal s ním tak jemně.

,,Haha, nezkoušej za něco vinit mě, já tě k ničemu nenutil, ale slyšel jsem o tobě. Zlý kapitán své vlastní lodi, víly se tě bály, zabíjel jsi jim rodiny, životní lásky.." mluvil ale Harry si zacpal uši a skoro by začal křičet, kdyby ho otrávená víla nechytila za ruku a odtáhla ji od jeho učí, Harry na něj zíral. ,,Vlastně mě napadlo, že jsem tě tehdy odehnal moc brzo, vyklubal se z tebe člověk tak akorát pro mě." zasmál se a za ruku Harryho přitáhl k sobě. Víly nejsou vyloženě hodné, většina ano, ale některé z nich jsou jednoduše hajzlové a jeden právě teď táhl Harryho pod vodu. Zelenooký byl úplně mimo, byl jako bez duše, v hlavě měl jen víly, všechny ty víly které se mu dívali co očí a prosily, než je zabil. Byla to jeho vina, jen jeho.

Byl pod vodou, ani si toho nevšímal, hnědé oči se dívaly do těch jeho, když se na něj usmíval. Držel ho za obě tváře, když se snížil, aby Harryho políbil a až když se Harryho rty dotkly těch jeho, probudil se, chtěl ho odstrčit, ale víla byla silnější, kopal a nemohl dýchat, jediné co zvládl, bylo začít brečet, když vše co viděl byly krásné modré oči. Těžkly mu víčka, když zalapal po dechu a nadechl se tak štípavé vody.

Poslední na co pomyslel bylo to, že Louisovy oči jsou určitě víc jako moře když do něj svítí slunce, než jako nebe.