/ udělal jsem chybu, na kterou nikdy nezapomenu...
nikdy ❤️/.
/⚠️v této kapitole se budou mírně nacházet nadávky⚠️/
Po týdni musel Sam zase domů... už se nic tak moc zajímavého nestalo... a já musel zase do školy. Vůbec se mi tam nechtělo, zkuste pochopit situaci, když vás ve škole šikanují (kvůli orientaci) a učitelé/rodiče s tím nic neudělají... bolí to.
*další den v 6:15*
Sam už je pryč... chybí mi každá chvilka strávená s ním ❤️ chybí mi ty jeho oči... jeho úsměv... jeho pohled... nebo když se červená... chybí mi na něm vše. Je to ten nejhorší pocit, když se ráno probudíte a víte, že tohle říkáte o svém kamarádovy... i když víte, že on o vás nebude mít zájem. Nebo... i když nakonec u něj šanci máte, chybí vám odvaha. To nejdůležitější, co můžete mít. Odvaha.
Odvaha přiznat to.
Odvaha říct to.
Odvaha myslet si to.
Odvaha projevit svůj názor.
Přestanu tady rozepisovat trapný instagram citáty... ale bez odvahy, nemůžete nic říct... nic udělat... a jen žít ve svých myšlenkách a představách... jenže o ty jsem přišel. Není tu pro mě místo. Nejsem člověk, co by dokázal něco takového říct... a o představy jsem přišel. Už nejsem nic, a nikdy nebudu lepší !
Sotva jsem vykonal ranní rutinu, sbalil si batoh a rychle napsal domácí úkol, běžel jsem na autobus. Praha je velká, a moje škola daleko.
Ve škole jsem si zase sedl do poslední lavice, sám a připravil si sešity na hromadu. Doufal jsem, že si mě nikdo nevšimne, a taky nevšiml... teda alespoň první 4 hodiny. Další 3 do mě furt někdo narážel a já si to nechal líbit. Dokonce jsem byl v pořádku, když mi můj bývalý kamarád řekl ty zasranej č*ráku !
Nijak mi nevadilo ani to, když mi pár lidí řeklo, že tohle není škola pro zkurwený buzeranty.
Jen jsem se usmál a šel dál. Když do mě strčila osmá osoba, tak už jsem jí na to upozornil.
A kdo jiný by to byl, než můj úhlavní nepřítel.... měl jsem strach a asi právem.
Bál jsem se toho co řekne, bál jsem se toho co udělá.
Nakonec jen prošel dál. A já mohl jít domů... vystrašený k smrti.
Je z toho čím dál tím větší shit
A ja čím dál tím víc ztrácím náladu to opravovat pomoc
ČTEŠ
I can't finish like this /mootem
Fanfiction„tak už to řeeekknniiiii" „no...jak to jen říct... jsem na kluky" „jsi můj kámoš brácho, a i kdybys byl na helikoptéry, tak se na tom nic nezmění" •mootem • +13 :D •Cringe • některé věci nesedí (kupříkladu časově) • sad end • násilí a sebepoškozová...
