Nanny I. ||Larry Stylinson|| ✔️

XXXIV. He knows

Moc děkuju za krásné ohlasy v komentářích💖. I když neodpovím na každý, čtu si úplně každičký a moc moc za ně děkuju❤️
————————————

Louis

S rozbolavělým zadkem jsem se probudil stále v tak nepřirozené poloze, z které mě po celé noci bolí celé tělo. Provaz kolem mého pasu mě snad dělil na polovinu, ale aspoň tady nikdo není, i když ze shora slyším nějaký rámus.

Znovu na mě přišel ten nátlak toho, že asi brzo umřu. Chci být s Harrym. I kdyby to měly být mé poslední chvilky, prostě ho nutně potřebuju u sebe. Neuvěřitelně mě bolela hlava, až jsem měl mžitky před očima, ale ani ty mě neoslepily natolik, abych nespatřil, kdo vešel dovnitř. Všichni. Rozbrečel jsem se v návalu strachu a znovu se pokoušel dostat z řetězů.

,,Kočička se probudila." řekl někdo oprzle a všichni se najednou objevili kolem mě. Při pohledu na ně, jak na sobě nic nemají a takto veřejně si honí, jsem se znovu rozbrečel a radši si obličej položil na podlahu.

,,Bohužel se nám Harold nesvěřil s tím, jak to máš rád, ale myslím že taková malá, špinavá děvka to má ráda tvrdě." křikl někdo za mnou a zadku mi přistála velká rána, která i tak byla ve srovnání s tím co se stane, nic.

,,Kdo začne pánové? Já si užil včera dost." Uchechtl se Zayn, který dřepěl přímo přede mnou, ale hlavu jsem k němu zvednu nemohl. Strašně mě všechno bolí. Dokázal jsem jen brečet.

,,Zayne, prosím." zavzlykal jsem.

,,Copak, už je ti smutno po Stylesi? Zítra na něj provedeme útok a neboj, nezapomenu ti donést jeho hlavu." zasmál se nebezpečně.

,,Jak si můžeš tak věřit. To už spíš Harry utne hlavu tobě." prskl jsem na něho a donutil se zvednout k němu hlavu.

,,Nemyslím si, nebude připravený. Bude to tak jednoduché."

,,Jen ubožák útočí na nepřipraveného." zavrčel jsem na něho a trhl sebou, kdyby náhodou pouta povolila a já se mohl vrhnout na toho nechutného zmrda přede mnou.

,,Vítej v mém gangu, tady to tak chodí. Teď ale musím za Stylesem, jako jeho poslušný Zayn, aby se tady po mně náhodou nesháněl." S těmito slovy odešel a nechal mě na pospas těm všem.

---

Už je to asi týden, možná víc co jsem tady. Za celou dobu mi donesou jednou za den nějaké jídlo a vodu. Po tom, co mě všichni ošukali najednou, sem teď už chodí jen po jednom, max po dvou, takže vždy ten, co mi donese jídlo, si mě i tvrdě vezme. Naštěstí mě už nevážou do těch blbých pout kolem mého celého těla, ale mám jen pouta a kotník přivázaný k potrubí. Tehdy to byla neuvěřitelná bolest, když jsem se mohl konečně trochu narovnat.

Ztrácím naději, že si pro mě Harry někdy přijde. Možná to všechno byla pravda a on mě jim prostě dal. Mou nadějí ale zůstává to, že mi Zayn nedonesl Harryho hlavu, takže je asi v pořádku. To je hlavní. Já mám ale pocit, že asi brzo skončím.

Harry

Týden, víc jak posraný týden je Louis pryč a my nemáme jedinou stopu. Jako by se vypařil z povrchu zemského.

,,Harry, měl by ses jít prospat." Přišel ke mně Zayn.

,,Ne, musím ho najít. Musím. Musí být přeci nějaká podělaná stopa!" zařval jsem na celý sklad, až všichni ustali v pohybu a dívali se na mě. ,,Musím ho kurva najít!" zařval jsem znovu a převrhl dřevěný stůl, kde jsme sbírali všelijaké stopy, které nás nikam nedovedly. Jsem naštvaný, tak moc, a já se prostě neuhlídám. Chytil jsem Zayna pod krkem na natiskl ho na stěnu.

,,Já vím, že něco víš! Ty jediný jsi pořád v klidu a ani se nesnažíš pomoct! Mohl bych tě prostě zabít, ale ty jsi asi jediná stopa." Přitlačil jsem na ohryzek a snad bych ho i uškrtil. Vím, že v tom má prsty, ale jak to z něj dostat, bez toho abych ho zabil?

,,Přemýšlím, jestli jsi tak debilní a děje se něco přímo u tebe doma a nebo máš někde něco bokem. Ani nevíš jak dlouho to vím, jen jsem s tímto vším chtěl skončit a nechat tě si dělat co chceš, ale teď se nemůžu dočkat až tě zabiju." vrčel jsem mu do ksichtu. ,,Teď mi řekni kde je Louis."

,,Já nevím kde je." řekl sípavě, jelikož jsem mu sebral jeho drahocenný vzduch.

,,Jedeme k němu!" křikl jsem na všechny a oni už se hnali do aut přesně tak, jak už mnohokrát, ještě to ale nikdy nebylo tak důležité.

,,Tebe si ale napřed pojistím." Zavrčel jsem na toho zmetka, který se jevil mým přítelem. Zvolil jsem snad tu nejbolestivější pojistku, u které si možná zlomí vaz, co už. Tohle se ale dělá vždy, když má někdo poslechnout. Ruce jsem mu spoutal za zády a na krk dal železný obojek, takový, abych mu ta pouta připnul k obojku u páteře. Tohle je má taktika, která vždy donutí všechny, aby bylo po mém.

Mezi obojkem a pouty se táhl řetěz z pout, za který jsem ho chytil a shodil na zem, po které jsem ho dotáhl až do auta. Se mnou si nikdo zahrávat nebude. Dotáhl jsem ho tedy k tomu autu a zavřel do kufru.

Jel jsem jako první a za mnou všichni mí muži, které vím, že nechám žít. Prostě je nechám být. Teď jen chci, aby byla moje princezna v pořádku a hlavně naživu. Proč ten Malik musí bydlet tak zkurveně daleko... Doufám že se v tom autě udusí.

Projížděli jsme lesem a odlehlými uličkami a já prostě nemohl přestat myslet na to, že bych mohl Louiho někde tam najít. Ne! Nesmím takto přemýšlet. Je v pořádku. Je. Musí! Ani nevím jak znám cestu, nikdy jsem tady nebyl. Vím hodně věcí a ani nevím jak.

Smysly mě dovezly až k celkem male vypadajícímu domku, který určitě bude mít obrovský sklep, tak už to prostě bývá. Z Kufru jsem násilím vytáhl Zayna a znovu ho táhl po zemi. Zastavil jsem se před domem a vnímal to všechno kolem. Nějaká divná energie se linula celým prostranstvím. Tíživá energie, energie vzrušení. ,,Doufám, že na něj nikdo ani nesáhl. Jestli jo, tak všem vlastnoručně uřežu ptáky!" zařval jsem na Zayna na zemi a cuknul s ním, abych aspoň slyšel jeho bolest. ,,A ty budeš první." tiše jsem na něho zasyčel a rozrazil vchodové dveře. Myslel jsem, že tady už někdo bude hlídat a vrhnou se na nás nějací muži, ale hala je prázdná. Buď je to fakt idiot, nebo má něco v záloze.

Vtrhli jsme dovnitř a každý se rozutekl do jiné části domu. Úkol byl jasný. Najít Louiho a všechny ostatní vystřílet. Bylo mi hned jasné, že tady někde moje princezna bude, už jen z toho důvodu, že to je tady tak v prdeli daleko. Zayn je ale tak debilní, že si to nijak nepojistil. Stále jsem ho držel za řetěz a scházel dlouhé schody do sklepa, bylo mi jedno jestli jsem mu tímto něco udělal. Teď fakt lituju, že jsem mu tolik věřil a nevtrhl jsem mnohem dřív.

Procházel jsem skrze podzemní chodby a až dokud jsem nenarazil na železné dveře, které ale nevypadají nějak bytelně. I přesto, že by železné dveře neměly jít otevřít, pokusil jsem se je ramenem rozrazit. Uslyšel jsem křik, přesně ten křik, který ve mně probudil ještě větší sílu a já jsem i se Zaynem vtrhl dovnitř. Ten pohled byl prostě... odporný. Nějaký ze Zaynových mužů si užíval na mé princezně. Je svázaný, úplně celý. Jeden si ho bere zezadu a ten druhý se mu pokouší dostat do pusy, jde ale vidět jak Louis nechce a kouše.

,,Princezno..."