Láska neláska

31. Zima IX.

Isabella byla už celý den dost nervózní. Do teď se cítila od svého předchozího života ve městě dostatečně odříznutá, že jí všechny události zdály roky vzdálené. Komunikaci po telefonu nepočítala, protože nerada telefonovala a psaní zpráv pro ní byl tak trochu svět mimo realitu. Když se teď ale blížil moment, kdy měla Mattea po měsících opět spatřit, cloumalo s ní už jen to vědomí, že ho konečně přiměla, aby se kvůli ní táhl až sem, což se zdálo po tom všem skoro k neuvěření.

Přípravě na večer v klubu sice věnovala dlouho, ale hlavně kvůli tomu, že tím chtěla zahnat nervozitu. Nevydržela by nečinně sedět na pohovce. Uvědomila si, že teď když k Matteovi konečně zase po těch měsících doopravdy má odstup, měla by si ho i udržet. Oblékla si super úzké černé kalhoty a bíločerný top, pod kterým lehce prosvítala její bílá podprsenka, ale né natolik, aby to vypadalo vulgárně.

Kass slíbila, že se na párty objeví později, protože musela pracovat v restauraci. Proto se Isa domluvila s Matteem, že jí vyzvednou u ní doma a popojedou ke klubu společně. Vyzvedli ji. Dorazili s bratrem, kterého Isa ještě neměla šanci poznat.

"Ciao Bella," pozdravil Isu Matteo, když vystoupil z auta a jí přišlo, jakoby se během zlomku vteřiny přemístila v čase zpět. Přistoupil k ní a políbil jí na obě tváře.

"Ciao Matteo," rozhodla se vynechat jakékoliv lichotky a příliš osobní oslovení, protože si nebyla jistá, že jeho bratr ví, že spolu něco měli. Měli. Trochu jí při tom pomyšlení píchlo v hrudi, takže si až příliš rychle uvědomila, že pocity, které pohřbila, nepohřbila dostatečně hluboko.

"To je Fede, můj bratr," představil jí bratra, ale očima stále visel na ní, "to je Bella."

"Isabella," opravila rázným hlasem Mattea Isa a napřáhla ruku.

"Federico," napodobil ji Matteův bratr, sotva znatelně pozvedl koutky úst v úsměvu a přijal její ruku.

Isa rychle prostudovala jeho tvář, aby si uvědomila, že famílie Pelizzari definitivně má nebezpečně oslňující krásu v genech. Federico vypadal jako vystřižený z nějakého módního magazínu, měl ostřejší rysy tváře než jeho starší bratr, byl o půl hlavy vyšší a ramenatější. Vlastně jí přišlo, že by mohl být fotbalista, ani nevěděla proč.

"Sluší ti to," zalichotil jí Matteo. Isa rychle zatěkala očima mezi ním a jeho bratrem. Nevěděla, jestli si všiml, toho šelmovského jiskření v Matteových očích, ale zdálo se jí, že nad tou poznámkou trochu pozvedl obočí.

"Díky. Taky vám to oběma sekne."

"Dík. Tak naskoč," Matteo jí šel automaticky otevřít dveře u spolujezdce a bratra tím degradoval na zadní sedadla.

"Jelo se dobře?" zeptala se Isa, aby zapředla nějak neutrálně hovor, když i Matteo nastoupil.

"Jo, v pohodě. Skoro žádný provoz."

"Jeď zpátky na hlavní a pak doleva," navigovala ho Isa.

"Je to tu docela hezký," ohodnotil vesnici Matteo rozhlížejíc se ve tmě po malebných domcích obložených tmavě zabarveným dřevem. Isa se musela pousmát, protože všem ostatním to tu připadalo nádherné a úplně jako z pohádky. U něj v tomhle případě už výraz docela hezký byl kompliment jako hrom.

"Byli jste tu už někdy?"

"Já ne. Fede?"

"Co?"

Isa se podívala dozadu na Matteova bratra, který je evidentně nevnímal a zaobíral se něčím ve svém telefonu.

"Byls tady už někdy?"