Free (TWD) ✔️

19. NEPŘÍJEMNÁ ATMOSFÉRA

SOPHIA :

Ze vzpomínky nad Evou mě vyrušilo chrčení. 

Kdo zase co chce?! 

Otočila jsem se líně čelem k obchodu, ale hned se na mě vrhl chodec s ústy od krve, kterej z něj právě vyšel. 

Skočil na mě a společně jsme spadli na zem. 

Rukama jsem mu tlačila na ramena a zírala na jeho krvavá ústa. 

Daryle... 

Co když volal o pomoc a já byla tak zamyšlená, že jsem ho neslyšela? 

Začaly mi po obličeji stékat studené potůčky slz. 

Stává se to někomu vůbec? 

Neslyšet přes myšlenky křik? 

V tom mi ale zatlačil na mé modřiny na břiše a já vykřikla. 

,,Doprdele! Dělej něco ty krávu nebo skončíš jako Dale!" křičela jsem na sebe v hlavě. 

A taky že jsem něco udělala. 

Podržela jsem si ho pod krkem jednou rukou, druhou vytáhla nůž, ukončila to otravné chrčení a odhodila ho na bok. 

Ležela jsem na zádech a vydýchávala to. 

V tu chvíli se ve dveřích obchodu objevil Daryl s připravenou kuší, kterého zřejmě přilákal můj křik. 

Nikdy, nikdy jsem ho asi neviděla raději než teď. 

O něm se to samé ale asi říct nedalo. 

Nezeptal se mě jestli jsem v pohodě. 

Nic takovýho. 

Jen něco zabručel a když konečně něco řekl, tak to nebylo nic, co bych čekala.

,,Nevíš co je tužidlo na vlasy?" 

Rozumněla jsem mu dobře, ale stejnak jsem se zeptala, abych se ujistila, že to fakt řekl. 

,,Tužidlo?" 

Neodpověděl mi, nepřikývnul, nic. 

,,J-jo. Jasně. Jo." 

,,Fajn. Potřebujem dvě." 

Překvapeně jsem sledovala jeho odcházející postavu zpět do obchodu. 

K čemu mu jako budou dvě tužidla na vlasy? 

Neváhala jsem, utřela si slzy, oprášila zadek a vydala se do prostoru místního obchodu. 

Mlčky jsem mu podala dvě tužidla, která si následně schoval do batohu mezi další věci ze seznamu, kterej mu dala Maggie. 

Vůbec jsme spolu nemluvili a to ticho, co mezi námi vládlo bylo sakra nepříjemný. 

Já po něm nenápadně pokukovala, protože jsem si ještě před chvílí myslela, že ho už nikdy neuvidím. 

Teď tady ale klečel u poliček  s jídlem naštvaný, ale živý. 

Naštvaný je lepší než mrtvý tak jsem sama nechápala, proč se cítím tak blbě. 

Naráz se zvedl s již zapnutým batohem a zamířil si to beze slova  ke dveřím. 

Já věděla, že bych ho měla následovat, ale neudělala jsem to. 

Zůstala jsem opřená o stůl, který zřejmě dříve sloužil jako kasa a ani se nepohla.