Hero //CZ//

8

,,Ale já neodposlouchavám...já si zjišťují". Podotkne hrdě a ukáže na sebe konkrétně na svou hruď prstem.

,,Být tebou nevykřikovala,bych to tady a neříkala tak hrdě". Řeknu mu a po ruce ho plesknu.
On dá své rty do malého úsměvů a podívá se tam,kde jsem předtím měla svůj pohled.

,,Další kluci jo?".Zeptá se mě s nadzvednutím obočím.
Ze začátku to nechápu,ale pak si vzpomenu na náš první normální rozhovor v altánků,a zakryju si obličej,aby nemusel vidět mou rudou tvář.

,,To není jak to vypadá!"Začnu zkrz prsty. ,,Bavím se i s holkama"Řeknu mu a ruse zpustím podél těla. On se na mě vážně podívá.

,,Vážně?A kdo pak je ta šťastná?"Zeptá se a hned na to dodá. ,,Jen doufám,že tím nemyslíš Katie a Brendu Foxovi!?"Řekne mi s varovným obličejem.

Pouze se uchechtnu.
,,Může,tě uklidnit ty to nejsou"Řeknu mu a stáhnu si svůj culík.

,,A kdo tedy?"Ptá se dychtivě.

,, Ginger"Odpovím prostě a jemu zkamení tvář a celé tělo ztuhne.

,,Jaká Ginger?"Zeptá se,ale myslím si,že odpověď zná.

,, Ehm..no..Ginger Morgan"Řeknu svou myšlenku a jakmile to dopovím Oliver mě vezme za ruku a tahá zkrz davy studentů do prázdné třídy.
Jde vidět,že ho jaksi nerani slova určitých jedinců na jeho osobu.
Jakmile se dostaneme do prázdné třídy zavře dveře a začne pochodovat po místnosti sem a tam.

,,Co se proboha stalo?Proč si mě odvlékl pryč!"Začnu na něj řvát,možná s důvodem a možná i bez něj. ,,A můžeš laskavě,přestat pochodovat z jednoho místa na druhé velice mě to irituje" Zeptám se ho nakvašeně a on se jako na povel zastaví,otočí se na mě a dojde ke mě.

,,Takže ty si mluvila s Ginger jo?"Zeptá se a já pouze kývnu. ,,Očem jste se bavily?" Zeptá se a já si myslím,že jsem se snad přeslechla.

,,No promiň ale kdo jsi?Moje mámá?"Zeptám se ho s nadzvednutím obočím a dodám,,nebudu ti to říkat,a pokud tě to tak moc zajímá tak se běž zeptat Scotta"

On si zřejmě v hlavě přehrává co jsem to řekl a jeho pohled se změní na zmatený.
,,Scotta?"Zeptá se mě.

,,Ano, Scotta Lookwooda. Byl tam s námi"Odpovím mu.

,,Kde s vámi?Kde jste byli?" Ptá se a chytne mě za zápěstí.
Opět má ty samé oči jako u nás před domem, když jsem mu řekla Olivere.
Na sucho jsem polkla. Bála jsem se ho,ale ještě více jsem se bála neopovědět.

,,Včera jsem byla na tvém volejbalovém tréninku,když v tom mě vyrušil Scottův hlas a představil se jak on tak i Ginger a řekl mi z jakého důvodu jsou tady a začali jsme si povídat."Odpověděla jsem mu prostě na otázku.

,,A z jakého důvodu tam byli?"Zřejmě to nemělo co dělat s předešlima otázkáma jen ho to prostě zajímalo.

,,Chtěli se podívat na jejich kámoše Maxe Willliama "Řeknu mu jakmile si vzpomenu ve své paměti.
,,A pokud to je všechno a už se nebude konat další kolo výslechu ráda,bych se šla připravit na hodinu s Kennedyovou tudíž matiku a ještě předtím si zašla na záchod takže pokud mi dovolíš" Řekla jsem směrem k němu a hodlala otevřít dveře od třídy ve,které jsme se nacházeli.
On je však přivřel rukou,a já se něj podívala pohledem co to děláš.

,,Ty teď na hodinu nepůjdeš a vlastně ani do školy ne!"Řekne a podívá se na mě. Pouze nechápavě zvednu oba dva svá obočí.
,,Ty teď půjdeš do středu školy a budeš hrát jak moc ti je špatně nebo jsi prostě omdlela zkrátka cokoliv, chápeš?"Zeptal se mě,i když on to moc jako otázku nebral spíš jako hotovou věc a už mě za bedra tlačil do hlavního dění školy,kde postávalo několik učitelů a mnoho studentů.

,,To dělat nebudu...zvlášť když mám sukni"Řeknu mu a přitlačím si ji víc k tělu.

On jen protočí oči ,,já tě chytnu" Řekne a než stačím cokoliv říct začne přes celou školu řvát.
,,Prosím pomoct ona kolabuje!" Zařve a já se něj pouze podívám a naznačím mu ať toho nechá,on se ovšem nenechá odbít. ,,Moje kamarádka kolabuje!"Zakřičí znova a stoupne mi na nohu tím pádem se sesypu k zemi jako domeček z karet a probodávám zrzka pohledem,ale už jsem povýšila z nuly na jeho kamarádku během dvou dní.
To je úspěch.

,,Proboha Jackie co se stalo?"Zeptá se mě jedna z učitelek když ke mě přiběhne.

,,No...to by mě taky zajímalo"Řeknu a společně s ní se podívám na zdroj tohohle divadla.

,,Nějak se jí zamotalo v hlavě a najednou upadla"Odpověděl Oliver.

,,Zvládneš celý den být ve škole? Není ti špatně? Nemají pro tebe přijet rodiče?".Chrlí na mě učitelka jednu otázku za druhou.

,,Je mi trochu špatně,ale rodiče nejsou doma"Řeknu jí. Byla bych ráda,kdyby i tohle byla lež jenže nebyla.                                                                                                                                                               Rodiče doma stále nejsou a mě se z tohohle divadélka opravdu šoufl udělalo.

Učitelka se na mě podívá se soucitným výrazem ve tváři a už se nadechuje,že mi něco navrhne když v tom se ozve zrzek.

,,Já ji odvezu!..nebydlíme od sebe tak daleko"Poví ji.
Učitelka chvilku přemýšlí. Ví, že kdyby se něco stalo jde to na její triko. Ovšem musela jsem být úžasná herečka a Oliver ještě epší herec, protože učitelka nakonec přikývne na souhlas.

Dobře Olivere ale na třetí hodinu příjdeš" Dodá mu ještě učitelka a pomůže mi se zvednout.
Následně mě Oliver vezme za pas,aby to vypadalo že mě přidržuje a mě se zbarvý tváře dnes již po druhé do červena.
Společně se mnou se vydáme k jeho autu a ve dveřích učebny matematiky si všimnu Austina jak se směje od ucha k uchu.
Než na něj stačím udělat nenávistný obličej jsme už před budovou školy a následně v autě.

,,Připoutej se musíme si pohnout."Rozkáže mi. Auto obejde,připoutá se dá klíčky do zapalování a rozjede se.

,,Kam jedeme?"Zeptám se ho po chvíli cesty.

,,Za Ginger"Odpoví prostě a já na něj vykulím své oči.

,,Proč?"Zeptám se ho,ale on mi neodpoví.
Zbytek cesty jedeme v tichu. On je velice klidný ale já jsem v neklidu. Nevím kam přesně jedeme ani proč tam jedeme. Z nervozity začnu ťukat prstama po palubní lince. Po chvíli dojedeme k jednomu domu tady. Omítka je modrá a střecha červená. Okna jsou renovovaná a natřená na bílou. Oliver mě popohání ke dveřím a zaklepe na ně.
Po chvíli je otevře sama Ginger v oversize tričku a překvapeným obličejem.
Já ovšem své překvapení taky nijak neskrývám,když si všimnu jak vypadá.

,,Ginger"Vydechnu a je toto jediné na co se zmůžu.