Army Guard || 1D

10.

Jeli jsme dlouhou dobu. Občas jsme se střídali v řízení a dělali přestávky. Nakonec jsme ale dorazili do Fancie, přesněji do Nice.

,,Konečně pořádná postel!" vydechl Jacob a položil svou tašku s věcmi na zem vedle postele. Přikývla jsem a také položila tu svou.

Měli jsme rezervované tři pokoje . Já s Jacobem jsme byli na pokoji spolu, pak Liam s Niallem a Zaynem a nakonec Louis s Harrym. Připadají mi jako nějaká siamská dvojčata či co. Furt všude spolu. Jejich přátelství je opravdu silné...

Vyndala jsem notebook a pak i tablet a zapla je, aby se načetly.

,,Jdu do sprchy," oznámila jsem a zalezla jsem do koupelny.

Dala jsem si pořádnou sprchu, umyla si vlasy a oholila se. Venku bylo ještě furt teplo, takže můžu nosit kraťasy, nechci být tedy zarostlá.

Když jsem vylezla v plavkách a šatech, ihned jsem zamířila k notebooku. Jacob zalezl taky do koupelny a já se věnovala práci.

Jake nějak získal data z kamerových systémů a podobně. Projížděla jsem záznamy a snažila se najít střelce. Ale marně.

Jake vylezl z koupelny a prošel kolem mě ke své posteli, takže jsem ucítila jeho kolínskou.

,,Někam se chystáš?" zeptala jsem se.

Jake se ušklíbl. ,,Jo. Jdu do baru a tak. Teď jsme v bezpečí, obhlížel jsem to tu. Takže si chci trochu užít," pokrčil rameny. Jen jsem přikývla.

,,Tak čus. Kdybys někam šla, klíče nech na recepci," poučil mě a já na něj hodila ironický pohled Vážně? Myslela jsem, že mám nechat klíče pod rohožkou! Uchechtl se a odešel.

Ještě asi hodinu jsem se snažila najít jakékoli stopy, ale byla jsem bez úspěchu.

Nakonec jsem se sebrala a odešla z pokoje. Zašla jsem k pokoji kluků a zaklepala. Přišel otevřít Niall.

,,Čau. Děje se něco?" zeptal se. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Ne. Jen že jdu ven a Jeke taky odešel. Takže..."

,,Chápem. Dávat na sebe pozor a kdyštak zavolat," usmál se, stejně tak já. ,,Jdi, zasloužíš si to. Louimu a Harrymu to řeknu, stejně tam plánuju jít," přikývla jsem.

,,Tak zatím," řekla jsem a odešla jsem.

Venku bylo příjemné teplo. I když už je polovina září, stále jsou tu vysoké teploty. Lehký vánek mi cuchal vlasy, ale v tuhle chvíli mi to bylo jedno. Líbilo se mi to.

Přešla jsem na písek a sundala si žabky. Jen tak jsem jím brouzdala a užívala si každičké vyhřáté písečné zrnko, které zahřívalo každý kousíček mého chodidla.

Moje myšlenky nevědomky zabloudily k Zaynovi. Není dobré, co k němu pociťuji. Jenže já to neovlivním. Čím dál více zjišťuji, že mě nedokáže okouzlit jen svou krásou zevnější, ale i tou vnitřní. Nejen jeho oči, ústa, hlas, ale i jeho tvrdohlavá povaha, schopnost zachovat si chladnou hlavu a umění vědět, co právě v určitou chvíli říct.

Došla jsem až k velkému placu ze dřeva. Vzpomněla jsem si na dobu, kdy jsem ještě tancovala. Bylo to v době, kdy mi bylo 17 let. Moje láska, vášeň... Kvůli armádě jsem musela přestat, ale spoustu kroků si pamatuji ještě teď.

Představila jsem si, že hraje hudba a nevědomky jsem se rozpohybovala. Připadala jsem si, jako by se vrátil čas a já byla zase ta studentka. Táta v tu dobu žil a já se nemusela starat o tyhle všechny starosti s armádou. Ale na druhou stranu - svou práci mám ráda, takže jsem za ni vděčná.

Doskočila jsem poslední skok a dopadla na zem.

,,Wow..." zaslechla jsem hlas a vymrštila se do stoje. No jistě. My o vlku...