Criminal Parents /DOKONČENO/

Kapitola čtyřicet

Niall

"Louisi?! Tady jsme!", zamával jsem na něj, po ukončení zápasu. Vyhráli 10:3 a Louis dával tři góly. Nemohl jsem na něj být pyšnější. Louis k nám přibehl a Liam si ho vyhoupl do rukou.

"Tak co?!", zeptal se Louis, plný adrenalinu a nadšení.

"Co ti můžeme říct. Jen to... že jsi byl užasnej?!", hrál prvně Liam zklamaneho, ale poté to na něj zhurta vybalil.

"A kde je Harry?", zeptal se Louis.

"Ten je přímo támhle...", řekl jsem a ukázal na prázdné místo. Nebyl tam. Zadrhl jsem se a podíval se na Liama.

"Ty jsi ho nehlídal?", zeptal jsem se ho a on vykulil oči v zděšení.

"Já myslel, že ho hlídáš ty!!", vykřikl. To snad ne?!!

"Musíme ho najít!", vyjekl jsem a pak jsem se rozeběhl ho hledat. Louis s Liamem běželi hned za mnou...

                                   xxx

Uběhla hodina a my se neustále pohybovali v okolí parku.

"Harry?!", zakřičel jsem už po sto padesáté a v hloubi duše jsem doufal, že se ozve nebo přiběhne, ale ono nic.

"Nialle, musíme na policii...", vydechl Liam úplně vyřízenej. Já se na ně podíval.

"To je určitě jak v těch filmech. Harryho unesli a drží ho někde a my budeme muset zaplatit peníze, aby ho vůbec nechali žít", řekl Louis a já se zamračil.

"Harryho neunesli!"

"A jak to můžeš vědět?", zeptal se mě.

"Vím to!", odsekl jsem mu. Přesto jsem lhal. Bál jsem se, že to co Louis říká, je pravda. Kdyby jen věděl, že takové věci se zrovna nám mohou stát úplně snadno. Ale v tom jsem ho spatřil...

"Harry?!", zařval jsem a rozeběhl se směrem k němu. On se podíval mým směrem a usmál se.

"Ahoj, strejdo Ni", zamaval na mě svou ručkou, pak si líznul do zmrzliny. Padl jsem k němu na kolena a začal třást jeho rameny. Po mých tvářích začali stékat vodopády slz.

"Můžeš mi říct, kde jsi kurva byl?!", zařval jsem po něm, až mu spadl kopeček zmrzliny na zem. Zkratka se mu najednou vytratil úsměv z tváře, jelikož věděl, že udělal něco špatně.

"Kam si zmizel, Harolde?!", zakřičel jsem znovu, ale pak zavzlykal. Mezitím k nám doběhli i Liam s Louisem.

"Já-"

"Hledali jsme tě tu už hodinu! Báli jsme se! Mysleli jsme si, že se ti něco stalo?!", okřikl ho taktéž Liam a Harry jenom koukal.

"Byl jsem na procházce, s Rogerem", odpověděl nám a poté se na mě podíval.

"A to je kdo?!", křiknul jsem po něm. Jemu už se pomalu hrnuli slzičky do oči. Ale mě to bylo u prdele. Musí znat své meze...

"Jeden... pán", zakoktal.

"Uvědomuješ si, že tě mohl třeba zabít?! Mohl tě znasilnit nebo ti ublížit?! Mohl tě unést a my už bychom tě nikdy neviděli?!", křičel jsem po něm a to ho dohnalo k pláči.

"Je mi to líto!", vzlyknul hlasitě.

"To by mělo!", řekl jsem a zvedl se. Pevně jsem ho chytl za ruku a začal ho táhnout k autu.

"Jdeme domu!", okřikl jsem i ty dva, a oni radši uposlechli. Zase hádky... ale tohle nemůže. A odpíská si to....

Další kapitolka je tu🙂