Zločin v čase [DOKONČENO]

Kapitola 1.

S výdechem dosedla na sedačku. Odhrnula si z obličeje pramen havraních vlasů, zatímco zapínala notebook. Dvojklikem otevřela prohlížeč a kolečkem myši začala sjíždět dolů. Zaujal ji článek o nedávné vraždě v jejich městě. White Halls bylo obyčejně klidné město a šance, že se stane něco protizákonného, nebyla o moc větší, než oblíbenost Reyniny matikářky. Dívka otevřela článek a začala číst. Oběť byla asi šestnáctiletá dívka, tudíž v černovlásčině věku, z White Halls, pořezaná na břiše a vyndanými očními bulvami. Více se v článku nepsalo, protože případ zatím nebyl uzavřen. Majitelům sítě se nějakým způsobem povedlo získat fotografie z místa činu, takže měla Reyna šanci si oběť prohlédnout. Obrázky, které našla v galerii, ji ovšem vyděsily a znervóznily. Ty rovné černé vlasy, pokřivený nos a opálenou pleť, nyní smrtelně bledou, vídávala každé ráno. V zrcadle. Počítala s tím, že ve chvíli, kdy PDWH přijde na obsah článku, bude okamžitě stažen. Celý obsah tedy zkopírovala do paměti počítače i s obrázky. Zvedla pohled od monitoru a upřela smaragdové oči na hodiny, visící nad dveřmi. 15:32. Za třináct minut se má sejít s Maiou. Představa setkání s jednou z jejích nejlepších kamarádek ji začala děsit. Podle policie je mrtvá. To je něco, co nevysvětlíte nad horkým čajem.

Vstala a došla ke skříni, která stála vedle dveří. Zatáhla za posuvné dveře a jala se prohrabovat své, většinou modré a růžové, oblečení. O pět minut později už vycházela z domovních dveří v černých džínách a modrém roláku. Telefon si dala do kabelky a druhou rukou si prohrábla husté vlasy. Vydala se směrem k hlavnímu náměstí. Po chvíli došla až před plot zahrádky, patřící ke Kelly's kaffé. Maia jako vždy seděla u stolku hned pod okny kavárny. Pohrávala si se svými hnědými vlasy a loktem se opírala o bílý stolek. Reyna odsunula židli a přisedla si k ní. V tu chvíli se na ni upřely šedé oči její společnice. Dívka se zamračila a položila ruku, jíž si ještě před chvílí pohrávala s vlasy, na stolek a prsty objala hrnek s bílou čokoládou.

„Jsi v pohodě?"

„Jo. Mám důvod nebýt?" Upravila si Maia své tričko, potisknuté Slunečnicemi od Van Gogha.

Reyna pokrčila rameny. Brunetka podle všeho o článku nevěděla a terasa nebyla vhodné místo na tenhle typ rozhovoru. I když.. bylo k tomuhle vůbec vhodné místo? Na internetu byla fotka její mrtvoly. To není něco, o čem se bavíš s kamarádkou na přespávačce. Zamyslela se a pohled, který dával jasně najevo, že je duchem nepřítomna, zaměřila na kašnu uprostřed náměstí. Neposlouchala, co Maia říká, a přehlédla i pozvednutí brunetčina koutku a zvláštní jiskřičky, které se jí objevily v očích.

Černá kabelka dopadla na růžovou sedačku. Maia se svalila na postel, až pokrývky, které přes ni byly přehozené, vyletěly a jeden z rohů spadl hnědovlásce do obličeje. Odhrnula ho a zatvářila se naštvaně. Druhá dívka se na ni tázavě podívala a poté pobaveně pozvedla obočí. Mladší z dívek neudržela naštvaný výraz a rozesmátá se svalila do polštářů. Reyna začala přemýšlet, jak načít, a pokud vůbec, konverzaci o článku, který ráno našla.

„Mai?"

„Jo?" odpověděla dívka a zvedla pohled od knihy, jíž vzala z nočního stolku.

„Zvláštní záležitost. Nebudeš se smát."

„Ne."

A tak Reyna začala vyprávět. O článku, který našla ráno, fotkách v něm, jak ji děsí, že je na nich právě ona. Protože byla určitě mrtvá. A pokud nemá dvojníka nebo tajné dvojče, nepůsobí to zrovna normálně. Rozhodla se dívce dotyčný článek ukázat. Otevřela notebook a poznámky. Nic tam nebylo, žádný text, obrázky, v poznámkách nebyla ani složka z dnešního rána. Jakoby článek neexistoval.