Nejhezčí co mám (Dramione) [pokračování Nejlepší co mám] ✓

10. kapitola

Ráno se vzbudila jako první Rose. K jejímu překvapení bylo po jedenácté hodině. Podívala se na Lilly, která k ní byla otočená zády a na Toma, který na ní právě otevřel své zelené oči. „Dobré ráno. Jak se ti spalo?" Zeptala se ho s úsměvem. „Dobré, dobře." Řekl a Rose se usmála. „Jenom dobře?" Usmála se a on si ji k sobě přitisknul. „Báječně." Řekl a ona mu vtiskla první polibek dne. „Hned po ránu, vy dva?" Zachraptěla Lilly. „Dovol. Náhodou, ne hned po ránu. Hnedka ve skoropoledne." Usmála se Rose a Lilly vykulila oči. „Dobře, mlčím jako hrob." Řekla Lilly a Rose se usmála. „Co kdybychom se dneska šli mrknout na Příčnou?" Zeptala se Rose a Lilly přikývla a Tom taky. „Tak jo. Vstávejte. Jestli vstaneme teď, mohli bychom ještě stihnout oběd." Řekla Rose a stoupla si, protože se ani jeden z jejích kamarádů neměl k tomu, aby vstal, začala skákat a tím docílila toho, že oba začala lítat do vzduchu a byl to vtipný pohled...

***

„Tak můžeme?" Zeptala se Rose, která čekala, než se její kamarádi oblečou. Bohužel čekala už tři čtvrtě hodiny. Tomáška si zabrala její koupelnu a Lilly se převlékla na trampolíně. „Já bych mohla, ale slečna Tomáška zdržuje." Řekla Lilly a vylezla z trampolíny. „Sluší." Pochválila ji Rose. „Děkuju." Usmála se Lilly. „Tome! Vypadni okamžitě z té koupelny!" Zaječela Lilly a Rose sebou mrskla o zem, jelikož se strašně moc lekla. „Tvoje holka tady omdlela, pojď mi pomoct." Řekla a to se otevřely dveře a zevnitř vyšel parádně učesaný a oblečený Tom. „Ne hurá, tak pojďte." Usmála se Rose a vstala. „Rosalie. Já mám takový pocit, že jestli tohle uděláš ještě jednou, tak na té podlaze zůstaneš ležet bez známek života." Řekl Tom a Rose se usmála. „To bys neudělal. Vždyť by tě už neměl na světě nikdo rád." Řekla Lilly a Rose se začala tlemit.  „To není hezké a ani pravda. A ty se tomu ještě směj." Řekl uraženě Tom a podíval se na Rose, která se smíchy válela po zemi. „To víš, ještě bych tu s tebou zůstala já, ale ne na dlouho, protože kdyby umřela Rose, tak já s ní. Ale napřed bych jí pomstila." Řekla a Rose vstala a se smíchem ji objala. „Takže tohle bylo stvrzení o naplánování mojí vraždy?" Zeptal se Tom a Rose a Lilly prohodily svými zrzavými vlasy. „To je neuvěřitelné." Řekl Tom a Rose k němu přiběhla, políbila ho, a tak docílila příměří, takže mohli jít na oběd.

„Vy jste vstali teprve před chvílí, jak koukám." Řekla Hermiona, která přišla na oběd a Rose přikývla. „Do kolika jste si povídali?" Zeptala se. „Do tří." Řekla Rose a Tom vykulil oči. On by svým rodičům zalhal a řekl by, že třeba ve dvanáct a Rose tady říká pravdu? „Tak to je ještě v pohodě." Usmála se Hermiona a Tom oči vykulil nanovo. Jeho rodiče by se na něj zlobili, že byl vzhůru takhle dlouho. Rose má vážně perfektní život. „Ahoj." Pozdravil Draco, který se právě objevil ve dveřích. „Draco." Řekla nadšeně Hermiona a políbila Draca, nad čímž se všichni přítomní teenageři pousmáli. „Co máme k obědu?" Zeptala se Rose a mrkla na své kamarády. „Dneska máme kuskus." Řekla Hermiona a Rose zapískala radostí. „Tak se jdeme najíst?" Otočila se na své kamarády a ti přikývli a vydali se na cestu ke stolu. Rose se už neudržela a prostě musela chytit Toma za ruku. Však to nešlo jít vedle něj a ani se ho nedotknout. Jasně, vydržela to už tři roky, ale teď je to jiné. Prostě se na tajemství netajemství vykašlala a chytla ho za ruku. Bylo jí to jedno, prostě musela. „Co děláš?" Pošeptal Tom. „Vadí?" Zeptala se a on zavrtěl hlavou a jen si s ní propletl prsty. „Co děláte?" Zhrozila se Lilly. „Blbost." Pošeptala jí Rose a Tom přikývl. „A jakou. Víte, jaký to bude šok?" Zlobila se šeptem Lilly. „Vím." Přikývla Rose a Lilly taky. „Máte?" Zeptala se a poklepala na kapsu, ve které měla hůlku. „Jo." Řekl Tom. „Taky, proč?" Zeptala se Rose. „Pro případ toho, že by se z toho zbláznil." Pošeptala Lilly a Rose se začala smát nad představou zblázněného Draca Malfoye. „Co ti je?" Divil se Tom. „Nic." Usmála se Rose a sedla si ke stolu. „Tak prosím." Usmála se Hermiona a naservírovala před ně kuskus. „Díky." Usmáli se všichni. „Nechcete mi něco říct?" Zeptal se Draco, když si sednul ke stolu. „Fajn, tak jo." Řekla Rose a stiskla Tomovu ruku pevněji. „My spolu chodíme." Řekla a Dracovi se na tváři rozlil úsměv. „Proč jste to neřekli hned?" Zeptal se a podíval se na všechny tři. (Rose, Lilly a Toma) „Chtěli jsme, abys na to přišel sám." Řekla Rose a Tom s Lilly přikývli. „Jistě." Řekl Draco a začal se vyptávat na detaily.

Tohle je trochu kratší kapitola, vím. Samozřejmě mám nápad, ale tohle jsem psala a do toho dělala školu a v noci jsem toho moc nenaspala...😅takže se omlouvám za nějaké chyby a nebo nepřesnosti. Dneska ale oslavujeme. Je 5.června a Draco má dneska narozeniny. Takže se pokusím vydat čtyři až pět kapitol. Snad to zvládnu. Mám vás ráda! Vaše Déňa Grangerová 💙❤️💚💛