★2★

388 34 0
                                    

Další den jsem ho ve škole neviděl. Zahlédl jsem jeho maličkost až po cestě domů. Vlastně jsem si chtěl ještě nakoupit, ale stál před mým oblíbeným obchůdkem. Chvíli jsem váhal, jenže pak mě přemohla vyhlídka dobré domácí pizzy, kterou si můžu udělat, když tam půjdu. Se sklopenou hlavou jsem kolem něj prošel.

Když jsem vycházel, už tam nestál. Možná to bylo i dobře. Doma mě však chuť na tu pizzu přešla. Uklidil jsem si nákup a přemýšlel, co budu dělat. Nakonec jsem se rozhodl pro procházku. Ta mi vždycky udělá líp.

Vracel jsem se až k večeru a zaslechl jsem divné zvuky. Nakonec jsem si všiml malého štěněte. Asi zlatý retrívr. Nikde nikdo nebyl, tak jsem si ho bez rozmýšlení vzal domů. Konečně budu mít nějakého kamaráda.

Dal jsem mu jméno Hoshi a hned další den obstaral všechno co potřeboval. Nechal jsem pro něj udělat i speciálně známku. Byl s ní k sežrání. Večer jsme se šli projít. Když jsme se vraceli, potkali jsme zase toho krásného blonďáka. Koukal na nás. Pak přišel blíž a k mému překvapení se sehl a začal Hoshiho hladit. Přečetl si tvoje jméno ze známky a pousmál se. Ten úsměv mě zahřál u srdce. Nic neříkal a dál šel s námi. Po cestě kouřil cigaretu. Neřešil jsem to a šel dál. Na křižovatce se zastavil a zase si pohladil štěně.

„Ještě se uvidíme ty smetáku."

Řekl, podíval se na mě a odešel. Hoshi jen vrtěl ocáskem a díval se na jeho vzdalující se postavu. Oblíbil si ho, stejně jako já.

Silent loveWhere stories live. Discover now